Voyager 1Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Voyager 1 (česky Cestovatel) je vesmírná sonda pro výzkum vnější části Sluneční soustavy. V současnosti sonda studuje helioplášť, měří sluneční vítr a výplň mezihvězdného prostoru. Současně s ní byla vyvíjena i obdobná sonda Voyager 2 (vypuštěna 20. 8. 1977). Pro oba Voyagery jsou zdroji energie tři radioizotopové termoelektrické generátory, které sice již překonaly původně plánovanou životnost, ale dnes se předpokládá, že budou schopny generovat dostatek energie pro komunikaci se Zemí i po roce 2020. V srpnu roku 2007 se sonda nacházela již 14 světelných hodin daleko od Země, od které se vzdaluje rychlostí přibližně 1 500 000 kilometrů za den[1]. KonstrukceKonstrukce sondy vycházela ze zkušeností s konstrukcí předchozích sond v programu Mariner, ale i přesto si vyžádala přes pět let práce[2]. Jedná se o sondu, jejíž tělo je tvořeno desetibokým hranolem o výšce 0,47 m a průměru 1,78 m a která je stabilizována ve třech osách. Na vrcholku tohoto hranolu se nachází parabolická směrová anténa s průměrem 3,66 m, která je určena pro udržování radiového spojení s pozemními teleskopy a k přenosu informací a příkazů. K tělu sondy jsou připevněny tři výklopné tyče, na kterých se nachází vybavení a energetická jednotka sondy. Na první výklopné tyči o délce přibližně 2,5 m je na otočné plošině umístěno vědecké vybavení společně s kamerami a spektrometrem. Na další tyči o délce 13 m orientované na opačné straně jsou připevněna čidla magnetometru. Na poslední tyči jsou umístěny energetické zdroje sondy v podobě 3 radioizotopových termoelektrických generátorů (RTG), který palubní přístoje sondy zásobil 3×160 W elektrické energie. Přísun elektrické energie postupně s roky klesal a v roce 1997 dosahoval již jenom 335 W. Energetický zdroj je tvořen jednotkou o hmotnosti 39 kg, průměru 0,4 m a délce 0,5 m, jenž využívá jako zdroj energie 238PuO2[3]. Celkový provoz sondy je řízen zdvojeným palubním počítačem CCS (Computer Command Subsystem). Zpracování vědeckých a telemetrických dat a řízení vědeckých experimentů zajišťuje systém zpracování dat FDS (Flight Data Subsystem) vybavený ztrojeným počítačem. Data mohou být zaznamenána na magnetopáskové paměti DSS (Data Storage Subsystem) s kapacitou 536 Mbit. Komunikační systém pracuje v pásmu X (8,4 GHz, rychlost přenosu 8 bit/s až 115,2 kbit/s, výkon 23 W) a S (2,3 GHz, rychlost přenosu min. 40 bit/s). Stabilizační digitální systém AACS (Attitude and Articulation Control Subsystem) využívající detektorů Slunce, sledovačů hvězd a 3 úhloměrných gyroskopů zajišťuje orientaci a stabilizaci sondy v prostoru a natáčení plošiny s optickými přístroji na zkoumané cíle. Celkem 16 trysek na jednosložkové kapalné pohonné látky Předpokládaná životnost sondy je 40 roků. Řízení sondy probíhá z pozemního řídicího Vědecké vybavení na palubě
Poselství jiným světůmZlatá deska s poselstvím případným jiným světům
Voyager 1, podobně jako jeho sesterská sonda Voyager 2, na své palubě nese měděnoupozlacenou gramofonovou desku, která obsahuje poselství případným inteligentním nálezcům sondy. Jedná se o disk o průměru 305 mm se záznamem 115 obrázků v analogovém formátu, 55 pozdravů v různých jazycích světa a 35 různých přírodních i umělých zvuků a 27 záznamů hudby zaznamenaný při rychlosti 16⅔ otáček za minutu. Disk je uložen uvnitř hliníkového pouzdra, na jehož povrchu je vygravírováno schéma, znázorňující původ sondy a návod k použití disku. Součástí pouzdra je i vzorek radioaktivního 238U (počáteční aktivita 9,6 Bq), umožňující případnému nálezci určení stáří sondy. Zbytek nahrávky je tvořen zvukovým záznamem[3]. MiseIlustrační znázornění trasy obou sondPrimární cíleKaždá sonda měla stanovené hlavní cíle u každé planety, kterou měla navštívit. Mezi tyto úkoly patřilo:
Plánování miseVoyager 1 byl plánován jako Mariner 11, součást programu Mariner. Od začátku se počítalo s využitím gravitačních manévrů. S jejich pomocí je možné navštívit více planet s minimální spotřebou paliva. Průběh miseAčkoliv byl vypuštěn až 16 dní po svém dvojčeti Voyageru 2, kvůli závadě objevené až na problémy, jednak s nasměrováním pohyblivé plošiny s televizní anténou a také s tahem řídících trysek. Podařilo se je však vyřešit. Dne 10. prosince1978, tedy více než rok po startu, začala sonda ve vzdálenosti 80 milionů km pořizovat první snímky Jupiteru. A 5. března následujícího roku prolétla ve výši 278 000 km nad mraky planety. Pořídila stovky fotografií (měsíc před Voyagerem 2) z rozlišením až 6 km a to včetně rudé skvrny a prstenců kolem největší planety naší Z Io získala ve vzdálenosti 20 000 km fotografie sopek, na Callisto krátery. Oblast kolem planety přestala fotografovat v dubnu 1979. Díky silné gravitaci Jupiteru a s pomocí malé korekce pokračovala v dráze k planetě Saturn. Tu dostihla 13. listopadu1980, když již tři měsíce předtím začala s jeho fotografováním. Předané fotografie přinesly mnoho nových poznatků. Prstence Saturnu mají velmi složitou strukturu několika tisícovek částíc, jejichž struktura a tvar jsou rozmanité. Kolem Titanu prolétla 12. listopadu1980 ve vzdálenosti 6500 km, tedy při cestě k Saturnu. Pořídila od něj řadu údajů o složení atmosféry a teplotě. Poloha Voyageru 1 v heliosféře.Po opuštění oblasti Saturnu pokračoval Voyager 1 v letu pryč z naší sluneční soustavy. Sonda je od Země nejvzdálenějším lidským výtvorem. Voyager 1 se v současnosti dostává na hranice Sluneční soustavy, kde se vliv Slunce střetává s mezihvězdným prostorem. Dne 15. srpna 2006 překonal vzdálenost 100 AU (15 miliard kilometrů) od Slunce a pohybuje se v helioplášti, což je oblast za rázovou (terminační) vlnou. V této vzdálenosti trvá signálům ze sondy více než 13 hodin, než dorazí k Zemi do řídícího střediska dráze a pohybuje se únikovou rychlostí, to znamená, že se nevrátí zpátky do Slunenční soustavy. V prosinci 2010 NASA oznámila, že stále fungující sonda opustila definitivně sluneční soustavu a že v daném prostoru k ní již nedosahuje sluneční vítr. Zlatá deska Voyageru | |||||||||||||||||||||||||||||
mimozemským civilizacím, které by ji mohly v daleké budoucnosti nalézt při její cestě za hranice Sluneční soustavy. Obsah Poselství obsahuje 115 obrázků zakódovaných v analogové formě. Zbytek nahrávky je zvukový záznam, zaznamenaný při rychlosti 16⅔ otáček za minutu. Zachycuje pozdravy obyvatel planety Země případným nálezcům v mnoha různých jazycích. Na zlaté desce je zahrnuto následujících 55 jazyků: Po sekci obsahující zvuky Země obsahuje deska 90 minutový výběr hudby různých kultur včetně klasických skladeb Západu i Východu. The Tetons - Snake River (Hadí řeka). ![]() ![]() | |||||||||||||||||||||||||||||
Dráha po které Voyager 1 a 2 letěly ![]() ![]() |






easy loans <a href="https://easypayday.us.com/">easy payday loan</a> debt relief reviews <a href=https://easypayday.us.com/>payday loans instant cash</a>