>Sběr různych článku s různych stránek<

Březen 2011

Číhošťský zázrak

25. března 2011 v 15:10 | tn.cz |  Zajímavá místa
V pátek 11. prosince uplyne 60. let od tzv. Číhošťského zázraku. Jak na to vzpomínají místní, kteří záhadu zažili?
11. prosince 1949 byla třetí adventní neděle. Při mši svaté se několikrát během kázání pohnul asi půl metru vysoký kříž nad svatostánkem na hlavním oltáři. Několikrát se vychýlil do stran a nakonec zůstal pootočen západním směrem. Otočení křížku na západ si všichni vykládali zcela jednoznačně. Zázrak!

Na událost si stále vzpomínají i lidé, kteří žijí v Číhošti dodnes. "Pan farář kázal, když se začal pohybovat křížek," říká Jaroslava Trtíková. K ní se přidává i další důchodkyně Růžena Veberová. "Kříž se hýbal a nespadl, pan farář ale o tom nic nevěděl," tvrdí paní Růžena. Nicméně jsou i lidé, kteří na mši byli a ničeho si nevšimli. "V kostele jsem byl a nic se nestalo," uvádí Josef Cihlář, který je nyní místostarostou Číhoště.

Farář Josef Toufar o kývajícím se kříži nic netušil, dozvěděl se o tom od farníků až o den později. O údajném zázraku se začalo mluvit nejprve ve vesnici a pak po celém kraji. Brzy se o něm dozvěděla i tehdy všudypřítomná StB.

Není ale jasné, zda zázrak zinscenovala. "Dodnes se neví, kdo za tím stál, je možné, že to byla provokace StB," říká historička Alena Jindrová.

StB pátrá

Do Číhoště byl vyslán strážmistr Goldbricht z Ledče, který kostel i křížek pečlivě prozkoumal - nenašel však nic, co by se dalo přičíst jakékoliv technické manipulaci. Ale už pár dní poté, co vyšetřovatel odjel, se půlmetrový křížek pohnul při mši znovu, tentokrát přímo na Boží hod vánoční. I tehdy to vidělo několik věřících a zvěst se rozlétla po celé Vysočině.
Malá Číhošť se ze dne na den stala poutním místem. StB pochopila, že případ, který si pojmenovala "nedovolená manipulace s křížkem", je nad její síly. Postoupila ho proto do Prahy. Ta si vše nejprve proklepla z dálky, ale už 28. ledna 1950 vyslala přímo do Číhoště dva agenty. Ti se představili jako zpravodajové ČTK, prohlédli si s Toufarem kostel, a pak odešli za hřbitovní zeď. Tam faráře nezákonně naložili do automobilu a odvezli pryč.


Farář Josef Toufar

Farář Josef Toufar
Faráře převezli nejprve do Jihlavy a pak do Valdic. Tamní vyšetřovatel Ladislav Mácha si vzal faráře do parády a vůbec se s ním nemazlil. Stačil mu pouhý měsíc a ze zdravého vesnického muže udělal krvavou trosku.

Mácha používal k získání informací ty nejsadističtější metody, jaké existovaly. Toufara neustále tloukl gumovým pendrekem, odpíral mu přísun tekutin a naschvál mu podával přesolenou potravu. Zcela vysílený farář nakonec přiznání podepsal.

Podívejte se, jak na Čihošťský zázrak nahlíží Martin Tichý z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Jak sdílet naše videa a články s vašimi přáteli?

Pobavilo vás video nebo článek na Nova.cz, chcete ho doporučit svým přátelům anebo se k němu po čase vrátit? Není nic jednoduššího než ho přidat jako odkaz na vaši komunitní síť.
Stránky jako je Blog.cz, Facebook, Delicious, Digg, Google nebo MySpace svým registrovaným uživatelům nabízejí jednoduché sdílení a uložení. Pod našim videem nebo článkem klikněte na ikonu vaší komunitní sítě, přidejte zprávu a vaši známí po celém světě budou o vás vědět víc.
Je to jednoduché a zdarma!


Ani to ale jeho vyslýchatelům nestačilo. Rozhodli se, že přímo na místě činu natočí dokument, ve kterém farář předvede, jak kříž rozhýbal. Už při natáčení se Toufarovi udělalo špatně a po návratu zkolaboval. 25. února proto musel být Toufar letecky převezen do pražského SANOPZu, kde se mu lékaři marně pokoušeli zachránit život. Zemřel jim pod rukama ještě téhož dne večer.

Do úmrtního listu musel podle pozdějšího vyšetřování lékař na příkaz StB zapsat jako důvod smrti pouze prasklý žaludeční vřed a vynechat jasné stopy mučení. V roce 1968 se při vyšetřování smrti Josefa Toufara vyjádřil lékař František Mauer jasně: "Při operaci Josefa Toufara jsem tehdy asistoval. Dělali jsme všechno, co bylo v lidských silách, ale toho člověka nebylo možno zachránit. Byl neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti. Řekl bych - jasná vražda!".

To už se ale rozjela mašinérie komunistické propagandy a z Toufara vyrobila klerikálního podvodníka, který manipuloval svými ovečkami.


Číhošťský kříž


Zázrak, nebo podvod?

Pohyb kříže vidělo na vlastní oči 19 svědků. Toufar jednal v případu přesně podle církevních nařízení. Informoval o událostech své nadřízené, sepsal protokoly se svědky a sám přesně nevěděl, co si o celé události myslet. V jeho deníku, který se dochoval dodnes, najdeme i záznamy ze dne, kdy se o pohyblivém kříži dozvěděl. Pokud opravdu lhal, dokázal to velmi dobře maskovat.


Číhošťský kostel


Proč se tedy začal kříž hýbat? Nevíme. Existuje několik hypotéz. Podle první se jednalo o dopředu připravenou provokaci StB. K tomu ale neexistuje žádný doklad. Navíc StB nutila Toufara, aby jim popsal mechanismus, který ale nebyl schopen fungovat.

Podle druhé hypotézy mohl za věcí stát kostelník František Pártl, který byl zatčen dva dny po Toufarovi. StB ho však nejen rychle propustila, ale na její doporučení pak dosáhl řady výhod.

Historik František Drašner razí třetí hypotézu: za událostí podle něj mohli stát místní komunisté. Ani tato verze však není stoprocentně doložená.
Zdroj: http://tn.nova.cz/magazin/historie/kalendarium/cihostsky-zazrak-kvuli-krizi-umucili-statecneho-farare.html

Ztracená družice Voyager 1 která vysíla data ne Zemi

6. března 2011 v 12:57

Voyager 1

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Voyager 1
Sonda na kresbě NASA
COSPAR1977-084A
Katalogové číslo10321
Start5. září1977
KosmodromEastern Test Range
Nosná raketaTitan 3E Centaur D-1T
Stav objektuna únikové dráze ze sluneční soustavy
Zánikne
ProvozovatelUSA, NASA - JPL
VýrobceUSA, NASA - JPL
Druhkosmická sonda
Hmotnost822 kg

Parametry dráhy
Centrální tělesoSlunce
Aktuální poziceSolar System Simulator
Voyager 1 (česky Cestovatel) je vesmírná sonda pro výzkum vnější části Sluneční soustavy.
Váží 822 kg, byla vypuštěna 5. září1977 a je stále funkční.
Hlavním cílem Voyageru 1 byly planety Jupiter, Saturn, jejich měsíce a prstence.
V současnosti sonda studuje helioplášť, měří sluneční vítr a výplň mezihvězdného prostoru.
Současně s ní byla vyvíjena i obdobná sonda Voyager 2 (vypuštěna 20. 8. 1977).
Pro oba Voyagery jsou zdroji energie tři radioizotopové termoelektrické generátory,
které sice již překonaly původně plánovanou životnost, ale dnes se předpokládá,
že budou schopny generovat dostatek energie pro komunikaci se Zemí i po roce 2020.
V srpnu roku 2007 se sonda nacházela již 14 světelných hodin daleko od Země,
od které se vzdaluje rychlostí přibližně 1 500 000 kilometrů za den[1].

Konstrukce

Konstrukce sondy vycházela ze zkušeností s konstrukcí předchozích sond v programu Mariner,
ale i přesto si vyžádala přes pět let práce[2]. Jedná se o sondu,
jejíž tělo je tvořeno desetibokým hranolem o výšce 0,47 m a průměru 1,78 m a která je
stabilizována ve třech osách. Na vrcholku tohoto hranolu se nachází
parabolická směrová anténa s průměrem 3,66 m, která je určena pro udržování radiového
spojení s pozemními teleskopy a k přenosu informací a příkazů. K tělu sondy jsou připevněny
tři výklopné tyče, na kterých se nachází vybavení a energetická jednotka sondy. Na první
výklopné tyči o délce přibližně 2,5 m je na otočné plošině umístěno vědecké vybavení
společně s kamerami a spektrometrem. Na další tyči o délce 13 m orientované na opačné
straně jsou připevněna čidla magnetometru.
Na poslední tyči jsou umístěny energetické zdroje sondy v
podobě 3 radioizotopových termoelektrických generátorů (RTG), který palubní
přístoje sondy zásobil 3×160 W elektrické energie. Přísun elektrické energie postupně s
roky klesal a v roce 1997 dosahoval již jenom 335 W. Energetický zdroj je tvořen
jednotkou o hmotnosti 39 kg, průměru 0,4 m a délce 0,5 m, jenž využívá jako
zdroj energie 238PuO2[3].
Celkový provoz sondy je řízen zdvojeným palubním počítačem CCS
(Computer Command Subsystem). Zpracování vědeckých a telemetrických
dat a řízení vědeckých experimentů zajišťuje systém zpracování dat FDS
(Flight Data Subsystem) vybavený ztrojeným počítačem. Data mohou být
zaznamenána na magnetopáskové paměti DSS (Data Storage Subsystem) s
kapacitou 536 Mbit. Komunikační systém pracuje v pásmu X (8,4 GHz, rychlost
přenosu 8 bit/s až 115,2 kbit/s, výkon 23 W) a S (2,3 GHz, rychlost přenosu
min. 40 bit/s). Stabilizační digitální systém AACS (Attitude and Articulation Control Subsystem)
využívající detektorů Slunce, sledovačů hvězd a 3 úhloměrných gyroskopů zajišťuje
orientaci a stabilizaci sondy v prostoru a natáčení plošiny s optickými přístroji na
zkoumané cíle. Celkem 16 trysek na jednosložkové kapalné pohonné látky
(hydrazin, celková zásoba 105 kg) o tahu 16×0,9 N slouží jako výkonné prvky pro
korekce dráhy (4 motory) a pro orientaci a stabilizaci sondy (8 motorů)[3].
Předpokládaná životnost sondy je 40 roků. Řízení sondy probíhá z pozemního řídicího
střediska umístěného v Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně, Kalifornie[2].

Vědecké vybavení na palubě

  • kamerový systém ISS (Imaging Science System)
  • komplex pro rádiová měření RSS (Radio Science System)
  • ultrafialový spektrometr UVS (Ultraviolet Spectrometer)
  • trojosý cívkový magnetometr MAG (Magnetometer)
  • detektor nízkoenergetických iontů LECP (Low-Energy Charged Particles)
  • systém detektorů kosmického záření CRS (Cosmic Ray System)
  • detektor rádiových vln PRA (Planetary Radio Astronomy)
  • fotopolarimetr PPS (Photopolarimeter System)
  • přístroj pro studium vln v plazmatu PWS (Plasma Wave System)
  • infračervený interferometr a spektrometr IRIS (Infrared Interferometer Spectrometer)
  • spektrometr plazmových částic PLS (Plasma Spectrometer)

Poselství jiným světům

Zlatá deska s poselstvím případným jiným světům
Související informace lze nalézt také v článku Zlatá deska Voyageru.
Voyager 1, podobně jako jeho sesterská sonda Voyager 2, na své palubě
nese měděnoupozlacenou gramofonovou desku, která obsahuje poselství
případným inteligentním nálezcům sondy. Jedná se o disk o průměru 305 mm se
záznamem 115 obrázků v analogovém formátu, 55 pozdravů v různých jazycích světa
a 35 různých přírodních i umělých zvuků a 27 záznamů hudby zaznamenaný při
rychlosti 16⅔ otáček za minutu. Disk je uložen uvnitř hliníkového pouzdra, na jehož
povrchu je vygravírováno schéma, znázorňující původ sondy a návod k použití disku.
Součástí pouzdra je i vzorek radioaktivního 238U (počáteční aktivita 9,6 Bq), umožňující
případnému nálezci určení stáří sondy. Zbytek nahrávky je tvořen zvukovým záznamem[3].

Mise

Ilustrační znázornění trasy obou sond

Primární cíle

Každá sonda měla stanovené hlavní cíle u každé planety, kterou měla navštívit. Mezi tyto
úkoly patřilo:
  1. prozkoumat proudění, dynamiku, strukturu a složení planetární atmosféry navštíveného
  2. tělesa
  3. popsat morfologii, geologii a fyzikální charakteristiky měsíců planet
  4. získat další data pro určení hmotnosti, velikosti a tvaru planety a jejich satelitů,
  5. případně prstenců
  6. určit strukturu magnetického pole, složení a distribuci částic a plazmy.

Plánování mise

Voyager 1 byl plánován jako Mariner 11, součást programu Mariner. Od začátku se
počítalo s využitím gravitačních manévrů. S jejich pomocí je možné navštívit více
planet s minimální spotřebou paliva.

Průběh mise

Voyager 1 byl vypuštěn 5. září1977 z mysu Canaveral na Floridě raketou Titan IIIE Centaur.
Ačkoliv byl vypuštěn až 16 dní po svém dvojčeti Voyageru 2, kvůli závadě objevené až na
poslední chvíli, jeho dráha byla rychlejší a dosáhl Jupiteru a Saturnu před svým dvojčetem.
K první úpravě dráhy došlo 11. září1977. Při této korekci se projevily drobné technické
problémy, jednak s nasměrováním pohyblivé plošiny s televizní anténou a také s tahem
řídících trysek. Podařilo se je však vyřešit.
Dne 10. prosince1978, tedy více než rok po startu, začala sonda ve vzdálenosti
80 milionů km pořizovat první snímky Jupiteru. A 5. března následujícího roku prolétla
ve výši 278 000 km nad mraky planety. Pořídila stovky fotografií (měsíc před Voyagerem 2)
z rozlišením až 6 km a to včetně rudé skvrny a prstenců kolem největší planety naší
Sluneční soustavy. Další fotografie pořizovala u měsíců Io, Ganymed, Callisto a Europa.
Z Io získala ve vzdálenosti 20 000 km fotografie sopek, na Callisto krátery. Oblast kolem
planety přestala fotografovat v dubnu 1979.
Díky silné gravitaci Jupiteru a s pomocí malé korekce pokračovala v dráze k planetě Saturn.
Tu dostihla 13. listopadu1980, když již tři měsíce předtím začala s jeho fotografováním.
Předané fotografie přinesly mnoho nových poznatků. Prstence Saturnu mají velmi
složitou strukturu několika tisícovek částíc, jejichž struktura a tvar jsou rozmanité.
Pořídila snímky měsíců Mimas, Tethys, Dione, Enceladus, Rhea a Titan.
Kolem Titanu prolétla 12. listopadu1980 ve vzdálenosti 6500 km, tedy při cestě k Saturnu.
Pořídila od něj řadu údajů o složení atmosféry a teplotě.
Poloha Voyageru 1 v heliosféře.
Po opuštění oblasti Saturnu pokračoval Voyager 1 v letu pryč z naší sluneční soustavy.
Sonda je od Země nejvzdálenějším lidským výtvorem. Voyager 1 se v současnosti dostává
na hranice Sluneční soustavy, kde se vliv Slunce střetává s mezihvězdným prostorem.
Dne 15. srpna 2006 překonal vzdálenost 100 AU (15 miliard kilometrů) od Slunce a
pohybuje se v helioplášti, což je oblast za rázovou (terminační) vlnou. V této vzdálenosti
trvá signálům ze sondy více než 13 hodin, než dorazí k Zemi do řídícího střediska
Jet Propulsion Laboratory blízko Pasadeny v Kalifornii. Voyager 1 je na hyperbolické
dráze a pohybuje se únikovou rychlostí, to znamená, že se nevrátí zpátky do
Slunenční soustavy.
V prosinci 2010 NASA oznámila, že stále fungující sonda opustila definitivně sluneční
soustavu a že v daném prostoru k ní již nedosahuje sluneční vítr.
Zlatá deska Voyageru
Zlatá deska Voyageru je pozlacená měděná gramofonová deska, uložená v sondách
Voyager 1 a Voyager 2 vyslaných do vesmíru v roce 1977 zachycující zvuky a obrazy
Země a tak i různorodost života na naší planetě. Je určena případným
mimozemským civilizacím, které by ji mohly v daleké budoucnosti nalézt při její
cestě za hranice Sluneční soustavy.
Obsah
Poselství obsahuje 115 obrázků zakódovaných v analogové formě. Zbytek nahrávky
je zvukový záznam, zaznamenaný při rychlosti 16⅔ otáček za minutu. Zachycuje pozdravy
obyvatel planety Země případným nálezcům v mnoha různých jazycích.
Na zlaté desce je zahrnuto následujících 55 jazyků:
Po sekci obsahující zvuky Země obsahuje deska 90 minutový výběr hudby různých
kultur včetně klasických skladeb Západu i Východu.
Mezi uloženými obrázky je také krajinářská fotografie amerického fotografa Ansela Adamse
The Tetons - Snake River (Hadí řeka).




Dráha po které Voyager 1 a 2 letěly


Máme důkaz o existenci mimozemského života, oznámil vědec NASA

6. března 2011 v 11:45 | novinky.cz |  Vesmír a UFO
Máme důkaz o existenci mimozemského života, oznámil vědec NASA
Astrobiolog NASA Richard B. Hoover oznámil, že získal nezvratný důkaz existence mimozemského života. Jde o fosilní bakterii, kterou objevil při zkoumání velmi vzácného meteoritu Cl1 - na Zemi je podle serveru Yahoonews takových meteoritů pouze devět.
Mimozemšťan - zkamenělá bakterie objevená uvnitř meteoritu
"Myslím, že to ukazuje, že život je mnohem více rozšířen a není omezen jen na Zemi," prohlásil Hoover televizi FoxNews.com, který studuje meteority již deset let, svůj objev zveřejnil v časopise Journal of Cosmology.
Hoover meteorit odrolil a skenoval elektronovým mikroskopem, který odhalil zkamenělé zbytky mikroorganismů. Tyto mikroorganismy se většinou podobají těm pozemským. Nicméně našly se i druhy, které se k ničemu známému přirovnat nedaly. Přesto se zdá, že život se mohl i jinde ubírat podobnými cestami jako na Zemi. Od toho se odvíjejí spekulace, zda má život na Zemi vesmírný původ.
Fosilizované stopy mimozemského byly oznámeny již dříve, ale často byly zpochybněny jako neprůkazné. Objev byl nyní s předstihem předán široké vědecké komunitě k oponentuře a jejich komentáře mají být zveřejněny na internetu


Věřte-Nevěřte Malý umělec

5. března 2011 v 12:43 | McSmrky

Věřte-Nevěřte Nález

5. března 2011 v 12:32 | McSmrky

Kde je nyní Area 51 ?

5. března 2011 v 12:13 | Michael M.Faitl |  Zajímavá místa
Kde je nyní Area 51 ?
V poslední době se stále více objevují spekulace o tom, že byla proslulá Area51 i se svojí mimozemskou záhadou přestěhována do jiné lokality. Kromě jiných se ufologická veřejnost soustřeďuje na jméno vojenské základny Dugway ve státě Utah. Podívejme se nejprve co nám o tomto místě řekne moudrá kniha Wikipedia:
Dugway Proving Ground ( DVG ) je základna americké armády nacházející se přibližně 140 km jihozápadně od Salt Lake City v Utahu. Rozkládá se na území velkém jako celý stát Rhode Island, 3 244 kilometrů čtverečních a je ohraničena ze třech stran horským masívem. Účelem tohoto vojenského prostoru je testování nejen amerických, ale také zbraní spojenců. Jedná se především o biologické a chemické obranné systémy. Slouží také jako místo pro tréning americké vojenské zálohy a Národní gardy, testovací prostor amerického letectva a je pod kontrolou ATEC ( US Army Test and Evaluation Command ). Oblast byla také využívána pro tréning speciálních jednotek nasazovaných v Afgánistánu.
Výstavba základny začala v roce 1942 po žádosti CWS ( US Army Chemical Warfare Service ) o větší zkušební prostor, než byla oblast Edgewood Arsenal v Marylandu. Testy byly zahájeny v létě 1942 během Druhé světové války a týkaly se především chemických systémů, plamenometů, biologických zbraní, bombardovacích taktik a ochraných pomůcek proti těmto aktivitám. V říjnu 1943 vybudoval DPG nová střediska pro biologické zbraně v izolované oblasti známé jako Granite Peak. Základna byla pak postupně rozdělována až se stala v roce 1946 nefunkční. Během Korejské války byla však znovu zprovozněna a v roce 1954 byla ustavena jako permanentní zařízení americké armády. Základna byla mezi lety 1987 a 1991 domovem Ranger School, která učila studenty základním znalostem přežití a taktiky v obtížném terénu. Škola byla později přesunuta zpět do svého původního působiště v Texasu. V září 2004 byla družice Genesis navedena k dopadu na území základny, ale ta z technických důvodů svou cestu nedokončila. Dugway je též domovem několika radarových systémů ( RIR-777, TPQ-39, MPQ-39 ), které sledují nejen letový provoz při testech, ale i ostatní pohyb ve vzdušném prostoru. V současnosti začali lidé nazývat základnu " Area 52 " díky pozorováním UFO v oblasti.
A to je právě to, čím se moderní Dugway odlišuje o té, která byla v provozu před lety. Lidé očividně vidí anomálie, které by podle oficiálního popisu vojenských aktivit na základně a v okolí neměli existovat. Svědků je stále více, kteří pozorují podivná světla, létající stroje připomínající klasický UFO talíř a mnoho dalšího. Byl též vyfotografován úkaz, který velice připomíná přinejmenším testování neobvyklého laserového systému. Pozorovaný paprsek byl údajně mnohonásobně větší, než kterýkoliv známý laser. Dave Rosenfeld, prezident UFO Hunters ve státě Utah, který vede podrobnou databázi anomálií a hlášení říká: " nespočetně pozorování UFO bylo hlášeno v oblasti a v okolí Dugway....vojenská letadla se do toho nepočítají....jen ta neznámá. Vypadá to, že naši hvězdní přátelé dohlížejí na Dugway také. Je to nová Area 51 a pravděpodobně nový vojenský kosmodrom ".
Je zřejmé, a logické, že instalace v Groom Lake byla částečně přemístěna, přestože vysoké utajení stále probíhá a je jedno jestli jen kvůli odvedení pozornosti, anebo pro stále probíhající testy. Otázkou je spíš na jaká místa se superdůležitý, pravděpodobně mimozemský, výzkum přesunul. Velice zajímavým počinem na toto téma byla loňská epizoda UFO Hunters v čele s Billem Birnesem. Podle nich to vypadá, že utajený výzkum mimozemské technologie a vše s tím spojené, se dostalo do nové fáze, kdy už není bezpečné mít " všechny hračky v jedné místnosti " a že došlo zřejmě k rozdělení původního výzkumu v Nevadě na více konkrétních projektů, které byly postupně přemístěny na jiná vojenská zařízení. Týmu UFO Hunters se podařilo získat svědectví několika lidí o podivných aktivitách v okolí základny Dugway. Od létajících talířů až po případ, kdy došlo k znetvoření dvou koňů poblíž základny. To velice připomíná podobné případy, kdy obětí těchto " praktik " byl většinou dobytek, převážně krávy. Mimochodem, poslední novinkou jsou další dva koně, kteří byli vypreparováni jen před několika týdny v Coloradu. Tento případ je velice podobný tomu z oblasti Dugway a stále se vyšetřuje. Chuck Zukowski navštívil ranč a věnuje se dalším analýzám.
Jelikož jsou lidé zvědaví, je mnoho nadšenců, kteří mnohdy riskují a vydávají se na motorkách, či v jiných vozidlech do blízkosti základny v Utahu na noční a denní pozorování, stejně tak jak tomu bylo v oblasti 51. Jeden svědek hovoří, že sledoval konvoj vojenských vozidel, který postupně " zmizel " v podzemí. V tomto případě by to asi nebyla žádná novinka, dá se takové výpovědi celkem věřit. Když pomyslíme, že většina takovýchto vojenských zařízení se nachází pod úrovní okolních terénu, není důvod pochybovat, proč by to v tomto případě mělo být jinak. Další fakt je, že samotný prostor základny je daleko větší, než proslulá Area 51. Bill Birnes zmínil, že přistávací ranvej v Dugway je jedna z nejdelších a největších v USA. Proč? Další zajímavou skutečností je, že vzdušný prostor nad základnou je zakázaný prakticky do nekonečné výšky. V jiných případech je většinou udán limit, do kterého se nesmí žádné letadlo přiblížit. Paradoxně však nabízí Google Earth určité detaily, co se může na území základny nacházet. Některé fotografie jsou opravdu zvláštní, ale znovu musíme brát v úvahu skutečnost, že pokud se v Dugway opravdu odehrává nějaká utajovaná činnost, rozhodně armáda, nebo kdokoliv je zodpovědný, nenechá nejmenší stopy na povrchu, na očích veřejnosti. Takže si můžeme být jisti, že to co je vidět na obrázcích Google Earth je pouze vrchol ledovce, který se s největší pravděpodobností nachází v podzemí. V posledních letech se ochrana základny několikanásobně zpřísnila a jasným důkazem je moment, který je též vidět v epizodě UFO Hunters, kdy se náhle k týmu a jejich svědkům řítí policejní eskorta a všichni jsou konfrontování, přestože se nenacházejí na půdě základny, ale jen poblíž. Ovšem do jaké míry je to reálné nelze posoudit. Musíme stále počítat s tím, že je to televizní show a vše je pečlivě dopředu naplánováno. Později přivolaná armádní mluvčí na kameru vysvětluje, že rozrůstající se výzkum vojenských, ale hlavně soukromých projektů a firem má za následek, že již v minulosti proběhla snaha o rozšíření základny o nové pozemky, ale že jí není nic známo o nějakých utajovaných mimozemských aktivitách. Nicméně dle ufologů a badatelů nejde v případě rozšiřování základny o nic jiného, než jen více zkomplikovat a znemožnit veřejnosti dostat se do blízkosti vojenského prostoru. To samé se ostatně odehrálo v případě Area 51, kdy poté, co se našli jedinci, kteří byli schopni zdolat jeden z kopců poblíž a pořídit snímky a videa, byl tento i s okolním terénem přidán k základně a přístup byl zakázán.
V listopadu 2009 údajně explodoval meteor, který ozářil oblohu a byl sledován vědci. Ti potvrdili, že části tohoto objektu spadly na území základny Dugway, což udělalo trochu rozruch na veřejnosti. Nicméně jakékoliv snahy o přístup do oblasti dopadu byly samozřejmě marné. Území je striktně zapovězeno veřejnosti a i mnoho vojenských osob nikdy nedostane povolení ke vstupu na základnu. Důvodem je prý nebezpečí oblasti a její vysoká kontaminace nejrůznějšími jedy, radioaktivitou a kdo ví čím vším. Když se nad tím zamyslíme, je to vlastně naprosto perfektní místo k utajení něčeho, co může být velice citlivé a k čemu nemá přístup ani mnoho lidí z vlastních řad, z armády. Jedno je jisté, ta zde stále testuje chemické a biologické zbraně. V roce 1968 uhynulo skoro 6 000 ovcí v nedalekém Skull Valley, 30 mil od základny a tento incident se udál čistě náhodou v době několika testů nervového plynu VX. Vedení základny samozřejmě jakékoliv souvislosti s testy zamítlo. Tento problém se ovšem netýká jen dobytka. V roce 1989 vznikla webová stránka věnovaná pozůstalým a bývalým zaměstnacům základny, kteří " přežili ". Nachází se zde mnoho podrobných informací o tom jak armáda zachází se svými vojáky.
Pentagon dokonce v roce 2003 přiznal, že vědci ze základny v Utahu provedli 21 testů na moři, které mohly vystavit námořníky chemickému a biologickému hazardu v šedesátých letech. To je ovšem jen zlomek všech pokusů, které se během let ať už tajně, či oficiálně na základně uskutečnily. Bohužel se zdá z mnoha dnes odtajněných dokumentů, že v některých případech byli vojáci a zaměstnanci součástí těchto testů, aniž by o tom věděli. Tak trochu to připomíná stejný scénář z Area 51, toxický a radioaktivní odpad, zaměstnanci vystaveni nebezpečným pracovním podmínkám, následné soudy, podlomené zdraví doživotně. To potvrzuje skutečnost, že tyto vojenské oblasti jsou územím zapovězeným a nikdo pořádně nemá kontrolu nad tím, co se tam odehrává, kdo a jak si zahrává s ohněm. Nejzávažnějším faktem je možná skutečnost, kterou mluvčí základny zmínila na televizní kameru: " soukromé firmy a projekty ". Jaká moc a síla rozhoduje o tom, která soukromá firma má přístup na tak neprodyšně uzavřené a hlídané místo? Pravděpodobně existuje částečný dohled nad tím co dělá armáda, ale kdo dohlíží na soukromé aktivity? Je to dost strašidelná představa, že nejrůznější pokročilou technologii, o které s nám zřejmě ani nesní, má pod kontrolou hrstka lidí, kteří jsou napojeni na armádu a černé vládní rozpočty. Ohledně těchto věcí se vyjádřil před časem známý fyzik a badatel Stanton Friedman, který se asi trefil do černého. Podle něj to dává naprostý smysl, že armáda a vláda najímá soukromé firmy na různé supertajné a citlivé projekty. Zbavuje se totiž tímto povinnosti a zodpovědnosti v případě, že se něco nepodaří. Navíc soukromé subjekty nepodléhají zákonu o otevřených informacích ( FOIA - Freedom of Information Act ) z roku 1966, což ve zkratce znamená, že nikdo nemůže požadovat dokumenty, důkazy a informace o konkrétním projektu, který je pod kontrolou soukromé firmy, nebo korporace. Co je v takovém případě utajeno, je utajeno navždy! Jestli tedy někdo stále pochybuje o existenci průmyslovo-vojenského komplexu, který je zodpovědný za mnoho špinavé práce, a který se nezodpovídá nikomu včetně prezidenta, potom takový jedinec musí otevřít své oči dokořán. Není pochyb, že část takovýchto aktivit určitě má své opodstatnění v rámci " národní bezpečnosti ", ale zároveň by se možná nemuselo utajovat až tak úplně všechno......
Čtvrtá fotografie z Google Earth okamžitě upoutala moji pozornost díky kruhové struktuře, která se velice podobá tomu, co popisuje ve svém výzkumu badatel Igor Witkowski. Tento polský novinář se specializuje na historii Druhé světové války a na exotické technologie, kterým se údajně nacisté velmi podrobně věnovali. Samozřejmě posedlost německými vůdci okultismem a jinými záhadami není žádná novinka, ale v tomto případě se podle Witkowského jedná o konkrétní součást projektu pod názvem " Bell ", o kterém se toho stále moc neví, ale na kterém se minimálně začalo za války pracovat. Jestli se Němcům podařilo projekt dotáhnout do konce zůstává ovšem jen spekulací. Struktura na fotografii z Polska byla údajně součástí zařízení, ve kterém byl " Bell " testován. Podle některých dokumentů se jednalo o přístroj, který měl co dočinění s antigravitací a exotickými fyzikálními zákony. Toto zařízení mohlo být údajně použito jako alternativní a neomezený pohon pro letadla nejrůznější konstrukce. ( moderní UFO ? ) Po válce se stopa tohoto projektu ztrácí v Argentině. Avšak při pohledu na tyto dvě fotografie se nemůžu zbavit podivného mrazení v zádech. Je to podoba jen čistě náhodná? Nebo se tu děje něco, co mají na svědomí inženýři z nacistického Německa? Ostatně nebylo by to v historii USA vůbec poprvé......
Děje se tedy v Utahu opravdu něco podivného, nebo je to vše jen nepodložené šílenství konspiračních teoretiků? Nikdo asi nebude v blízké budoucnosti schopen odpovědět tuto otázku. Očití svědkové a jejich výpovědi prozatím zůstavají jediným vodítkem na stopě a lidé budou stále spekulovat o tom, co je pro koho dostatečným důkazem podivných aktivit a co není. Skeptik zpochybní i svojí vlastní existenci, když dostane dostatečně zaplaceno. Další z příběhů hovoří o tom, že se v prostoru Dugway nachází jeden neobvyklý objekt, který pravděpodobně ukrývá experimentální létající stroj, zřejmě mimozemského původu. V padesátých a sedmdesátých letech byla budova pod neustálým ozbrojeným dohledem. V tomto období byl pozorován konvoj přijíždějící do hangáru s nákladem přikrytým plachtou. Jeden z vozů vezl údajně něco oválného a 30 stop širokého. Tento nákladní vůz měl doprovod pěti lidí. Byl na korbě vozu mimozemský létající talíř? Nebo to byl jen nějaký tajný vojenský materiál? Nikdo neví, ale jisté je, že později byl kolem hangáru postaven plot ve třech vrstvách kolem dokola a těch pět mužů po roce zemřelo za velice podivných okolností. Dva z nich v leteckém neštěstí na lince z Chicaga do Denveru, třetí v autonehodě, když selhaly brzdy a vozidlo se zřítilo z útesu v Kalifornii, čtvrtý spáchal sebevraždu bez zjevného důvodu a pátý byl prohlášen za pohřešovaného na své cestě z domova do práce. Bez ohledu na pravdivost tohoto příběhu, Dugway Proving Ground je zahalen tajemstvím a postupujícím časem pozorování neidentifikovatelných jevů a anomálií jen přibývá. Zřejmě bude trvat ještě nějaký čas a možná se objeví někdo přímo ze zdroje, kdo případně promluví a přinese více světla do toho co se zde odehrává, ale do té doby bude zřejmě Area 52 jen místem na mapě, které bude znovu a znovu přitahovat pozornost ufologů z celého světa.