
Elfové existují, jen je nevnímáte
Tito přírodní duchové jsou popisování jako půvabní, přátelští, se skvělým smyslem pro humor. A navíc dokážou léčit!
Jsou prý všude kolem nás: v lesích, polích, zahradách, na loukách i v kapkách deště. Mnozí z nich se dokonce usídlili v lidských obydlích poblíž květináčů, kde s láskou pečují o rostliny.
Britka Marjorie Johnsonová zasvětila celý svůj život intenzivnímu studiu nadpřirozených bytostí, které by nás mohly obklopovat. Postřehy shrnula v knize Přírodní duchové. Skutečné zážitky s elfy a skřítky, jež obsahuje podrobně popsaná autentická svědectví mnoha lidí z celého světa o zkušenostech s tajemnými bytostmi.
Trochu jiné přátelství
Důvody k tomu, proč se elfové člověku zjevují, můžou být podle Marjorie Johnsonové různé. Někdy je to jen touha po sblížení a komunikaci s lidmi. Obzvláště rádi ale navštěvují ty, kdo jsou nemocní, aby jim dodali ztracenou tělesnou i duševní sílu. Podle celé řady svědectví stáli za nejedním zázračným uzdravením.
Příběh o elfovi
"Šestiletá Lettice Mathiasová ze Somersetu už nevěřila na elfy ani na Santa Clause. Jednoho časného červnového rána se probudila a spatřila mihnout se nad svým kolenem na dece několik slunečních paprsků. Ještě stále si jasně vzpomíná, že se na jejím povrchu třpytily různé barvy, a pakzačalo to velké dobrodružství. Světelné spektrum ožilo a změnilo se v drobné osůbky. 'Je to tedy skutečně pravda,' pomyslela si tehdy prý dívenka a sledovala, jak se honí po pokrývce nahoru a dolů. Naplnila ji jakási úcta a ona si jen stěží troufla dýchat, z obavy, že by je odfoukla. Zřetelně si však ještě vybavuje, jak šťastné jí ty malé osoby připadaly. Jejich smích zněl jako hudba, jejich šťastná radost splývala s těmi stříbrnými zvuky. Kouzlo trvalo několik minut…"
Jejich přítomnost však bývá někdy také varováním před blížící se živelní pohromou. Jindy se objevují jen tak, aby nás potěšili a zmírnili náš smutek, jako v případě Clary Reedové z Coventry. "Během svého pobytu v Looe Cornwallu roku 1943 spatřila jednu z vodních žínek nebo mořských elfů.
Po obdržení zprávy, že její muž v armádě onemocněl, zírala Clara smutně na moře. V té chvíli ji uviděla poprvé. Měla na sobě sukni z mořských lastur a horní část oblečení z mořské trávy, kolem krku náhrdelník z mušlí a na hlavě velkou mořskou lasturu. Žena slyšela jasný dívčí hlas, který jí říkal, ať není smutná.
Vyprávěla jí o svém trápení, ona ji pohladila svou drobnou rukou po tváři a usmála se na ni. Poté ji ujistila, ať si nedělá starosti, že její muž nezemřel a bude zase v pořádku. Clara se okamžitě cítila šťastnější, jako by ta křehká bytůstka z jejích beder sňala obrovskou tíži. Slova se potvrdila - manžel se uzdravil."
Mnozí odmítají víru v přírodní duchy, jelikož je nemůžou vidět. Naše smysly jsou však velmi nedokonalé a vnímají jen zlomek skutečného světa. S trochou pokory možná objevíme jeho další, dosud nepoznané rozměry…
Autor Zdeňka Jeníčková

