>Sběr různych článku s různych stránek<

Srpen 2010

Wyoming Incident

26. srpna 2010 v 12:42 | michal2561995 |  Záhady a pravdivosti

je méně známý případ televizního únosu hacking.
Hacker se podařilo přerušit vysílání z místního televízního programu (předpokládá se, že přerušil několik menších obcí v kraji Niobrara) a vysílal své vlastní video.
Video obsahovala mnoho klipů bez těla jenom s hlavama,lidské hlavy ukazující různé emoce a představuje pozice kamer ktará se často měnila jednou za 10 až 15 sekund a video byl často přerušeno speciální prezentaci které oznamovalo: Tento klip je převzat z jedné z těchto intervalů.

Video je většinou místně známe a pravděpodobně by nebylo kdyby němělo učinky které se na několik obyvatel projevilo,  ti kteří sledovali video delší dobu:zvraceli,halucinace,bolest hlavy,atd.
I když někteří věřili, že to bylo nadpřirozený,odborníci zjistily že příčinou těchto utrpení byly frekvence které hráli pravidelně podobu vysílání.
V tomto klipu, hraje frekvence někde mezi 17 a 19 Hz. Tento rozsah frekvencí kdy hraje delší dobu zpusobuje že oči jemně vibrovali někde vyvolávající zrakové halucinace.

Toto video je významné v tom že to byl naposledy televizní únos co se stal.Tyto akce byly v 80 letech vzácné i dodnes sou ještě vzácné.
Hacker dosud nebyl chycen vystopovat video bylo marné.

Záhadné obrazce v polích

6. srpna 2010 v 15:36 | tn.nova.cz |  Vesmír a UFO


Exorcismus (vymítání ďábla)

5. srpna 2010 v 14:02 | cs.wikipedia.org |  Záhady a pravdivosti

Exorcismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Exorcismus (z řeckého ἐξορκισμός exorkismós vyhánění) je náboženský úkon, jímž se z lidí, zvířat či věcí, označených za posedlé, vyhání ďábel nebo jiné zlé síly. Tato idea je velice stará a je i v současnosti součástí obřadů mnoha náboženství.
Populární představy o exorcismu silně ovlivnil hororový film Williama Friedkina Vymítač ďábla (The Exorcist, 1973) podle stejnojmenného románu W. P. Blattyho.
2

Exorcismus v různých náboženstvích

Starověká náboženství

Posednutí zlým duchem je v dějinách lidstva představa velmi stará; nalézáme ji např. dnes i v některých kulturách, jejichž náboženstvím je šamanismus. Představu, že člověk, zvíře či věc může být pod vlivem zla, lze nalézt jak v helénské kultuře, tak v židovství.
V hinduismu se posedlost někdy považuje za svatý stav, pokud do těla vstupuje bohyně Kálí, některá z jejích inkarnací či jiné božstvo (déva). Věřící proto takto "posedlé" uctívají a žádají od nich požehnání. Pokud ovšem jde o cizí duchy, kteří tělo do určité doby neopustí, je povolán místní vymítač, který má ducha z těla vyhnat. Atharva Véda obsahuje formule vztahující se k magii a lékařství.[2] Mnohé z popisovaných obřadů se týkají vyhánění démonů a zlých duchů. Hlavní puránský zdroj informací týkajících se duchů a dalších témat spojovaných se smrtí je Garuda Purána.
Základní způsoby exorcismu jsou mantra a jadžňa používané ve védských a tantrických tradicích.
Ve vaišnavských tradicích se také používá recitace jmen Višnuova avatára Narasimhy a hlasité předčítání písem (zvláště Bhágavata Purány). Podle Gítá Mahátmji z Padma Purány čtení 3., 7. a 8. kapitoly Bhagavad gíty a mentální věnování výsledku zemřelým osobám jim pomáhá zbavit se nutnosti stát se a zůstat po určitou dobu duchem (karma). Kírtan, průběžné přehrávání manter, uchovávání písem a obrázků božstev (zvl. Šivy a Višnua v podobě Narasimhy) v domě, pálení kadidla (vonných tyčinek) obětovaných při púdže, kropení vodou z posvátných řek a troubení na lastury používané při púdže jsou další účinné metody.

Křesťanství

Nový zákon popisuje, jak Ježíš Kristus vyháněl démony z posedlých osob. Od samého počátku tak víra ve zlé duchy a osvobozování člověka z jejich vlivu tvoří součást křesťanské nauky a i dnes exorcismus v určité podobě praktikují jak katolíci, tak některé protestantské církve.
Nový zákon předpokládá existenci démonů jako samozřejmost a nejen evangelia, nýbrž i různé části zvláště Pavlových listů (např. Řím 16, 9; Ef 6, 12) obsahují rady ohledně obrany před vlivem zlého. Ježíš podle líčení evangelií pomocí exorcismu kromě přímé posedlosti zlem uzdravoval i rozličné nemoci. Vyhánění zlých duchů však tvoří součást rozličných zpráv o Ježíšově činnosti (např. Mk 1, 39). V jednom z líčených příběhů Ježíš vyhání z člověka celou legii démonů (Mk 5, 1-20). Moc vyhánět zlé duchy dostávají od Ježíše i jeho učedníci (Mk 3, 15).
V počátcích křesťanství byla víra v existenci démonů a nezbytnost exorcismu rozšířena. Služba exorcisty byla jedním z nižších svěcení a podle všeho byla na konci 3. století velmi rozšířená. V této době také obřad exorcismu tvořil (a v katolické církvi dodnes tvoří) součást katechumenátu a křestní liturgie. Církevní spisovatelé prvních století (např. sv. Antonín Poustevník, sv. Cyril Jeruzalémský a sv. Jan Zlatoústý) označují za nejjednodušší a nejběžnější prostředek proti zlu (tj. exorcismus) znamení kříže. Mezi další prostředky obrany proti zlému byly a zůstávají považovány v církvi Ježíšovo jméno, svěcená voda a požehnané předměty.
Exorcismus tvoří i dnes součást katolické nauky a liturgie. Rozlišuje se přitom tzv. malý a velký (někdy též slavný) exorcismus. Jako malý exorcismus se označuje obřad, jímž se katechumen při křtu zříká ďábla, všeho, co působí a čím se pyšní (tento obřad tvoří také součást tzv. obnovy křestního slibu). Pro vykonávání velkého exorcismu je biskupem pověřen zvláštní kněz, zvaný též exorcista.
Průběh velkého exorcismu stanovuje nově revidovaná (1999) část Římského rituálu De exorcismis et supplicationibus quibusdam. Katechismus katolické církve (čl. 1673) píše, že exorcismus ";je zaměřen na vymítání zlých duchů nebo vymanění z ďábelského vlivu, a to skrze duchovní pravomoc, kterou Ježíš svěřil své církvi";. V součásné praxi se klade velká pozornost, aby "posedlost zlým nebyla zaměněna s psychickou chorobou".
Pravoslaví má vlastní tradici vykonávání exorcismu. Většina starých protestantských církví nevykonává. V letničních církvích, příp. v charismatickém hnutí existuje praxe vyhánění zlého a přikládá se jí určitá pozornost.

Exorcisté

Exorcista je kněz pověřený biskupem většinou na dobu určitou, aby prováděl na území diecéze tzv. velký exorcismus. Kompetence exorcisty a možnost užití exorcismu stanovuje a omezuje na jedné straně kanonické právo, na druhé Římský rituál. Mezi kněze, kteří jsou známí jako exorcisti nebo působili na našem území, patří Gabriele Amorth, Vojtěch Kodet, James J. LeBar či Elias Vella.

Katechismus katolické církve

Když církev veřejně a s autoritou prosí ve jménu Ježíše Krista, aby byla některá osoba nebo předmět chráněna proti vlivu zlého ducha a vymaněna z jeho poroby, mluví se o exorcismu. Ježíš jej prováděl (Mk 1,25-26); od něho také církev má moc a úkol vymítat zlé duchy. Jednoduchý exorcismus se provádí během slavení křtu. Slavný exorcismus, nazývaný "velký exorcismus", může provádět jen kněz s dovolením biskupa. Je třeba při tom postupovat prozíravě a přesně dodržovat stanovené předpisy církve. Exorcismus je zaměřen na vymítání zlých duchů nebo vymanění z ďábelského vlivu, a to skrze duchovní pravomoc, kterou Ježíš svěřil své církvi. Velmi odlišný je případ nemocí, především psychických, jejichž léčení náleží do oblasti lékařské vědy. Dříve než se přikročí k exorcismu, je tedy důležité se přesvědčit, zda se   jedná o přítomnost zlého ducha nebo jen o nemoc. (čl. 1673)

Kříž sv. Benedikta

Jednou z běžně užívaných formulí exorcismu, kterých užívají křesťané, kteří nemusí být kněžími, je šestiverší, původně z jistého bavorského rukopisu z r. 1415:
Crux sancta sit mihi lux / Non draco sit mihi dux
Vade retro satana / Nunquam suade mihi vana
Sunt mala quae libas / Ipse venena bibas

Svatý kříž ať je mi světlem / a drak ať není mým vůdcem
Odstup, Satane, / nepokoušej mne marnostmi
To, co nabízíš, je zlé / sám vypij svého jedu.
Šestiverší se inspiruje evangelním rozhovorem mezi Ježíšem a apoštolem Petrem (Mk 8,33). Počáteční písmena šestiverší bývají vyryta kolem kříže (tzv. kříž sv. Benedikta, který někteří křesťané nosí na krku (CSSML NDSMD VRSNSMV SMQLIVB).

Islám

Exorcismus zřejmě tvořil součást islámu již od jeho počátku a určitá místa v Koránu hovoří o posedlosti zlými bytostmi.[3] Podle Sun vyháněli prorok Mohamed a jeho stoupenci zlé bytosti z těl věřících pomocí veršů z Koránu, prosbami k Alláhovi a požehnaného pramene Zamzam. Podle islámské víry člověka může posednout nejen démon či ďábel (šaitan), ale také džin, inteligentní ohnivé stvoření.

Buddhismus

Již od raných dob buddhismus obsahoval určité náboženské úkony či rituály, které měly chránit proti různému nebezpečí a vyhánět vlivy zlých sil. V théravádě jsou exorcizující obřady s tzv. parittami, z nichž jsou mnohé připisovány přímo Buddhovi. Tyto texty se zpívají na Srí Lance a v těch zemích jihovýchodní Asie, kde je théraváda rozšířená, během veřejných obřadů, které mají odvrátit zlo ohrožující společnost. Těchto textů se užívá i k osobní obraně proti nemocem a neštěstí. Na Srí Lance se krom toho dodnes používá jako obřadu, který má zahnat zlé duchy či nemoc, tzv. ďábelského tance.
V mahájáně a vadžrajáně mají exorcismy ještě větší úlohu; jako obrany proti zlu se užívá manter a jiných formulí, jimž je připisována moc.

Taoismus

V taoismu vykonávají většinu exorcizujících obřadů taoističtí kněží, kteří mají na základě svého rozdělení do různých řádů moc nad jednotlivými démony. Mezi tyto obřady patří očištění prokletého domu či uzdravování nemocného. Jeden z těchto kněžských řádů má za úkol nakládání s posedlými médii. Toto médium se uvede do transu, v němž se stává ústy božstva či zemřelého příbuzného a takto radí či napovídá v osobních, obchodních či zdravotních otázkách. Kněz přitom tuto radu interpretuje.

Exorcismus, psychiatrie a medicína

Podle pohledu většiny psychiatrů "stav posedlosti" neexistuje, nebo jinak nahlíženo, to co je z hlediska exorcismu posedlost, má přirozenou příčinu v duševní chorobě.
Méně obvyklý pohled, který není v přímém sporu s náboženskou tradicí, se pouze staví skepticky k názoru, že lze snadno rozlišit případnou posedlost a duševní chorobu, a to především kvůli diferenciální diagnostice, která se dosud nachází v plenkách. Takto je velmi nesnadné rozlišit od sebe různé choroby, které se označují jako schizofrenie, deprese, dyslexie, hraniční poruchy apod.
Výsledky psychiatrie a medicíny vedly naopak i k vývoji křesťanského názoru na posedlost. Dnes se uznává, že řada stavů byla v minulosti považována za posedlost mylně (a část z nich lze i úspěšně léčit). Navzdory tomu exorcismus jako řešení duchovních problémů v praxi mnoha křesťanských církví stále setrvává, pouze je snaha odlišit posedlost od duševních chorob.

Psychoterapie

Psychoterapie v některých metodách terapie, zvláště skupinové, zprostředkuje pacientovi prožitky maximální intenzity, které mají otřást rigidními patologickými strukturami jeho osobnosti (psychedelická terapie, Janovova technika primálního výkřiku).

Kritika exorcismu

Ateisté popírají existenci duchových bytostí, proto je pro ně již z principu stav posedlosti nepřijatelný. Exorcismus v jednotlivých náboženstvích proto z hlediska ateismu nemá žádné reálné oddůvodnění, což ale nic nevypovídá o jeho možných praktických účincích. Stejný názor mohou zastávat i teisté, jejichž náboženské představy duchy a zlé síly neobsahují. To se týká i části křesťanů.
1

Našli historici ostatky Anežky České? Brzy odkryjí další hrob(2)

4. srpna 2010 v 20:10 | tn.nova.cz


Pátrání po Anežce české pokračuje (1)

4. srpna 2010 v 20:00 | tn.nova.cz


Kruhy v obilí (2008) Film Online (DOKUMENTÁRNÍ)

4. srpna 2010 v 14:39 | michal2561995 |  Vesmír a UFO

http://filmy.kinotip.cz/kruhy-v-obili-2008/#more-15025

2
50 minutový dokument o kruzích v obilí .
Online zdarma klikněte na odkaz nad obrázkem.

Pověsti a mytologie Jilemnicka

3. srpna 2010 v 14:43 | eldar.cz |  Pověsti
Vejrychův duch
Již několik dní po pohřbu se temnou jilemnickou nocí začali prohánět podivné kočáry. Prý jich zpravidla bylo 12, vynořovaly se z lesů u Martinic a projížděli kol Vejrychova dvorce nebo jezdili po silnici od Roztockého háje podle dvora k Branné. Kočáry to byly zcela černé, na vysokých kolech, otevřené s broušenými svítilnami, které krvavé zářily. Kočáry byly tažené párem černých vraníků, kteří se vzpínali a letěli jak vítr, jejich postroje se leskly zlatem a stříbrem a na kozlíku seděl kočí v černém obleku stejně jako lokaj, stojící vzadu na stupátku. V každém voze si hověl černý pán a v tom posledním ... sám Vejrych!
Ale byly i dny kdy se Vejrych proháněl Jilemnicí i sám. To potvrdil i tkadlec Koblížek z Mříčné. Potkal se sousedem Šonským a tak šlapali spolu k Jilemnici. Po chvíli se kolem nich prohnal černý kočár oba chodce minul zastavil a z kočáru se ozvalo: "Koblížku, nasedni!" Koblížek přišel blíž k otevřenému kočáru a chtěl se zeptat, komu vděčí za laskavé pozvání. Než ale cokoliv řekl, neznámá ruka jej drapla, vtáhla do kočáru a již ujížděli do tmy. Koblížek z oken po chvíli viděl pražský Karlův most a po chvíli se opět dveře otevřely a byl mrštěn do tmavého příkopu. Po celou dobu černá bytost jenž dělala Koblížkovi společnost nepromluvila. Koblížek se sebral z příkopu a viděl před sebou na silnici postavu. Viděl, že je to Šonský. Oba byli velmi celou příhodou rozrušeni a došli k závěru, že to nemohl být nikdo jiný než Vejrych.

http://eldar.cz/cody/clanky/historie/povesti_jilemnicka.htm <------------Další pověsti ZDE

Zdroj>eldar.cz


7

3. srpna 2010 v 14:12 | RIPFILMS