>Sběr různych článku s různych stránek<

Březen 2010

Pátrání po Anežce české pokračuje

14. března 2010 v 22:12 | tn.cz


Poltergeist existuje ! Tak proč nám vědci lžou ? (IV)

13. března 2010 v 0:48 | /karelwagner.blog.idnes.cz |  Paranolmární jevy

Poltergeist existuje ! Tak proč nám vědci lžou ? (IV)

Je třeba si poctivě přiznat, že při mapování fenoménu zvaného poltergeist dochází dnes badatelé k zá věru, že tento fenomén (nějakým nám dosud neznámým způsobem) může být vázán na přítomnost ur čitých osob, nejčastěji zřejmě pubescentů a adolescentů. A zde se v histo rické spirále znovu vracíme k nedo ceněnému výzkumu badatelů z 19. století, kteří podobně jako Dialek tická společnost (viz kapitola II) do šli k závěru "že za jistých tělesných nebo duševních stavů jedné nebo více přítomných osob se proje vuje síla, po stačitelná, aby u těžkých těles, bez použití svalové síly, bez doteku a bez jakéhokoli hmot ného spojení mezi těmito tělesy a tělem jisté přítomné osoby, způsobila pohyb." Ovšem pod původní, starou definicí "bez jakéhokoli hmot ného spojení" z 19. století rozumíme "bez jakéhokoli nám viditelného hmotného spojení", protože v době, kdy se učenci těmito jevy zabývali, ještě neznala přírodověda vlivy elektromagnetickýh polí a další později popsané fyzikální jevy. Vždyť teprve v roce 1873 vydává skotský fyzik James Clerk Maxwell své nejslavnější dílo Treatise on Electricity and Mag netism (Po jednáni o elektřině a magnetismu), ve kterém popsal elektromagnetické pole. Ale pokud se některé pro jevy telekineze, jako například různé klepání či bouchání, nebo po hyby stolu, zdají být reakcí na pod něty přítomné osoby (viz např. modulátor Vsechsvjatské - kapitola III), pak ovšem nejsou spontánní. V takovém pří padě bychom o nich neměli hovořit jako o "spontánních projevech", nýbrž jako o "projevech řízených", i když leckdy jen bezděčných.
Sama existence či neexistence "řízených" projevů telekineze však nemá žádný vliv na proces objasňo­vání telekinetických spontánních projevů, jakožto ryze fyzikálních jevů. Neplodná diskuze o existenci či neexis tenci "řízených projevů telekineze" v odborném tisku, určeném matematikům a fyzikům odpadá, neboť tento aspekt zkoumaného fenoménu do fyziky nepatří. Jestliže se například někde, kde "řádí" polterge ist, zničehož nic, nečekaně a spontánně, jaksi samy od sebe, před zraky přítomných osob, vy
rytina.jpg
vléknou těžké vchodové dveře z pantů a spadnou na zem, pak fyzika takový jev bude studovat a posléze inter pretovat, protože zde jde jednoznačně o neznámý fyzikální jev. A fyzikům půjde o popsání "zá­hadné" energie, vykonávající tuto "tajemnou práci" a nikoli o to, zda jsou jiné jevy v domě spojeny s or ganizmem (a potažmo s psychikou) některého člověka. A tak fyzikům de facto nic nebrání v tom, aby záhadné fyzi kální jevy spojené s fenoménem, tradičně dosud nazývaným poltergeist, konečně objasnili.
Sloučením Dolní a Horní Bobrové v roce 1950 vznikla obec Bobrová, ležící v okrese Žďár nad Sázavou, kraji Vysočina, zhruba 10 km jihovýchodně od Nového Města na Moravě.
Dne 10. října 2006 se obec Bobrová v kraji Vysočina stala městysem. Tomu však v Bobrové předcházel případ podivných, značně destruktivních úkazů či jevů v domě rodiny Svobodových, na horním konci Bobrové v čísle popisném 262, z předjaří roku 2006. Zhruba týden před tím v přízemí domu, v bytě R. a M. Svobodových (první patro obývala jejich dcera, paní I. Machová s třináctiletým synem Tomášem, žákem sedmé třídy) jedna za druhou praskaly záhadně žárovky, vyhořelo tu několik zásuvek a k tomu neustále vypadávaly jističe. Samozřejmě zde byla na žádost pana Svobody provedena rezive elektroinstalace, která neodhalila žádné nedostatky, vše odpovídalo předpisům a normám.
Ale aby nebylo těch nepříjemností málo, praskla v domě ve středu 22. března večer voda a vytopila přízemí i sklep. A sotva se Svobodovi pustili do vytírání, v přízemí domu bez zjevných příčin doslova explodovalo první okno. Tu noc ze středy 22. na čtvrtek 23. března se jich vysypalo hned několik. Postupně přibývalo i jiných destrukcí, vybuchovaly tu pohybující se talíře a hrnečky, padaly police. Rachot a řinčení skla z oken vyburcovaly sousedy. Ti se pak v domě Svobodových stávalli svědky záhadných a nepochopitelných jevů, které je řádně vyděsily. Jedna z příchozích, paní Fojtíková (žije v sousedním domě a byla u Svobodových jako první) po tom co vešla do přesíně, pocítila silné brnění nohou. Snad proto také trochu zavrávolala a ustoupila stranou, což ji zřejmě zachránilo. Nebotˇ se vzápětí těžké vchodové dveře z masivu náhle, před zraky vyděšené sousedky i paní Svobodové, samy od sebe vyvlékly z pantů a spadly na zem. Ráno, kolem osmé, dorazil ke Svobodovým i Pavel Žilka, velitel Sboru dobrovolných hasičů Bobrová, aby jim nabídl pomoc. A protože i zbylá skla v oknech se vysypala, navíc tu začal padat i nábytek, vyhlásil před polednem Pavel Žilka hasičům poplach.
PRAPOR.jpg
Po domě se jich tehdy pohybovalo celkem deset, pět z nich začalo vyklízet přízemí a sklep domu (první poschodí zůstalo netknuté), ostatní od nich přebírali venku trosky nábytku a nádoby, do nichž domácí nametli střepy z oken, občas se hasičské party vystřídaly.Hasiči vynesli střepy z celkem dvaceti okenních rámů (některé zůstaly úplně bez skla, jiné s jeho zbytky, některá skla se vysypala dovnitř, jiná ven). Velitel hasičů Pavel Žilka k tomu podotkl, že "v některých tabulkách skla byly otvory, z vnitřku domu menší a zvenku větší". Při našem nedávném rozhovoru mi Pavel Žilka znovu zopakoval to, co řekl již v roce 2006 novinářům: "Kdybych něco podobného viděl jen já sám, mlčím jako hrob. Ale protože nás tam bylo zhruba patnáct svědků, povím vám to. Kolem jedné hodiny, když jsme vynášeli střepy, začaly vypadávat dveře z pantů. Samy, nikdo se jich ani nedotkl. Celkem devatery dveře tu vypadly, včetně těch, co málem přizabily paní Fojtíkovou. Pak došlo na skříně, kácely se ode zdí dovnitř pokojů a pak padla i lednice, velká dvoupatrová, v předsíni. Čtyřikrát jsme ji s chlapama postavili, spadla zas. Co mě šokovalo nejvíc? Hluboký talíř na stole v kuchyni. Před mýma očima vybuchl a zbyla po něm hrst drtě. To všechno jsem viděl, opravdu. Čím to všechno je, nevím, vysvětlení nemám".
Tehdy padlo podezření na seismické otřesy, ale k tomu se již vyjádřil
(i v tisku) seismolog RNDr. Jan Zedník z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR: "Naše aparatura v ony dny nezaznamenala nic mimořádného, žádné zemětřesení nebo otřesy. Teoreticky by to mohly způsobit vibrace o mimořádně vysoké frekvenci, ani by nemusely poškodit dům jako stavbu. Ale kde by byl jejich zdroj?" Za zmínku ještě stojí fakt, že každý výjezd požární jednotky musí být nahlášen na Krajské operační středisko v Jihlavě, přičemž Dílčí zprávy o zásahu se pak archivují. A kromě zápisu ze dne 23.3.2006 existuje i zápis o výjezdu Sboru dobrovolných hasičů Bobrová ze dne 30.3.2006, neboť podivné jevy v domě Svobodových nejenže neustaly, ale přecházely ve formu nepochopitelných samovznícení. Po domě, ve kterém se objevovaly drobné lokální požáry, hasiči rozestavěli hasicí přístroje. Mimo jiné zde tehdy z ničehož nic, před očima svědků, jaksi sám od sebe vzplál na věšáku kabát. Před očima užaslých svědků došlo například i k podivnému samovznícení knotu petrolejové lampy (jako by ji kdosi neviditelný rozsvítil), s jejím následným samovolným pádem na zem.
Bylo by tedy nemoudré odmítat fakt, že se mohou zničehož nic, nečekaně a spontánně, jaksi samy od sebe, před zraky přítomných osob, vy vléknout těžké vchodové dveře z pantů a spadnout na zem. Ovšem takovéto fyzikální jevy jsou svým způsobem jedinečné, sporadické, vyskytující se v dané chvíli jen v dané lokalitě, podobně jako třeba kulový blesk. Při studiu tohoto fenoménu se nelze dovolávat zdravého rozumu, neboť hledisko zdravého rozumu je hlediskem metafyziky. Zdravý rozum reaguje na důsledky, nikoli na příčiny jevů. Mýty zdravého rozumu nepředpokládají všechny stránky, všechny vztahy a zprostředkování jevů. Metafyzický způsob nazírání je sice v širších oblastech, jejichž obsah je
Chmyri.jpg
dán povahou jevu oprávněný, a dokonce nutný, ale přesto dříve či později narazí vždy na hranici, za kterou je už jednostranný, omezený, a zaplétá se do neřešitelných rozporů, protože pro jednotlivé věci zapomíná na jejich souvislosti (pro příklad ze světa fyziky nemusíme chodit daleko, stačí se ohlédnout za tolik dnes populárními nanomateriály, u nichž vstupují do hry komplikované jevy ze světa fyziky, které nejsou na první pohled zřejmé a viditelně se vzpírají tzv. zdravému selskému rozumu).
Rozpory ovšem nelze řešit metodou "ex cathedra", tedy od stolu, for málně. Metodou, která v případě fenoménu poltergeist (spontánních projevů telekineze) vede k poznání, je metoda "ex occasione", tedy z nastalé skutečnosti, z faktické situace. Na staré anglické přísloví The proof of the pudding is in eating (pudink zkoušíme tím, že ho jíme) skutečný badatel nezapomíná. A pokud se nakonec přece jen převážná část vědecké obce shodne na tom, že fenomén poltergeist (či spontánní projevy telekineze) představuje realitu, že skutečně existuje, jistě se ozvou znovu skeptici, že existenci tohoto fenoménu dosud nedokazují "výpočty". Ale zde bych rád upozornil na historii slavné Velké Fermatovy věty, o jejíž pravdivosti po tři sta let málokdo pochyboval. Po více než tři staletí se mnozí slavní matematici snažili bez úspěchu tuto větu dokázat. Fermatova věta odolávala až do června 1993, kdy přišel Andrew Wiles, profesor matematiky z univerzity v Princetonu, s jejím důkazem. A pokud jde o názor skeptiků, že se naše vědecké ústavy nesníží k tomu, aby řešily nějaké záhady, rád bych jim oponoval citací jednoho výro ku: "Kdyby mi vadilo, že se někdo věnuje záhadám, nemohl bych se vůbec zabývat vědou, protože podsta tou vědecké práce přece je luštění záhad" (Astrofyzik a pracovník Fyzikálního ústavu Akademie věd, Jiří Grygar).
ehdDec02a.jpg

Poltergeist existuje ! Tak proč nám vědci lžou ? (III)

13. března 2010 v 0:47 | /karelwagner.blog.idnes.cz |  Paranolmární jevy

Poltergeist existuje ! Tak proč nám vědci lžou ? (III)

Novodobý spiritizmus se v 70. a 80. letech 19. století lavinovitě šířil nejen Amerikou, ale i Evropou. Jak již bylo řečeno, ve Francii a ve Švýcar sku spiritizmem nakonec nasákla i protestantská církev, o spiriti zmu se zde přednášelo na teologických fakultách, v roce 1889 se v Paříži v místnostech Velkého Ori entu dokonce konal první sjezd francouzských spiritistů. V Evropě i Americe vznikala nejrůznější zá jmová sdružení a spolky, praktikující spiritistické seance, nejslavnější média zažívala popularitu dneš ních filmových hvězd. Podle hrubých odhadů bylo v roce 1890 po celé Americe (především díky protes tantským církvím) ve spolcích a sdruženích organizováno již 13 milionů spiritistů.
Tomuto rozmachu spi ritizmu napomohla věda. Přesněji řečeno tzv. oficiální (či středněproudá) věda, jejíž reprezentanti odmítli publikovat výsledky experimentálního výzkumu nejrůz nějších ba datelů, ale odmítli se také jednoduše fyzikálními jevy ze spiritistických seancí zabývat. A tak ba datelé závěry svých pozorování a výzkumů namísto ve vědeckém periodiku leckdy paradoxně pu bli kují v časopisech vydávaných spiritisty, jejichž redakce vítaly jakoukoli zmínku o potvrzení exis tence (verifikaci) neobjasněných fyzikálních jevů ze spi ritistických seancí. Za této neradostné situ ace vzniká i několik nových, samostatných učených společ ností, které si kladly za cíl objektivní a nepředpojaté stu dium nejrůznějších dosud neobjasněných jevů.
Jednou z prvních takovýchto učených společností byla britská Society for Psychical Research (Společ nost pro psychický výzkum), založená roku 1882, jejímž prvním prezidentem byl Henry Sidgwick, univerzitní profesor z Cambridge. Většího věhlasu však dosáhla Americká společnost pro psy chický výzkum(American Society for Psychical Re search), jedna z nejstarších amerických společností zabývajících se bádáním na poli neobjasněných "spirituálních" a psychických jevů, později též parapsy chologie, založená roku 1885 v Bostonu. Jejím prvním prezidentem byl významný matematik a astronom profesor Simon Newcomb, člen tehdejší National Academy of Sciences (Národní akademie věd), u jejího zrodu stál i filozof, logik a spisovatel profesor Josiah Royce. Roku 1919 pak v Paří ži vzniká Mezinárodní ústav prometapsychiku pod vedením profeso ra lékařské fyziologie Charlese Richeta.
Druhá vlna spiritismu zasáhla Evropu i Ameriku, což bylo pochopitelné, po tom, co bylo zmařeno v první světové válce (1914-1918) téměř osm milionů lidských životů. Tehdejší seance spiritistů mají s těmi původ ními seancemi z 50. let 19. století ale už málo společného, spiritisté nehodlají jako jejich přechůdci vy čkávat třeba i půl hodiny na první fyzikální jev, který by mohli označit za projev bloudící duše. A tak se "média" soustředila na ovládání všelijakých pomůcek a tabulky, nejčastěji nazývané "Ouija Board", či prostě "ouija" (z francouz ského "oui" a německého "ja", což značí "ano", neboť údajní duchové měli odpovídat v kódech ano, ne, případně mohu, nemohu, nebo vybírat jednotlivá písmena
HOUDINI.jpg
abecedy). Nejjedno dušší systém pak představovalo popojíždění překlopených talířů, hrnků a skleniček (na které přítomní vkládají své prsty) po stolech. Touhy nešťastných osob po promluvě se zemřelými využívala často pod vodná média, jejichž všelijaké fígle a triky měly přesvědčit pozůstalé, že se skutečně spojili (pochopitelně za úplatu)
prostřednictvím "média" se svými zemřelými příbuznými a přáteli. Za této situace se objevují na scéně první profesio nální iluzionisté (kouzelníci), kteří si vzali za úkol odhalovat triky obchodně zdat ných "médií". Mezi vůbec první patřil Ehrich Weiss, známější nám pod pseudonymem Harry Houdini. Od roku 1920 (po smrti své matky) jako expert Amerického vědeckého výboru nepronásledoval jen podvodná média, ale odhaloval všechny podvody, které se tvářily jako produkt nadpřirozených sil. Na Houdiniho pak na vazuje věhlasný iluzionista John Mulholland, který se vydal v jeho stopách do boje proti podvodným médiím, aby nakonec od roku 1952 spolupracoval s tajnou službou CIA, pro kterou prověřo val parapsychologické schopnosti nových adeptů.
Samotný pojem "parapsychologie" pochází z pera německého psychologa a filozofa Maxe Dessoira, který jej zavedl v roce 1889. Oficiálně byl vědeckou komunitou v Evropě přijat až na mezi národním kongresu, jenž se konal v červenci 1953 v Utrechtu. Došlo tak ke sjednocení názvu oboru, který byl do té doby nazýván různými názvy (psychické bádání, metapsychika), což bylo značně ma toucí. Kongres z roku 1953 mimo jiné vyústil i v založení první evropské katedry parapsychologie na univerzitě v Utrechtu.Ovšem parapsychologové z Francie už roku 1955 začali namísto pojmu "parapsy chologie" prosazovat pojem "psychotronika". Psychotronika bývá často ztotožňována s parapsychologií, i když se s ní jen částečně překrývá. Neboť psychotronika z tzv. východního bloku do svého zájmu zahr nula opět okrajová témata, která byla již z parapsychologie vyloučena a po prohlášení některých para psychologů, že může jejich vědecká disciplina vyvrátit materialistickou filozofii, se zakladatelé psychot roniky v socialistických státech obrnili dialektickým materialismem marxistické filozofie.
V Americe se parapsychologie jako vědní obor objevuje už ve třicátých letech 20. století díky americ­kému přírodovědci Josephu Banksu Rhineovi, který byl pověřen vedením laboratoře na univerzitě vDurhamu v Severní Karolíně. Název parapsychologie zavedl pro vědní disciplinu, která se měla zabývat především paranormálním vnímáním, pro které roku 1927 zavádí anglický termín Extra Sensory Perception (ESP) tedy "mimosmyslové vnímání", přičemž také vypracoval metodologii jeho zkoumání. B.P. Wiesner a Robert Thouless poprvé v roce 1942 použili termínu Para Sen sual Intelligence (PSI) jako výrazu z oblasti parapsychologických jevů. Původní terminologie rozdělovala PSI do PSI-gama (kam patřily příklady vjemů) a PSI-kapa (kam patřily příklady činnosti). Tyto termíny se později dále specifikovaly na aktivní PSI a pasivní PSI. Nakonec navrhl americký spiso vatel John Wood Campbell nahradit termín parapsychologie termínem "psionika", který se díky sci-fi a fan tasy literatuře, ale především díky počítačovým hrám, rozšířil po internetu.
Už sama předpona para- (vedle, spolu, při) vyvolává asociaci lékařského významu takovéto předpony, kde značí výraznou odlišnost či spíše nenormálnost. Proto dnes také převážná většina vědců nejen že neslyší na paranormální jevy, ale neslyší ani na poznatky, které nashromáždila parapsychologie. Ta se mimo jiné (v menší míře i psychotronika) věnovala též mapování fenoménu, který známe pod termínem poltergeist. Jak již bylo řečeno, tento termín pochází z německého základu poltern (bouchat, hřmotit, rámusit, řádit) a Geist (duch, strašidlo), pro nějž je v češtině nejčastěji užíván poe tický překlad "hlomo­zící duch", přičemž v literatuře anglosaské provenience se můžeme setkat i s termí nem "noisy spirit" (hlučný duch). Sám termín "poltergeist" ovšem ani v nejmenším nevystihuje tento fenomén,
far.jpg
neboť para psychologie (natož pak psychotronika) ve skutečnosti neobjasněné fyzikální jevy, s tímto fenoménem spojené, nedává do žádné souvislosti s existencí duchů či dušemi zemřelých, ale hledá (či spíše se na ně jen odvolává) formy zcela neznámé energie, která se jen zdánlivě vymyká přírodním zákonům. Ale jak říkají historici: všechno už tu jednou bylo! Neboť mnohé teorie parapsychologů a psychotroniků, objas ňující záhadné jevy, dnes připomínají bizardní teorie, které měly objasnit záhadné zvuky ve stolcích spi ritistů (ale nemusíme se smát Američanům, česká psychotronika je pověstná názory profesora Františka Kahudy, který byl
v letech 1956 - 1969 dokonce předsedouJednoty československých mate matiků a fyziků, autora tzv. teorie mentionů).
Jestliže se oficiální (středněproudá) věda odmítá smířit s tím, že parapsychologie představuje sama o sobě sice spornou, ale přece jen vědeckou disciplínu (ať se nám to líbí nebo ne, parapsychologie i psychot ronika svého času skutečně patřily mezi vědecké disciplíny, všechna historická fakta to potvrzují a tento fakt je nezpochybnitelný), může i nadále odmítat všechny její interpretace dosud neobjasněných fyzikál ních jevů. Nemůže však spolu s chybnou interpretací smést jednoduše ze stolu všechny verifikace (pro kázání existence) neobjasněných jevů, což platí i pro fenomén, nazývaný poltergeist. I když se nám snaží různí dogmatici a zatvrzelí skeptici (do úmoru hájící svá dříve publikovaná stanoviska) namluvit, že tento fenomén neexistuje proto, že je jednoznačně spojován s duchy, nadpřirozenem či zázraky, opak je dávno pravdou. S duchy či nadpřirozenými jevy dnes tento fenomén může ještě tak spojovat některá vydě šená babička nebo novodobý spiritista, které fenomén řádně potrápí, ale už více jak 100 let feno mén zvaný poltergeist nespojuje s duchy či nadpřirozenými jevy žádný objektivní, nepředpojatý ba datel. S tímto fenoménem se naštěstí již nesetkávají jen parapsychologové a psychotronici, ale i zá stupci stan dardní (klasické, oficiální či středněproudé) vědy. Podívejme se na několik příkladů z doby, kdy se rýsoval pád železné opony a tehdejším Sovětským svazem se přehnala Gorbačovova perestrojka (mnohý čtenář si možná ještě vzpomene, jak jme ji mezi sebou nepřekládali jako "přestavbu", ale jako "převlékání") :

V roce 1986 způsobily v Jenakijevu (Doněcká oblast) rozruch záhadné úkazy v domě, ve kterém bydlel školák Saša. V jeho přítomnosti explodovaly baňky žárovek po celém bytě včetně těch, které nebyly rozsvíceny, z nepochopitelných důvodů zde vybuchla otevřená láhev octa, bez zjevných příčin se kácel v přítomnosti svědků nábytek a převrátila se vypnutá pračka. Snad vůbec nejneuvěřitelnější úkaz zde představovalo samovznícení předmětů, ke kterému docházelo i před zraky přivolaných hasičů. Skeptici přesto obvinili Sašu ze žhářství. Proto byl také vyšetřen ve Všesvazovém vědeckém centru psychického zdraví Akademie věd SSSR, kde ho komise odborníků zbavila nařčení z pyromanie. Vyšetřování jenaki­jevského "divu" se ujalo Oddělení teoretických problémů AV SSSR, které Sašu i jeho rodiče zbavilo všech podezření z podvodu, záhadné jevy však neobjasnilo.
Jenakijevský případ nebyl nikterak ojedinělý, v Rusku měl celou řadu předpremiér, prolomit hradbu ml­čení se však podařilo až glasnoti. V roce 1987 se v sovětském ústředním tisku objevuje termín polterge­ist, používaný k označení jenakijevskému případu podobných fenoménů. Tento původně německý ter mín byl zaveden v 60. letech 20. století do parapsychologické literatury, odkud jej převzali ruští entuzi asté. V květnu 1987 doplnila redakce Izvestijí popis jenakijevského fenoménu stanovisky dvou význam ných odborníků. První z nich (profesí fyzik) vysvětloval poltergeist hypnózou, druhý vědec (profesí che mik) kulovým bleskem. Další případy, především pak poltergeist na území hlavního města Moskvy, však tyto pracovní hypotézy vyvrátily.
Uprostřed září roku 1988 se v jednom z bytů moskevského penzionátu obývaném Feruzou (18 let), Flej­uzou (20 let) a Táňou (20 let) ozvalo o půlnoci klepání na dveře, za nimiž nebylo vidu ani slechu po žád­ných návštěvnících. Tu noc se také začaly jaksi samy od sebe dveře bytu otevírat. K smrti vyděšená děvčata utekla před neviditelným návštěvníkem k sousedům. Do svého bytu se vrátila v doprovodu mla­díků, kteří celou záležitost považovali za vtip. Podivné úkazy se však znovu opakovaly. Jeden z přícho­zích za pomoci ručníku zamáčkl dveře do zárubně tak pevně, že zamezil jejich samovolnému otevírání. Klepání se však proměnilo v zuřivé bouchání, které utichlo až poté, co byl ručník odstraněn. Ťukání se začalo ozývat v podlaze a ve stěnách bytu, prvně zde bylo pozorováno "létání" lehkých předmětů... Po­dobně například v prosinci 1988 zaklepal kdosi po setmění na dveře
Poltergeist-Therese.jpg
domku Čaprazových z bulharské dědiny Dibič. Doma tehdy byla jen 84letá babička s 12letou vnučkou Teodorou. Když domnělé návštěvě otevřely, zjistily, že za dveřmi nikdo není. Nikdo také nebyl na dvoře ani v zahradě. Vrátily se tedy do domu, avšak klepání a bouchání se začalo ozývat uvnitř. Létaly tu polštáře, překotila se lednička, z noč ního stolku se sesmekla jedna z lampiček a rozbila se po pádu na zem. Nábytek a vybavení domácnosti jako by náhle ožívaly, pohybovaly se tu hrnky, mísy, vázy, židle, dokonce i stůl. Tyto jevy se s větší či menší intenzitou opakovaly déle než rok. Teodora nakonec začala pociťovat i "útok" na svoji osobu: jako by ji kdosi neviditelný štípal a pošťuchoval, měla pocit, že jí cosi proniká do žaludku a chvilkami upadala do hlubokého tranzu.
Děvčata z moskevského penzionátu si pro noční příhodu našla svérázné vysvětlení: za původce jevů označila ducha, kterému dala jméno Barabáš. Údajný duch pak začal s děvčaty komunikovat prostřed­nictvím jednoduchého kódu, na otázky odklepával (v podlaze, ve stěnách) odpovědi a plnil některé pří­kazy. Intenzita jevů postupně slábla, a když zaměstnavatel děvčatům nabídl jiné ubytování, odmítla se stěhovat. V jejich bytě si namísto duchů začali podávat dveře novináři, navštívil je i televizní štáb. Když se pracovníci Ústřední sovětské televize přesvědčili, že záhadné úkazy nejsou pouhým podvodem, při­zvali k jednoduchým experimentům skupinu vědců, mezi nimž byl i vedoucí Oddělení teoretických pro­blémů AV SSSR, doktor matematicko-fyzikálních věd J. I. Andriankin. Vznikl tak dokument "Kto tam ?", který Ústřední sovětská televize odvysílala v sobotu 7. ledna 1989 v rámci pořadu Neuvěřitelné skuteč­nosti (uváděného tehdy významným ruským fyzikem a popularizátorem vědy Sergejem Kapicou), v němž vystoupila i vedoucí vědecká pracovnice Institutu zemského magnetizmu AV SSSR, kandidátka matematicko-fyzikálních věd I. S. Vsechsvjatská.
V ústředním tisku se objevily zprávy o dalších poltergeistech, jejichž reálnost potvrzovali nejrůznější po­zorovatelé. V dubnu 1989 přinesl vědeckopopulární měsíčník Nauka i religija rozsáhlý rozhovor s I. S. Vsechsvjatskou, která většinu z tiskem uváděných poltergeistů studovala na místě. Podle Vsechsvjatské je původcem těchto jevů člověk, který sehrává roli modulátoru (a do jisté míry akumulátoru) energie roz­ložené do difrakčních pásem. Na průsečíky takovýchto pásem podle Vsechsvjatské reagují zvířata, no­cují zde vrány, podobné struktury s oblibou vyhledávají kočky, na člověka však nepůsobí příznivě. V případě, že jeho postel stojí uvnitř některého z difrakčních pásem, objevují se u něho bolesti hlavy, ne­pokoj, mnohdy až iracionální strach. Jak uvádí I. S. Vsechsvjatská, v Rusku byl poltergeist pozorován nejčastěji na vesnici nebo na předměstí, v rodinách čestných lidí bez vyššího vzdělání, ve chvílích pří­jezdu vědeckého týmu na nejvyšší míru vylekaných. Matka bývá obyčejně rozvedená, dítěti bývá od 10 do 15 let. K úkazům dochází v přítomnosti výrostka, v řídkých případech dochází ke slabým dozvukům charakteristických jevů i v jeho nepřítomnosti.
Jak vidno, i v Rusku převzal tisk (a s ním někteří vědci), vzhledem k neexistenci adekvátních ruských pojmů, nakonec parapsychologickou terminologii. Ovšem pejorativní výraz "poltergeist" by napříště bylo možné nahrazovat např. "spontánními projevy te lekineze". Nenechme se však zmást některými autory, zaměňujícími v našich sdělovacích prostřed cích záměrně termín "telekineze" s termínem "psychoki­neze". On totiž původní parapsychologický ter mín "psychoki neze" jasně a jednoznačně poukazuje na vyvolání pohybu objektu "psychickou" sílou. Oproti tomu termín "telekineze" (z řeckého tele = vzdále nost, vzdálený, kinesis = po hyb, změna), zavedený pro fyzikální (a navazující chemické) jevy, znamená pouhý "pohyb či změnu na dálku". Pod "kinezí" nerozumíme jen mechaniku, tedy změny vzájemné polohy těles, či jejich defor mace, nýbrž změny vůbec - tedy i změny tepelného nebo svě telného komfortu, ale i k fenoménu se vá žící zvuky, nebo pachy, změny proudění vzduchu v místnosti a jiné průvodní jevy. Řecký pojem kinesis ve svém původním významu totiž zahrnuje vedle prostorového přemístění předmětu i růst, stárnutí či změnu barvy - proto se také pojem "kinesis" nepřekládá jen jako "pohyb", ale i jako "změna". Pokud jde pak o pojem "spontánní", rozumí se zde ve významu "bezprostřední, bezděčný, samovolný". V pří padě spontánních projevů telekineze jde tedy o skupinu fyzikálních jevů samovolných, jež nejsou výsledkem obecně známých příčin, nejsou to podvody, tech nické triky ani optické klamy či halu cinace. Do této sku piny jevů nelze zařazovat dobře nám známé výboje statické elek třiny, vlivy bouřek na elektrorozvodnou síť, kulové blesky, seismické otřesy, ani otřesy způsobené prů jezdem těžkých nákladních vozů v okolí a podobně. Jen pro pořádek: rozhodně sem nepatří jaká koli eskamotáž, ani "mentální" ohýbaní lžiček, filipínská psychochirurgie, přilnavost příborů a těžkých žehliček k holé lidské pokožce a jiné varietní kousky.
AUTOR Karel Wágner

Poltergeist existuje ! Tak proč nám vědci lžou ? (II)

13. března 2010 v 0:46 | /karelwagner.blog.idnes.cz |  Paranolmární jevy

Poltergeist existuje ! Tak proč nám vědci lžou ? (II)

Při objektivním, nezaujatém pohledu na historii určitého fenoménu ctí každý poctivý badatel zásadu ad fontes (k původním zdrojům, pramenům) a nikoliv ad hoc (k této věci, k tomuto účelu). Každý nepředpo jatý badatel, který si dá tu práci a vyhledá v Klementinu staré, původní publikace (ovšem prostudovat spolu s podstatnými informacemi i horu balastu představuje studium nikoli v řádu několika měsíců, ale několika let), ve kterých se o historických faktech hovoří, pak nutně dojde k závěru, že se skutečná histo rická fakta neshodují s tím, co veřejnosti prezentují současní "znalci" dané problematiky. Pozorný čtenář namítne, proč že se tedy skutečná, historická fakta neobjeví v některém odborném periodiku? Inu, je obtížné prezentovat výsledky bádání, které se ideově rozcházejí s míněním redakční rady odborného periodika. Určitá fakta je snadnější vypustit či přehodnotit, než obhájit. A tak se tu stále jen vrší uzná vané studie, ve kterých dochází ke hromadění systematicky zkreslených informací, jež jsou pak dále deformovány procesem jejich zveřejňování. Za důkaz mohu uvést původní nezkreslená fakta o činnosti výborů britské Dialektické společnosti, u nás vědecké obci prakticky neznámá.
Dialektická společnost (Dialectical Society in London) byla založena roku 1867 za předsednictví politika, archeologa a biologa Johna Lubocka,člena britského parlamentu, jejím vice prezidentem byl zvolen skotský lékař a patolog Andrew Clark. Dialektická společnost se bez předsudků a zcela objektivně dle svých zásad zabývala zkoumáním všech otázek, "jež jsou podkladem růzností lid stvo dělících". Bylo tedy jen otázkou času, kdy dojde i na sporné jevy ze spiritistických seancí, kterým se ostatní učené společnosti vyhýbaly. A tak byl 26. ledna roku 1869, za nebývalého zájmu tisku, ustaven značně
universe-man.jpg
skeptický výbor Dialektické společnosti, kompetentní k prošetření celé záležitosti. Výbor, sesta vený z reprezentantů přírodních věd a právníků, tehdy tvořilo 30 vážených pánů a 3 ctěné dámy : H.G. Atkinson, G. Wheatley Bennett, J.S. Bergheim, Charles Bradlaugh, G. Fenton Cameron, George Cary, E.W. Cox, C. Maurice Davies, D.H. Dyte, paní Dyteová, James Edmunds, paní Ed mundsová, Ja mes Gannon, Grattan Geary, William B. Gower, Robert Hannah, J. Gale Hillier, paní Hillierová, Henry Jeffery, H.D. Jencken, Albert Kisch, J.H. Levy, Joseph Maurice, Isaac L. Meyers, B.M. Moss, Robert Quelch, Thomas Reed, G. Russel Roberts, W.H. Sweepstone, William Volckman, Alfred Russel Wallace, Josiah Webber a Horace S. Yeomans.
Od 26. ledna 1869 se zabýval výbor ověřováním všech popisovaných úkazů či jevů, se kterými se měla řada věrohodných svědků na spiritistických seancích setkávat. Některá svědectví skepsi výboru prohlu­bovala, jiná však upoutala jeho pozornost. Po té, co výbor přizval ke spolupráci všechny vědce, kteří veřejně připisovali pozorované jevy podvodům, bylo utvořeno šest užších výborů. Metodou, která měla vést k poznání záhadných fyzikálních jevů, především klepání, ťukání, praskání či dunění ve stěnách, podlahách a stolech, byla metoda ex occasione (z nastalé skutečnosti, z faktické situace). Neboť výbory se vesměs řídily starým anglickým příslovím The proof of the pudding is in eating (pudink zkou šíme tím, že ho jíme). Zde předkládám překlad původní zprávy jednoho z užších výborů z roku 1871 :


ZPRÁVA UŽŠÍHO VÝBORU DIALEKTICKÉ SPOLEČNOSTI
"Od svého jmenování dne 16. února 1969 odbýval výbor čtyřicet sezení za účelem pokusů a zkoušek. Všechny tyto seance se odbývaly v soukromých bytech členů výboru s výslovným účelem, aby byla vy­loučena možnost nějakých předem připravených přístrojů nebo vynálezů. Movité předměty v pokoji byly při každé příležitosti obyčejný, užívaný domácí nábytek. Stoly byly ve všech případech těžké stoly jí delní, a bylo třeba velkého úsilí, aby se jimi hnulo. Nejmenší z nich byl dlouhý 5' 9" a široký 4'. Největší byl dlouhý 9' 3" a široký 4 a1/2', jakož i přiměřeně těžký.
Pokoje, stoly i ostatní nábytek byly před pokusy, během jich i po nich co nejpečlivěji prohlédnuty, a uká­zalo se, že v nich nebyly skryty žádné přístroje, žádný hudební nástroj ani jakékoli jiné důmyslné zaří­zení, jímž by byly mohly být způsobeny zvuky nebo pohyby. Pokusy dály se při plynovém světle nad stolem, s výjimkou několika případů, jež jsou zvláště zaznamenány v protokolech. Při některých příleži­tostech seděli členové Vašeho výboru během pokusů i pod stolem. Váš výbor vyhýbal se horlivě použití řemeslných či placených médií. Všichni byli členy výboru, osoby společenského postavení, nepodplati­telné poctivosti, bez zištných úmyslů, a nebyli by ničeho získali podvodem, spíše by byli utrpěli škodu při nějakém objevu klamu.
Váš výbor odbýval také několik seancí v nepřítomnosti tzv. média (kterýmžto slovem označujeme během celé zprávy prostě jednotlivce, bez jehož přítomnosti se dotyčné úkazy buď vůbec nedějí, nebo alespoň s mnohem menší silou a ne tak často), hlavně aby vyzkoušel, zda mohou jeho členové vědomým úsilím vyvolat účinky, jež by byly podobny oněm, dějícím se za přítomnosti média. Nebyli schopni žádnou ná mahou způsobit jen vůbec něco podobného tomu, co vídali a slýchali při obyčejných pokusech. Každá zkouška, jakou si jen dovedla vymyslet spojená rozumová schopnost Vašeho výboru, konala se s trpěli vostí a vytrvalostí. Pokusy dály se za velice různých okolností, a vynaložili jsme
candle_1.jpg
všechen svůj ostrovtip, abychom vymysleli plány, podle niž by Váš výbor byl s to ověřit svá pozorování a byla tak vyloučena možnost podvodu nebo klamu. Váš výbor omezil svoji zprávu na fakta, osvědčená jím samotným ve společné jeho vlastnosti. Fakta ta byla vnímatelná smysly a vzhledem ke své skutečnosti schopna pře svědčivé zkoušky.
Ze členů Vašeho užšího výboru přikročily k vyšetřování, ke kterému byli jmenováni, asi čtyři pětiny. Cho vali se však vzhledem ke skutečnosti tvrzených jevů úplně skepticky a s určitou vírou, že tyto jsou ná sledkem podvodu a klamu, nebo bezděčné svalové činnosti. Stalo se jen po nezvratném důkazu a za okolností, vylučujících možnost všech těchto řešení, jakož i po několikrát opakovaných zkouškách a vy šetřováních, že nejskeptičtější z nich zprvu jen zvolna a váhavě se přesvědčovali, že úkazy, objevující se cestou jejich opětovného bádání, jsou opravdovými fakty. Výsledkem jejich dlouhotrvajících a pečlivě řízených experimentů, za provádění všech objevných zkoušek, jaké jen byli s to si vymyslet, bylo stano vení následujících závěrů:

1) Že za jistých tělesných nebo duševních stavů jedné nebo více přítomných osob se projevuje síla, po­stačitelná, aby u těžkých těles, bez použití svalové síly, bez doteku a bez jakéhokoli hmotného spojení mezi těmito tělesy a tělem jisté přítomné osoby, způsobila pohyb.
2) Že tato síla vyvodí zřetelně slyšitelné zvuky, vycházející, jak se zdá, z pevných těles, jež nejsou v žádném viditelném nebo hmotném styku s tělem jisté přítomné osoby, kteréžto zvuky dokazatelně z nich vycházejí následkem jasně zřetelných záchvěvů,
jakmile se těles dotkneme.
3) Že tato síla bývá často řízena inteligencí.

Ze čtyřiceti seancí Vašeho výboru jevily se při čtyřiatřiceti tyto úkazy. Popis jednoho takového pokusu a způsob jeho provedení objeví nejlépe péči a opatrnost, s jakou si počínal výbor při svých pátráních. Do­kud trval nějaký dotek nebo i možnost takového, jak prstem, nohou nebo i šatem některé osoby přítomné v pokoji se hmotou pohybující se nebo znějící, nemohla panovat úplná jistota, že pohyby a zvuky nepů­sobí sama osoba, nalézající se v takovém styku s předmětem, na nějž má takto vliv. Zkusil se tedy ná­sledující experiment:
Když výbor, sestávající z jedenácti osob, seděl kolem shora uvedeného jídelního stolu asi čtyřicet minut a projevily se různé pohyby a zvuky, obrátily jsme židle opěradly ke stolu, asi na vzdálenost devíti palců od něho. Všichni přítomní pak poklekli na své židle a položili lokte na jejich opěradla. V tomto postavení byly ovšem naše nohy od stolu odvráceny a nemohl jich nikdo dát pod stůl nebo se jimi dotýkat podlahy. Ruce držel každý nad stolem, ve vzdálenosti asi čtyř palců od jeho povrchu. Tak byl dotek s kteroukoli částí stolu fyzicky nemožný.
Asi po minutě se pohnul nyní zcela osamocený stůl čtyřikrát; zprvu asi na pět palců k jedné straně, pak asi dvanáct palců ke straně druhé, na to asi na čtyři palce a konečně asi na šest palců. Na to položili všichni ruce na opěradla židlí, ve vzdálenosti asi jedné stopy od stolu. V tomto postavení se pohnul stůl opět čtyřikrát v mezerách čtyř až šesti palců. Na to byly odtaženy všechny židle na dvanáct palců od stolu. Všichni poklekli na ně jako dříve a složili ruce na zádech, kdežto tělo bylo vzdáleno asi osmnáct palců od stolu a mělo mezi sebou a stolem opěradlo židle. V této pozici pohnul se stůl opět čtyřikrát stej­ným způsobem. Během tohoto přesvědčivého experimentu pohnul se stůl v necelé půlhodině, bez do­teku nebo možnosti styku s někým z přítomných celkem dvanáctkrát, přičemž se pohyby dály různými směry a některé i dle přání různých přítomných osob. Stůl byl na to pečlivě prohlédnut, zpřevracen a rozložen v části, ale nebylo objeveno ničeho. Pokus se prováděl při plném plynovém světle nad stolem.
Celkem postřehl Váš výbor při večerech v bytech různých členů výboru více než padesát podobných pohybů bez doteku za použití nejpečlivějších zkoušek, jaké jen byla s to vymyslit spojená jejich rozumová schopnost. Při všech těchto experimentech, vyšetřujících tyto pohyby byla věnována největší péče tomu, aby byla vyloučena možnost mechanických nebo jiných triků. Tato vylučovala se
eye200.jpg
však sama následkem faktu, že pohyby ty se dály různým směrem, v tu stranu či onu, nahoru nebo dolů - pohyby, jež by vyžadovaly součinnost mnoha rukou i nohou, jichž by se nebylo mohlo následkem tíhy a velikosti stolu tak lehce použít bez zjevného vynaložení svalové síly. Všechny ruce a nohy byly však zřetelně viditelné a nebylo možné jimi pohnout aniž by to okamžitě nebylo zjevné. Klam byl úplně ne možný. Pohyby se dály z jednoho místa pokoje na druhé a viděli je současně všichni přítomní. Jako fakta se daly měřit a nebyly pouhou domněnkou.
A tak se stalo často za těchto mnohých a různých podmínek, při takových opatřeních vůči omylu nebo klamu, jakož i při nezměnitelných výsledcích, že členové Vašeho výboru, experiment konající, jakkoli většinou skeptičtí, když k vyšetřování přistupovali, docházeli přec k přesvědčení, že existuje síla, která je s to pohnout těžkými tělesy bez hmotného doteku, a že tato síla nějakým, dosud neznámým způsobem je závislá na přítomnosti určitých lidských bytostí. Vašemu výboru nezdá se být důvodu pro obecnou víru, že by přítomnost skeptiků nějak vadila objevení se a výkonu síly. Vašemu výboru, ve společném jeho rázu, se nedostalo žádného důkazu o povaze a původu této síly, nýbrž jen o faktu její existence nebo neexistence.
Závěrem vyslovuje výbor své jednohlasné mínění, že tento jediný důležitý fyzický fakt, jehož existence mu byla dokázána, totiž že lze způsobit pohyb pevných těles bez hmotného doteku, dosud nepoznanou silou, působící v neurčité vzdálenosti od lidského organismu a přesahující obor svalové činnosti, by měl být podroben dalším vědeckým zkouškám a vyšetřováním za účelem poznání pravého jejího pramene, povahy a moci.
Protokoly o vykonaných experimentech a jejich výsledcích, sepsané při každé schůzi, jsou přiloženy jako dodatek k této zprávě."
AUTOR Karel Wágner

Poltergeist existuje ! Tak proč nám vědci lžou ? (I)

13. března 2010 v 0:46 | /karelwagner.blog.idnes.cz |  Paranolmární jevy

Poltergeist existuje ! Tak proč nám vědci lžou ? (I)

V minulých dnech mne při brouzdání po internetu upoutal článek Miloslava Pouzara, který se zamýšlí nad některými aspekty moderní vědy : "Vždycky když na mě z nějakého masmédia vybafne formulka "vědci zjistili", zacloumá mnou příboj ne vole. Nic netušící konzument informací je pomocí uvedeného zaklínadla manipulován k tomu, aby uvěřil, že sdělení, které bude následovat je pravdivé a nezpochyb nitelné. Vě dec má v rámci této formulky vlastnosti a schopnosti samotného Boha - předpokládá se hlavně jeho morální bezúhonnost, absolutní objektivita a oborová vševědoucnost. Skutečnost je ovšem jiná - vě decká obec je plná ptáčků nadšeně pějících píseň svých chlebodárců, ješitných tvrdolebců zu řivě se bijících za svou osobní víru data ne data, i kariéristických pochlebovačů a podkuřovačů, jejichž schop nost chytat ten správný vítr dalece pře sahuje všechny jejich ostatní schopnosti. Vzhledem k ohromnému množství lidí, kteří se považují a jsou považováni za vědce, tomu ani nemůže být jinak." Autor též mluví o "hromadění systematicky zkreslených dat, která jsou dále deformována procesem je jich zveřejňování. Takto prováděná věda bo hužel poměrně často lže." (Miloslav Pouzar - Ani vědcům nelze věřit všechno, Neviditelný pes, 5. ledna 2010).
Já osobně bych nebyl tak radikální, dle mého soudu nikdy nelže věda, ale jenom někteří vědci. Věda sama ob sahuje určitý ozdravný proces, který postupně opravuje všechny mylné názory i všechna zkreslení pů vodních poznatků (ovšem bez nějakých časových limitů, někdy po roce, někdy třeba po sto letech). To platí jistě i pro řadu fenoménů, řazených obecně mezi anomální jevy. Vždyť ještě v 80. letech 20. století se v Čechách našla řada vědců, kteří fenomén kulového blesku jednoduše smetli ze stolu s tím, že ku lový blesk vlastně neexistuje. Možná se tak v dohledné době dočkáme i revize pohledu na neobvyklý feno mén, pro který se vžil (dost nešťastně) termín poltergeist. Tento termín pochází z německého zá kladu poltern (bouchat, hřmotit, rámusit, řádit) a Geist (duch, strašidlo), pro nějž je v češtině nejčastěji užíván poe tický překlad "hlomozící duch", přičemž v literatuře anglosaské provenience se můžeme se tkat i s termí nem "noisy spirit" (hlučný duch). Ale fenomén "hlomozícího ducha" je těžké pochopit bez maličké ex kurze do 19. století, kdy se začala psát historie hnutí, kterému dnes říkáme spiritizmus.
První předzvěsti spiritizmu nacházíme v nejstarším městě světa - Jerichu. V předkeramickém Jerichu, které vznikalo již v mladší době kamenné (neolitu), bývala lebka zesnulého uložena v domě pod podla­hou. Z toho je zřejmé, že staří Jerišané před 10 000 lety věřili v nějakou podobu posmrtného života, při­čemž jejich chování nebylo motivováno ani tak strachem z mrtvého, jako spíše důvěrou v jeho ochranu
Lebka.jpg
a moudré vedení potomků. S největší pravděpodobností tedy obyvatelé neolitického Jericha věřili v mož nost navázání kontaktu se záhrobím. O takovýchto praktikách na území starověké Palestiny hovoří sta rozákonní texty. Podle nich měl kolem roku 1025 př. n.l. Saul "vymýtit ze země vyvolavače duchů ze mřelých", aby pak (kázal vodu a pil víno) navštívil sám ženu z Én-dóru a nechal si přivolat ducha zesnu lého Samuela.
Spiritizmem (z anglického spirit = duch, mysl, přízrak) na rozdíl od spiritualizmu rozumíme pověrečnou víru v duchy, zvláště zemřelých osob, a v možnost komunikace s nimi. Spiritistické hnutí v dnešním slova smyslu se formovalo de facto až na konci čtyřicátých let 19. století, kdy bylo ve svých prvopočát cích spojováno se spiritualitou (duchovností), přičemž pod "spiritualizmem" se rozumí názor, že bytí je duchovní povahy. Novodobý spiritizmus je pak soustavou věroučných praktik a názorů zaměřených ke spo jení s duchy (dušemi zemřelých), projevujících se prostřednictvím médií (z latinského medium = pro­středí, prostředník), tedy prostředníků mezi záhrobím a pozemským životem, a to buď inkarnací, kdy duch "posedne" médium, nebo rozličnými zvuky v nábytku, otevíráním a zavíráním dveří, pohybem a nadzvedáváním stolu a podobně.
U kolébky spiritistického hnutí stály dvě mladé Američanky - sestry Margareta a Kateřina Foxovy z Rochestru. V únoru roku 1848 se poprvé v bytě manželů Foxových z Hydesville ozvalo tajemné praskání, které poděsilo celou rodinu včetně dcer pana Foxe. Tajemné zvuky, den o de dne silnější,
sisters.jpg
vycházely jak ze zdí, tak i z podlahy, ze skříní, stolů či židlí. Sousedé tehdy nařkli obě sestry z obcování s nečistými duchy. V dubnu téhož roku se Foxovi (část rodiny) odstěhovali k příbuzným do Rochestru v domnění, že těmto jevům uniknou, neboť nikdo netušil, že namísto v nečistých silách či zá hrobí je třeba hledat původ všeho záhadného dění ve fyzikálních jevech. V novém bydlišti nejenže zá hadné jevy neustávaly, ale byly ještě silnější. K praskání a klepání se mělo nakonec přidružit i pohybo vání se a vznášení různých před mětů a další nepochopitelné jevy.
Celou záležitost vyšetřovala zvláštní komise, která se nedopátrala podvodu, ani původce jevů. Bylo proto rozhodnuto prozkoumat neobvyklé jevy veřejně. Po řadě soukromých seancí byla nakonec uspo řádána v Korintském sále veřejná produkce, na které se mohli pochybovači o úkazech sami přesvědčit. A jak už tomu tak v Americe bývá, obě sestry byly pod vedením šikovného manažera nakonec vtaženy do lukra tivních kabaretních představení
po vzoru atrakcí, které tehdy v Americe provozoval první milionář ve světě šoubyznysu - P. T. Barnum. V americkém tisku se rozhořely vášnivé diskuze na téma seancí sester Foxových, zástupci vědecké obce vyšetřovali jak obě sestry, tak podivné jevy, přičemž se objevovala nejrůznější krkolomná vysvětlení a závěry. Ale když se dva perou, třetí se směje, jak se říká. Záhadné jevy nakonec interpretoval Andrew Jackson Dawis spiritistickou teorií o původu světa a soustavě duchovních bytostí. Záhy se objevila v Americe i jiná média a celá záležitost pře rostla ve spiritistickou horečku. Po řadě let, kdy Margareta i Kateřina Foxovy propadly alkoholu, se za pravé "médium" prohlásila jejich setra Lea a Margareta s Kateřinou údajně prohlásily, že celou dobu své publi kum klamaly.
První vlna spiritizmu zasáhla Anglii, Francii a Německo již na počátku padesátých let. Snad nejhlubší kořeny zapustil spiritizmus ve Francii, kde toto učení hlásal Allan Kardec (vlastním jménem Hippolite Ri­vail), jehož pět knih, vydaných v letech 1857-1868 bývá považováno za fundament spiritistických nauk, po něm pak přebírá žezlo spiritizmu Léon Denis. Ve Francii a ve Švýcar sku spiritizmem nasákla i protestantská církev, o spiritizmu se zde přednášelo dokonce na teologických fakultách. V roce 1889 se již v Paříži v místnostech Velkého Orientu konal první sjezd francouzských spiritistů, v roce 1900 pak spiritisté pořádají mezinárodní Spiritualistický kongres. Mezi přívržence spiriti zmu patřila celá řada významných osobností, mimo jiné i Heinrich Heine a Victor Hugo. Už se slečnami Foxovými se údajní duchové domlouvali "rappingem", tedy klepáním. Vic tor Hugo, který tyto zvuky přičítal duchu zemřelé dcery, naslouchal r. 1871 po několik nocí záhadnému klepání ve svém bytě. Nejsilnější projev si pak zaznamenal do deníku: "této noci, asi ke druhé hodině, opět se ozvaly údery na dveře tak silné a stále se opakující, že jsem vstal a šel otevřít. Nebylo tam ni koho a přec musel tam kdosi být. Credo in deum aeternum et in animal immortalem."
Do Čech přichází spiritizmus z Německa. Jeho největšími propagátory byli továrníci Knotkové z Jičína atovárník Ettrich z Trutnova. Není tedy divu, že se počátkem 80. let 19. století uhnízdil spiritizmus v Pod­krkonoší (kraj jilemnický, vysocký a semilský), kde se s ním setkal i semilský advokát Antonín Zeman, veřejnosti známější jako prozaik Antal Stašek. Spiritizmus se zde šířil takovou měrou, že se rozhodlo Okresní hejtmanství v Semilech roku 1902 úředně zakročit, v roce 1904 vydává i Okresní hejtmanství v Nové Pace zákaz "pořádání spiritistických schůzí". Ovšem Antal Stašek, který se zajímal o spi ritizmus tak dalece, že se sám zúčastnil mnoha seancí, nebyl kritikem spiritizmu a ani jej neodsuzoval, jak tvrdí někteří "znalci". Stašek byl toho mínění, že "lidu českému bylo duchověrectví náboženskou re formací; pojal je v sebe se vší mu vrozenou vznětlivostí, ba s plamenem vášnivosti, jako by mysticismus našich předků, starých Českých bratří, ožil a obrodil se v horském současném pokolení... Mravní lidé stali se ještě mravnějšími, lidé pokažení lepšími. Pijáci zanechali kořalky; tuláci chopili se práce; nezna bozi obraceli se na víru, na duchu slepí počali vidět; na duchu kulhaví počali chodit." Mezi málo známá fakta patří skutečnost, že další knihu (Za pravdou,1920) o našich horských spiritistech napsal i profesor František Jezdinský, který v Podkrkonoší studoval projevy mediumity. Vůdčí osobností a organizátorem českých spiritistů byl spisovavatel Karel Sezemský.V roce 1904 vydává Okresní hejtmanství v Nové Pace zákaz pořádání jakýchkoliv spiritistických schůzí.
Katolická církev se veřejně distancovala od spiritizmu prohlášením Sv. Officia v roce 1917, tedy
dávno po tom, co se do výkladu průvodních jevů spiritistických seancí zapojili vědci. Vedle nadšených propa­gátorů zá hrobního života se totiž začali záhy na seancích objevovat i nejrůznější badatelé, vybavení měřícími přístroji. Některé z nich sice spiritisté utvrdili ve všeobecné víře v nesmrtelnost lidské duše, řadě badatelů však pomohla média nashromáždit fakta, která jasně hovořila o tom, že pozorované jevy nelze spojovat s nadpřirozenem. Tito badatelé se řídili rozumnou zásadou, podle které jsou fakta a teorie dvě rozdílné věci, pročež také nespojovali fakta ze spiritistických seancí se spiritistickými teoriemi nebo nau kami.
A tak v roce 1854 vydává francouzský badatel a politik hrabě Agénor de Gasparin svoji knihu Science versus Spiritualism (Paris 1854, New York 1857), ve které popisuje experimenty ze Švý carska. Dochází zde k závěru, že všechny jím studované fyzikální jevy ze spiritistických seancí je možné připsat
komnata.jpg
působení přirozených příčin a že zde není místo pro zázraky, působení duchů, ani nečistých (ďá belských či pekelných) sil. V roce 1855, v návaznosti na Gasparinovu publikaci, vydává pak ženevský univerzitní profesor Marc Thury své dílo Les tables parlantes (Mluvící stolky), o kterém se v našich vědeckých kruzích traduje, že představuje obhajobu a propagaci spiritismu. Ve skutečnosti ovšem prof. Thury ve svém díle vyvrací všechna spiri tistická vysvětlení oněch záhadných zvuků ve stol­cích, ve stěnách či podlahách, přičemž tyto zvukové efekty připisuje dosud neznámé síle (energii), kte rou nazývá "ektenickou".
Tři roky před svým úmrtím vydává pensylvánský univerzitní profesor Robert Hare - jako jeden z prvních přírodovědců v Americe studující záhadné fyzikální jevy ze spiritistických seancí - svoji knihu Experimental investigation of the spirit manifestations (New York, 1855), obsahující nákresy jed nodu­chých zařízení, sestavených pro experimenty. Na základě svého experimentálního výzkumu do chází chemik Hare k závěru, že všechny jím pozorované jevy nejsou triky, ani podvody, nýbrž jsou pro jevem dosud neznámé síly (energie). Se svými závěry a podrobnostmi experimentů R. Hare pak obe známil v srpnu r. 1855 slovutnou Americkou společnost pro podporu věd, jejímž byl členem.
Dochoval se také dopis fyzika C. F. Varleye, spolupracovníka Williama Thomsona na projektu podmořského transatlantického kabelu, adresovaný dalšímu z tehdy uznávaných fyziků - prof. Johnu Tyndallovi. V tomto dopise z 19. května 1868 popisuje Varley zvukové efekty seancí těmito slovy: "...ozývaly se zvuky ve stěnách, pažení, v našich židlích, jimiž to zřetelně zmítalo. A při různých příleži­tostech dunělo všechno tak znatelně, že to současně vzbudilo pozornost u všech." Podobně ang lický fyzik a chemik Wil liam Crookes, člen Královské splečnosti věd, ve svém článku z června roku 1970 mimo jiné praví: "Že se dějí různé fyzikální úkazy, jako například pohyby hmotných předmětů a zvuky podobné elektrickým ra nám za podmínek, za nichž není možné je vysvětlit žádným dosud známým přírodním zákonem, je fakt, pro mne zcela stejně nepopíratelný, jako nejelementárnější fakt chemie." Pro tento výrok byl něko lika svými kritiky Crookes označen za stoupence spiritismu, i když se od spiritistického učení tehdy veřejně distancoval.
Crookes.jpg
Ve svém článku, který přinesl časopis Quarterly Journal of Science 1. října 1871, Crookes říká: "Někteří kritici dopustili se však omylu, že hledí na mne jako na zastánce zcela určitých názorů, jež mi ráčí připi sovat, ač bylo v pravdě jediným účelem poctivé vylíčení věci a nejednalo se mi o žádný projev mínění. Spletli si ze svých domněnek slaměné panáky a do těch nyní rázně buší, domnívajíce se, že se tím do týkají mé osoby." Dále pak píše: "Zdá-li se nový fakt odporovat tomu, co se jmenuje přírodním zákonem, nedokazuje to, že tvrzený fakt je falešný, nýbrž jen, že jsme se dosud nenaučili správně znát všechny přírodní zákony". K tomu pak ještě podotýká: "Nechci stavět žádné hypotézy, nebo jakékoli teorie. Ru čím jen za jistá fakta, a mým jediným cílem je pravda...Teprve když jsem tato fakta viděl alespoň
šestkrát a prozkoumal je se vší mně možnou kritickou ostrostí, byl jsem přesvědčen o jejich objektivní skuteč nosti."
Ještě ke konci 19. století vášnivé vědecké diskuze na téma "klepání ve stolcích" nebraly konce. A tak vědecká obec netrpělivě očekávala tiskem avizované vyjádření takové kapacity, jakou byl profesor Ce­sare Lombroso,
italský psychiatr, antropolog a kriminolog, představitel italské pozitivistické kri minolo­gické školy, zakladatel biologické školy v kriminologii a propagátor antropometrie. Lombroso, vlastním jménem Ezechia Marco Lombroso, vystudoval medicínu v Padově, Paříži a Vídni. Roku 1859 prošel válečnými operacemi proti Rakousku jako vojenský lékař, od roku 1863 pak působil v zaří zeních pro duševně choré, aby se nakonec roku 1876 stal profesorem soudní medicíny a hygieny v Turínu. Cesare Lombroso byl přes neudržitelnost svých teorií biologické determinace kriminálního cho vání velkou postavou dějin kriminologie. Ukázal na nutnost studovat osobnost pachatele trestného činu (pokud chceme poznat hlubší příčiny jeho chování), za důležitý moment prevence považoval zdokonale nou výchovu dětí a uznával i vliv prostředí.
Lombroso, jako věhlasný kriminolog a psychiatr, se v březnu 1891 zúčastnil (tehdy vůbec poprvé) spiri­tistické seance, při které byl svědkem nejen nejrůznějšího klepání ve stěnách či v nábytku, ale i pohybu "velmi těžkých objektů bez kontaktu." Tehdy také apeluje na další úsilí, které by mělo být "nasměrováno k experimentálnímu pozorování". Lombrosův výzkum spiritistických efektů ve skutečnosti usiloval o "střádání dat a faktů, která mluví sama za sebe" za účelem jejich vědeckého vysvětlení. Vědecká obec
strahov.jpg
však jeho volání nevyslyšela. Namísto toho našla pro klepání ve stěnách a ve stolech, se kterým se ba datelé na seancích spiritistů setkávali, skutečně "exaktní" lékařskou interpretaci - o sebe klepající žebra osob, které vedly seance... Podobně ovšem například lékař Jean Baptiste Bouillaud, člen francouzské Akademie věd, prohlásil Edisona za podvodníka a břichomluvce. Když 3. března l878 před­váděl na pařížské akademii Edisonův fonograf fyzik Theodor A. L. Du Moncel, Bouillaud ho dokonce uchopil za hrdlo s výkřikem: "Ha, bídáku, nedáme se oklamat břichomluvcem!" Půl roku na to pak Bouillaud prohlásil, že po "zralém uvážení a prozkoumání shledal zde jen a jen břichomluvectví" a fonograf za akustickou iluzi.
Ovšem podobně naivní výklad fyzikálních jevů ze spiritistických seancí ještě dnes české veřejnosti pre­zentuje i MUDr. Jiří Heřt, místopřed seda ČK Sisyfos, který se vypořádal se zvukovými efekty seancí, na nichž vy stupovaly v 50. letech 19. století sestry Margareta a Kateřina Foxovy z Rochestru. MUDr. Heřt pro "klepání" na seancích sester Foxových našel fundovaný výklad, neboť jak uvádí, byl případ "vyšetřo­ván komisí tří lékařů. Ti došli k závěru, že to byly samy sestry, kdo klepal a imitoval duchy. Kromě toho také dívky podle jejich názoru vrzaly a lupaly kolenními klouby". Podle MUDr. Heřta si též sestry "přiva­zovaly provázkem k palci nohy různé předměty jako jablko, a vy ráběly klepání" (Prof. MUDr. Jiří Heřt, DrSc. - Spiritismus, channeling, poltergeist, Věda kontra iraciona lita č. 4, Sborník ČKS - Sisyfos a AV ČR, Nakladatelství Věra Nosková, Praha 2008).
AUTOR Karel Wágner

Paranormal activity (film) titulky - na stažení zdarma ulozto.cz

2. března 2010 v 22:26 | michal2561995
Tu si můžete stahnout paranormal activity s titulky (bohužel)
http://www.csfd.cz/film/253311-paranormal-activity/ <------------------------- INFO O FILMU

Horor / Thriller
USA, 86 min

Paranormal Creatures & Cryptids

2. března 2010 v 22:12 | gion21 |  Záhady a pravdivosti
NĚCO PRAVDA NĚCO NE
AUTOR:gion21

odkazy 2009

2. března 2010 v 22:02 | michal2561995
www.ufo.czhttp://www.ufo.cz
2012konecsveta.mypage.czhttp://2012konecsveta.mypage.cz
http://tn.nova.cz/zpravy/http://tn.nova.cz/zpravy/
http://www.ceskatelevize.cz/http://www.ceskatelevize.cz/
http://www.verte-neverte.wgz.cz/http://www.verte-neverte.wgz.cz/
http://cody.eldar.cz/http://CODY
http://agartha.czhttp://agartha.cz
DRUHA STRAŠIDELNÁ HRAhttp://www.herni.cz/hra-ask_the_spirit-hrej
VĚŘTE-NEVĚŘTEhttp://verte-neverte.wgz.cz/pribehy-online
MOJE DALŠÍ STRÁNKYhttp://zahadabellwitch.blog.cz/
PARANORMALNÍ BLOGhttp://paranormalnijevy.blog.cz/
STRAŠIDELNÁHRAhttp://www.winterrowd.com/maze/

Neviditelní mimozemšťani nás sledují, tvrdí vědec

2. března 2010 v 21:57 | tn.cz |  Vesmír a UFO

Neviditelní mimozemšťani nás sledují, tvrdí vědec

UFO

Překvapivou řeč pronesl jeden z předních astronomů Martin Rees. Podle něj je lidstvo špehováno vyspělými mimozemšťany, které dnešní technika neodhalí.
"Mohou vám zírat z metru do tváře a vy je stejně nevidíte," prohlásil Rees coby světoznámý kosmolog a astrofyzik.

Problém podle něj spočívá v tom, že se snažíme najít něco nám známého, předpokládáme, že (mimozemšťani) používají alespoň stejnou matematiku a techniku jako my," je přesvědčen Rees.

Minulý měsíc Rees pořádal konferenci věnovanou možnostem mimozemského života. Na ni uvedl, že stejně jako šimpanzi nemohou porozumět základům kvantové teorie, nemůže lidstvo v současném stadiu vývoje pochopit určité aspekty světa, které jsou "za kapacitami našich mozků".
Mimozemšťan Foto: Oficiální zdroj :. Všechny "důkazy" o mimozemšťanech byly zatím považovány za podvrh, včetně údajné pitvy z první poloviny minulého století.

Kosmolog zároveň na únorové konferenci "Odhalování mimozemského života a jejich následků pro vědu a společnost" hledal odpověď na otázku, co by odhalení tak vyspělého života existujícího mimo Zemi způsobilo. Zda totální chaos, nebo naopak pozitivní myšlení.

Ufologové jsou neúspěšní
Ufologové, kteří pátrají v kosmu po extraterestriálním životu, nejsou právě úspěšní. Například organizace SETI ani po půl století hledání žádnou stopu po mimozemšťanech ve vesmíru neobjevila. Skeptický je i její zakladatel Frank Drake. Drakea trápí zejména současná technologická revoluce, která Zemi před případnými mimozemšťany stále více skrývá.

Milan Cirkovic ze srbské Astronomické obseratoře v Belgradě poukázal na to, že je průměrný věk planet v Mléčné dráze asi o miliardu let vyšší než stáří Země a našeho Solárního systému.

Případné mimozemské civilizace proto měly na vývoj techniky mnohem více času než lidé. Moderní člověk jim proto může připadat jako velmi zaostalý.
www.tn.cz

Teplý kruh ve sněhu u Rudoltic čeká na vysvětlení

1. března 2010 v 21:00 | tn.nova.cz |  Záhady a pravdivosti

ZÁHADA: Teplý kruh ve sněhu u Rudoltic čeká na vysvětlení

Záhadný kruh Nová záhada předčí i pověstné kruhy v obilí. Sníh nedaleko zámecké věže v Rudolticích roztál a na zemi zůstal kruh o průměru zhruba dva metry, kde začíná rašit tráva.

Luštitelé záhad by měli zamířit k torzu Nového zámku v Rudolticích u Lanškrouna.
Nově objevená záhada hravě předčí i pověstné kruhy v obilí. Sníh nedaleko zámecké věže v Rudolticích roztál a na zemi zůstal kruh o průměru zhruba dva metry, kde začíná rašit tráva.

Teplota půdy v tomto místě vysoce přesahuje teplotu okolí, což může připomínat pohádku O dvanácti měsíčkách, ale racionální zdůvodnění úkazu majitel památky architekt Přemysl Kokeš zatím marně hledá.

"Od pondělka to zkoumáme, i když je to tu asi tři týdny, ale dříve jsme si toho nevšimli. Půda je kyprá, měkká, je to nepochopitelné. Geolog po zběžné prohlídce prohlásil, že to může být cokoliv, ale bez kopané sondy to nezjistí. Oblast ale není seizmicky aktivní, nejsou tu žádné horké prameny a podobně," řekl Kokeš.

Kastelánka Krasava Šerkopová v noci na dnešek umístila do hlíny ve středu obrazce teploměr. Ráno na něm naměřila plus 17,5 stupně, den předtím jen o několik stupňů méně, přičemž venkovní teplota se stabilně drží pod nulou.

"Na Novém zámku už jsem zažila a viděla různé věci, ale to, co se na pozemku u věže objevilo letos, jsem ještě ani zde ani nikde jinde zatím neviděla," uvedla kastelánka.

V místě kruhu nejsou žádné podzemní prostory a nevedou tudy ani inženýrské sítě. Možnost, že by zde byla stará zasypaná studna, která by se náhle plnila vodou, Kokeš rovněž považuje za nepravděpodobnou, stejně jako vysvětlení, že by sem někdo nasypal větší množství soli nebo že by zde dříve stály hospodářské budovy.

"Možnost, že tu přistálo UFO nebo tu je zakopán zlý správce, který tady straší, je pro mne jen pohádka. Jediné vysvětlení z říše sci-fi je, že tu vede nějaké zapomenuté elektrické vedení, které má v tomto místě zkrat a prohřívá zeminu. I to je ale dost absurdní a těžko představitelné," míní Kokeš.

Podle jeho informací byl jev údajně pozorován už před 40 lety, když na Zámečku tábořili skauti. Pro odhalení záhady chce nechat na daném místě vykopat sondu.
tn.nova.cz