>Sběr různych článku s různych stránek<

Listopad 2009

Rozhlasová hra Válka světů

23. listopadu 2009 v 0:10 | /tn.nova.cz |  Vesmír a UFO

Na naše města útočí mimozemšťané!" hlásí rozhlas


30. října 1938 uvěřila půlka Ameriky, že na ni zaútočila flotila mimozemských nepřátel.

Byl Halloween a vystrašení Američané se choulili u svých rádií. Úzkostný hlas moderátora stanice CBS byl občas přerušovaný výkřiky umírajících, z dálky se ozývala střelba těžkých děl a občas zazněl podivný jekot, který nemohlo vydávat nic, co pochází z Modré planety.

Američtí posluchači seděli jako přikovaní u svých rozhlasových přijímačů a ani nedutali. Ti, kteří k nim usedli o něco později, si mysleli, že New York opravdu hoří a nepřátelé z Marsu že už se k nim blíží.

Hra reálnější než realita

Přitom se jednalo jen o rafinovanou rozhlasovou hru. Jejím režisérem byl slavný Orson Welles, který ji pojal jako fiktivní reportáž. Vyšel přitom z námětu spisovatele H. G. Wellse, jehož Válka světů pojednává o útoku chobotnicovitých ufonů na Velkou Británii. Američan Welles ji upravil tak, aby se nepřátelé pokusili zmocnit Spojených států a vylepšil ji o spoustu efektních zvukových efektů.

Válka světů
Pro novináře byla "invaze" velkým soustem.
Foto: WikiMedia Commons


Welles se sám ujal role rozhlasového reportéra a v kraťoučkých, maximálně několikaminutových příspěvcích, vyprávěl lidem o invazi, která právě probíhá. Zpočátku hru poslouchal asi milion Američanů, ale v průběhu vysílání se zněkolikanásobil. A ti, kteří přišli pozdě, netušili, že je to jen hra. Situace na rozhlasových vlnách byla víc než dramatická: "Dámy a pánové, mám pro vás důležité oznámení. Ať se to zdá jakkoliv neuvěřitelné, vědecké důkazy i naše vlastní pozorování nevyhnutelně vedou k domněnce, že ony podivné bytosti, které dnešního večera přistály v zemědělské oblasti New Jersey, jsou předvojem invazní armády z planety Mars!"

Davy v ulicích

Už v průběhu vysílání začali lidé panikařit, posluchači se skrývali i s rádii do sklepů nebo vybíhali na ulice, kde zjišťovali, co se vlastně děje. Jen málokdo však zavolal do rozhlasu, aby si informace ověřil. Udělala to však policie - dorazila k budově CBS v poslední třetině vysílání a domáhala se vstupu. Welles hru dorežíroval v přímém přenosu za pět minut dvanáct, policisté už byli připraveni celé vysílání přerušit.

Válka světů
Na místě údajné invaze dnes stojí pomník.
Foto: WikiMedia Commons

Drama skončilo slavnou scénou, ve které "reportér" popisuje příchod marťanských strojů do New Yorku: "Je jich pět - obrovské kráčející stroje - blíží se - haló, slyšíte mě? SLYŠÍ MĚ NĚKDO?" Těmi slovy přenos skončil. Režisér pak s celým týmem musel prchnout zadním východem, aby unikl pomstě rozzuřených Američanů.


Noviny nemají rády rozhlas

Velkou aféru udělaly tehdy z pořadu především tištěné noviny. V novém a agresivním médiu, kterým ve třicátých letech rozhlas byl, viděli velké nebezpečí. Proto Wellesovi vyhlásili nesmiřitelnou válku a důsledky jeho hry nesmyslně zveličovali. V mnoha novinách se objevily vymyšlené články o lidech, kteří při panice zemřeli, žurnalisté dělali rozhovory s lidmi, kteří patrolovali před domy se zbraněmi - "kdyby se náhodou objevili mimozemšťané…" Zveličované historky udělaly z Wellese opravdového nepřítele lidu; tohoto stigmatu se musel ještě dlouho poté zbavovat.

Jak sdílet naše videa a články s vašimi přáteli?

Pobavilo vás video nebo článek na Nova.cz, chcete ho doporučit svým přátelům anebo se k němu po čase vrátit? Není nic jednoduššího než ho přidat jako odkaz na vaši komunitní síť.
Stránky jako je Blog.cz, Facebook, Delicious, Digg, Google nebo MySpace svým registrovaným uživatelům nabízejí jednoduché sdílení a uložení. Pod našim videem nebo článkem klikněte na ikonu vaší komunitní sítě, přidejte zprávu a vaši známí po celém světě budou o vás vědět víc.
Je to jednoduché a zdarma!

Příliš mu přitom nepomohlo, že se zdráhal pochopit, co vlastně udělal. Vypadalo to, jako by ani nevnímal, jak obrovskou moc mají nová média. Později se dokonce tvrdilo, že hra byla pokusem financovaným americkou armádou. Měl prý v předvečer II. světové války vyzkoušet metody psychologického boje.

Opakování přineslo krev

Wellesova hra se objevila v éteru ještě několikrát. A pokaždé byly její následky horší než dřív. Především temperamentní jihoameričané jí doslova podlehli. Například roku 1944, když ji hráli v Chile, byla dokonce mobilizována armáda. A po válce při vysílání v Ekvádoru dokonce při pouličním násilí zemřela dvacítka lidí.

Česká válka světů

Jen málokdo však ví, že podobnou hru jsme měli i v Čechách. Jmenovala se Požár opery, hrála se roku 1935 a pojednávala o tom, že uprostřed opery Carmen vypukne v divadle požár. Dobové reakce prý byly velmi bouřlivé.

stodola

22. listopadu 2009 v 23:52 | MICHAL |  Příběhy

stodola

Tento příběh se údajně odehrál na podzim v malém německém městečku krátce po skončení druhé světové války. Událost, která se tu stala, ji přisuzována krutému německému poručíkovi. Jmenoval se Hagen a jeho chování se podobalo římskému vládci Nerovi. Když se to stalo, Hagen byt už dávno po smrti.
Chlapec a dívka, říkejme jim Richard a Kateřina, se sešli na domluveném místě pod lampou na rohu hlavní třídy o deváté hodině večerní. V domnění, že společně prožijí krásný večer. Ruku v ruce kráčeli šerou hrubě dlážděnou ulicí. Vlasy jim cuchal chladivý podzimní vánek. Sem tam se ulicí mihly zlověstné stíny žebráků a bezdomovců a přes silnici přeběhla hladová polomrtvá krysa.
Když měli obytnou část města za zády, vydali se prašnou polní cestou do staré opuštěné skoro rozpadlé stodoly. Nejedou je cestou k barabizně k smrti vyděsily zapadlé žlutozelené svítící oči vyzáblé zaběhnuté černé kočky.
Když dorazili ke stodole, u vrat se houpala zrezavělá ještě hořící petrolejové lampa.
"Já se bojím, pojďme pryč!" řekla Kateřina svému společníkovi.Richard na její žádost nedbal, vzal lampu a začal otvírat vrata. Ticho podzimní noci rozřízl hlas úpějících léta nemazaných pantů. Oba strachy uskočili. Chvíli nehnutě stáli, než se odvážili vejít dovnitř. Ve stodole usedli na seno a zamilovaně si povídali. Po chvíli dívka řekla, že si potřebuje odskočit, ať na ni počká. Vyšla za stodoly. Byla pryč pár vteřin, když se ozval pronikavý nervy drásající dívčí jekot. V tom okamžiku Richardovi stuhla krev v žilách. Když se vzpamatoval z šoku, vyběhl ze stodoly jako opařený a hledal svou dívku. Třesoucím se hlasem volal její jméno, ale nikdo se neozýval. Zmateně pobíhal kolem stodoly a hledal svou milou. Za rohem narazil na krvavou stopu a ta ho zavedla k hromádce ještě horkého popela. Na ní ležely ohořelé zbytky kostry a na nich lebka, na které byl vyryt hákový kříž. Byla to lebka mladé dívky. Jak to hrůzostrašné zátiší Richard spatřil, složil se jako domeček z karet. Při tom upustil lucernu, která dokonala dílo zkázy.
Ráno zemědělci, jdoucí robotovat na svá pole, uviděli místo stodoly hromadu ohořelých sutin a nedaleko ohněm poznamenané zbytky chlapcova těla. Tělo Kateřiny ani její pozůstatky se nikdy nenašly.
AUTOR?

Les Karnik

22. listopadu 2009 v 23:45 | Dandy |  Pověsti
Les Karnik

Tak různě

20. listopadu 2009 v 20:25 | /www.moskyt.net |  Záhady a pravdivosti
Před devíti lety podnikl Moskyt výpravu do trosek bývalého kláštera v Pivoni. Zkoumal tu okolnosti zvláštní příhody, která prý z areálu v roce 1994 vyhnala dva kameníky, pracující na záchraně kostela. Dříve než klášter ve spěchu opustili, podařilo se jim fotoaparátem zachytit něco podivného. Neobvyklý objekt letos nečekaně ve stejné kostelní lodi zachytil na fotografii i jeden z našich čtenářů a napsal nám o tom.

Autor: Moskyt
Speciality *Kostra Hnáta na radnici
Vydáno dne 24. 07. 2009
O jedné pověsti, díky níž prý město Havlíčkův Brod na Českomoravské vrchovině získalo jeden ze svých symbolů - lidskou kostru, která z průčelí staré radnice odměřuje svým zvoněním obyvatelům města čas. O zradě, lynčování a věčném trestu, i když všechno, jak už to tak bývá, bylo asi úplně jinak.

Deník *Meandry řeky Moravy
Vydáno dne 01. 04. 2009
Pomalu jsme pluli po proudu klidné řeky. Rozhlíželi jsme se okolo a prostě si jen tak užívali pohodové a nerušené plavby moravskou přírodou. Někdo z nejrychlejší kánoe, která byla oproti ostatním trochu napřed, zvolal: "Plujte vlevo, tady je málo vody!" Háčci na ostatních lodích zbystřili a koukali skrz vodní hladinu před sebe, jestli se právě jejich loď neblíží do mělkých míst.

Tipy *Štola sv. Jana Evangelisty
Vydáno dne 25. 02. 2009
Jak v Lužických horách, náhodně sem zbloudilá noha Moskytů, vstoupila do nitra Křížové hory u Jiřetína pod Jedlovou, hornickou štolou z 18. století. Povídání o mnohasetletém urputném úsilí horníků a majitelů zdejšího panství, vyrvat z ne příliš bohatých ložisek něco málo toho stříbra a mědi. O zjevení, sedmi bratrech a o křížové cestě na Křížovou horu.

Moskyt Film *Plavba na lodi Zapa - film
Vydáno dne 24. 02. 2009
Poslední zářijový víkend roku 2008 vystřídalo pošmourné dny krásné babí léto. Na plavbu po Baťově kanálu jsme si nemohli přát hezčí počasí. Poplujeme lodí, která je v kategorii malých plavidel největší na kanálu, má délku 11 metrů, šířku 4 metry a výtlak 8 tun.

Moskyt Film *Albánský hnědouhelný důl - film
Vydáno dne 20. 01. 2009
Jak se pracovalo v roce 1995 v albánském hnědouhelném dolu, se dozvíte v krátkém filmu.

Moskyt Film *Kruhy v obilí - film
Vydáno dne 16. 01. 2009
Unikátní dokument o tom, jak vznikají kruhy v obilí.

Vracíme se po čase znovu ke slavnému pašerákovi a převaděči, přezdívanému v polovině minulého století Král Šumavy, abychom díky přispění pamětníka oněch dob nahlédli na poslední a nevydařený Kiliánův přechod hranice z trochu jiné perspektivy. Odhalíme dlouhá léta utajovaný a zapomenutý příběh jedné rodiny, pro kterou se ta květnová noc roku 1950 stala nocí osudnou.

Jaký je vlastně Peking
Poslední bod turistického plánu - výlet na Čínskou zeď - se nakonec nekonal. Měli jsme ho naplánovaný na nedělní volný den, ale v sobotu, poté co jsme všechno odeslali a pečlivě zabalili, jsme se ze samé radosti, že to máme za sebou, tak ožrali, že nám bylo špatně ještě odpoledne. A varianta pondělního výletu se nám vzhledem k hustému provozu v čínské metropoli zdála riskantní. Představa zmeškaného letadla byla natolik nepříjemná, že jsme si nakonec jeden z divů světa nechali ujít.

Autor: Karel Jonák |
Ptačí hnízdo a hodinky za milion
Od té doby, co jsem se osobně zúčastnil olympiád v Aténách a v Turíně, prohlašuji, že olympiáda v Česku není žádná utopie a že když to dokázala taková netáhla jako Italové a Řekové, tak to dokážeme taky. A po dvou týdnech pobytu v olympijském Pekingu dodávám, že tak, jako to udělali Číňani, to neuděláme. A troufnu si říct, že s tím bude mít problémy i Londýn a další pořadatelská města se olympijskému projektu Peking sotva přiblíží.

Autor: Karel Jonák |
Tipy *Jihlavské katakomby
Vydáno dne 19. 09. 2008
Sklepy, sklady, komunikace, kanalizace, úkryt, obydlí a snad i brána do jiného prostoru. Tím vším bylo pro různé lidi v různých dobách rozsáhlé a unikátní jihlavské podzemí. V dobách jiných bylo téměř zapomenuto a zasypáno odpadem. Dnes je jeho malá část technickou a historickou památkou, kterou je možné za mírný poplatek navštívit.

Silk market
Než vám prozradím, co se ukrývá za tajemným názvem Silk market, dovolte mi, abych vás seznámil s výsledky výzkumu čínských postávačů. Za skoro tři týdny, co jsem tady, jsem stačil potkat přivolávače výtahu, spoustu usmívačů, otevírače dveří na hajzlu, zdraviče a zdravičky, ukazovače cesty, pískače na píšťalku, mávače praporkem, dohlížeče a stojímjaksvíčky. Domnívám se, že jde o dobře organizovanou a disciplinovanou armádu, která odhadem reprezentuje jednu desetinu obyvatel lidově demokratické Číny.

Autor: Karel Jonák |
Deník *Plavba po Baťově kanálu
Vydáno dne 23. 08. 2008
Přijíždíme autem k plavební komoře ve Spytihněvi. V rejdě kotví mnoho lodí a jedna z nich se stane na následující týden naším dopravním prostředkem i příbytkem. Máme v plánu proplout Baťův kanál a urazit tak na vodě více než 100 km.
Co jsme v potom celý týdnen na kanále zažívali si můžete přečíst v našem lodním deníku.

Oáza klidu a rozhovor v metru
Po několika dnech odpočinku pokračujeme v poznávání pekingských pamětihodností a vybíráme Beihai park, rozlehlou zahradu s jezerem ležící nedaleko zakázaného města. Po shlédnutí fotek v průvodci a přečtení příslušné kapitoly, kde jsem se dozvěděl, že parku vévodí Bílá dagoba, stavba, kterou si oblíbil Kublajchán, se na tenhle výlet hodně těším. Rád bych zakusil pocit duševního odpočinku po čínsku.

Zlo na velhartickém hřbitově

20. listopadu 2009 v 20:19 | /www.moskyt.net |  Zajímavá místa
Jihovýchodně od Klatov se nachází místo strašidelné až děsivé, nevhodné k delšímu pobytu i pouhé návštěvě. Proč se nemá chodit na místní hřbitůvek, věděl už Karel Jaromír Erben.

Mapa - Moskyt

mapavelharticehrbitovStranou od obce Velhartice, v polích u lesa, obklopuje kostel sv. Máří Magdaleny z roku 1373 malý hřbitov. Vypadá nenápadně jako každý druhý vesnický hřbitůvek a na první pohled na něm není nic výjimečného. Je obehnán zdí a vchází se do něj kamenným portálem, který by stejně jako kostel nutně potřeboval generální opravu. Za zdí je natěsnáno mnoho hrobů - jak napovídají náhrobní kameny, hrobů hodně starých i zcela současných. Mělo by to být místo klidu a míru, pro zesnulé přímo klidu věčného. Zdá se však, že tomu tak úplně není. Jako by tu bylo přítomno něco zneklidňujícího, ne-li rovnou zlého. Něco co tu přetrvává z minulosti, něco, čím je vinen člověk. Že by někdo ten věčný klid a mír nebožtíků kdysi narušil nějakým zavrženíhodným činem a od těch dob je tím hřbitov poznamenán?
Zdá se, že tomu tak opravdu je. Před dávnými a dávnými časy, v dobách, které už nepamatuje zřejmě žádný ze stávajících náhrobků se zde prý odehrálo cosi děsivého. Cosi tak odporného, že zatím nikdo nebyl schopen hřbitov od následků tohoto činu očistit. Cosi, co prý později inspirovalo Karla Jaromíra Erbena (*1811) k napsání balady Svatební košile, poprvé zveřejněné v roce 1843.
Měla jsem, smutná, milého,
život bych dala pro něho!
Do ciziny se obrátil,
potud se ještě nevrátil.
hrbitovJak všichni jistě víme, je Svatební košile ze sbírky Kytice o lásce, rozloučení, dlouhém čekání, ale i o smrti, strachu, víře a také o oživlém mrtvém. Strašidelná pohádka pro dospělé? Básníkova obrazotvornost? Zřejmě mnohem víc! Vždyť Erben byl nejen veršotepec, ale i sběratel lidových pověstí, folklorista a historik.
Podle publicisty Ing. Pavla Kozáka (Tajemná místa Pošumaví, 2001) proběhl kdysi v jihovýchodní části velhartického hřbitova jakýsi obřad černé magie, jehož účelem bylo právě oživení mrtvého. Tento obřad byl podle všeho úspěšný a stopy velmi negativní energie, která se při tomto rituálu uvolnila tu zůstávají dodnes. V souvislosti s touto událostí zde mělo dojít i k ohrožení života ženy, kterou na poslední chvíli zachránila až vyšší moc?!
umrlecCo říká Erbenova balada? Milence rozdělí dálka, z které se on již živý nevrátí. Je pohřben u rodné vesnice a jedné větrné noci si coby oživlý umrlec přijde pro svou milou.
Pohnul se obraz na stěně -
i vzkřikla panna zděšeně;
lampa, co temně hořela,
prskla a zhasla docela.
Možná, žeť větru tažení,
možná i - zlé že znamení!
A slyš! na záspí kroků zvuk,
a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk!
"Spíš má panenko, nebo bdíš?
Hoj, má panenko, tu jsem již!
Hoj, má panenko, co děláš?
a zdalipak mě ještě znáš,
aneb jiného v srdci máš?"
Panenka zřejmě v srdci jiného neměla, někdo jiný však možná měl v srdci panenku. Toužil a trápil se. S hrůzou však poznal, že dívka nepřestala milovat svou starou lásku, i když už mrtvou. Cítil se zrazen a ponížen, posedla jej myšlenka na pomstu a odhodlal se k hroznému činu. Oživil mrtvolu! Oživil na velhartickém hřbitově pohřbeného milence té dívky či ženy, kterou chtěl tak hrozně potrestat. Temnou nocí pak to oživlé tělo "neživého" zamířilo tam, kam ho to vždy neodolatelně táhlo, aby si to co mu bylo za života nejdražší odnesl sebou i do říše mrtvých.
hrbitovA on tu napřed - skok a skok,
a ona za ním, co jí krok.
Psi houfem ve vsi zavyli,
když ty pocestné zvětřili;
a vyli, vyli divnou věc:
žetě nablízku umrlec!
"Pěkná noc, jasná - v tu dobu
vstávají mrtví ze hrobů,
a nežli zvíš, jsou tobě blíž -
má milá, nic se nebojíš?"
Na různé podivné síly citliví lidé říkají, že vystopovat se dá dodnes dokonce i místo, kde umrlec přenesl svou milou přes hřbitovní zeď. I tady prý dodnes zbylo něco zlého z té děsivé noci a třešeň, která tu dlouho poté vyrostla, to zkroutilo do tvaru odporné smrtelné křeče. Mrtvý pahýl tohoto žalostně zmučeného stromu tu vně hřbitovní zdi, jižně od vstupní brány stojí dodnes.
tresen"Hoj, má panenko, tu jsme již!
Nic, má panenko, nevidíš?"
"Ach proboha! Ten kostel snad?"
"To není kostel, to můj hrad!"
"Ten hřbitov - a těch křížů řad?"
"To nejsou kříže, to můj sad!
Hoj, má panenko, na mě hleď
a skoč vesele přes tu zeď!"
Negativní energie, která tu od dávných časů, kdy došlo k oživení mrtvoly přetrvává, je podle všeho i dnes velmi nebezpečná a někteří už jen před samotným pobytem na hřbitově varují. V minulosti prý došlo k několika pokusům prostor hřbitova "očistit". Tato snaha však zřejmě nebyla zcela úspěšná a zlo je údajně hlavně v oblasti, kde k oživení došlo, stále přítomné. Těžko asi říci, drží-li se jen samotné lokality, půdy, nebo je vázáno hmotou náhrobních kamenů, hrobem oživeného, či jeho kostmi. Vzhledem k tomu, že však i jiná místa hřbitova podle všeho nesou negativní otisk dávné zombiezace, je problém přesného určení a následného odstranění zdrojů záporného vyzařování zřejmě poněkud složitější. krizPavel Kozák upozorňuje také na kamenný kříž zasazený do dlažby předsíně bočního vchodu kostela sv. Máří Magdaleny. I on je prý poznamenán energií nešťastného rituálu a silový bod se překvapivě nenachází ve středu kříže, jak je obvyklé, ale v jeho horním rameni. Podle Kozáka by se neměl tento boční vchod do kostela raději vůbec používat.
Jako by to nestačilo, skrývá Velhartický hřbitov ještě jednu zvláštnost. Ze zděného štítu kostela sv. Máří Magdaleny již odedávna shlíží na příchozí několik tmavých skvrn, které při pozornějším pohledu nápadně připomínají dívčí tvář. Skvrny prý na chvíli zmizí, když štít dostane novu omítku či nátěr, ale pak se znovu objeví. Vystoupí zvolna ale nezadržitelně z bílé barvy štítu, jakoby chtěly něco naláhavého sdělit. Někteří místní věří, že tvář patří dívce unesené sem oživlým umrlcem. Jíní si myslí, že jde o obličej hradní paní, či jiné ženy, která poblíž kostela kdysi tragicky zahynula. Jde snad o další otisk energie, uvolněné při souboji s "neživým", nebo při jiném neštěstí, zachycený zdí jako paměťovým médiem? Možná. Možná se ale jedná jen o tmavé skvrny špíny, kterou vylučuje vlhká zeď a které jen pouhou náhodou připomínají lidskou tvář. Kostel na velhartickém hřbitově se má brzo opravovat. To by mohlo být pro podivné fleky velmi tvrdou zatěžkávací zkouškou.
stitVe dvou a ještě pro jistotu v denní hodinu jsme se přeci jen jednoho letního parného odpoledne odvážili na Velhartický hřbitov vstoupit. Nevím, jestli to způsobilo to horko, nebo opravdu jakási negativní energie, vládnoucí tu od dob temného obřadu, ale příjemně nám tu nebylo. Už samotná stavba kostela působí poněkud tíživým dojmem. Není to klasický venkovský malebný kostelíček, ale spíš ponurá chátrající neforemná kaple. Hřbitovní zeď obklopuje neprostupná divoká vegetace, za rohem hřbitova, kde byl oživen umrlec a kam se nedoporučuje chodit, pak stojí řada vysokých, ale jaksi neduživých, na větve chudých modřínů. Necítili jsme tu sice přímo žádné intenzivní silové působení, ale dlouho se nám tu setrvávat nechtělo. detailJakoby na tomto místě skutečně číhalo i za jasného letního dne cosi zneklidňujícího. Obešli jsme kostel, nahlédli do předsíně s křížem, přečetli pár náhrobků a pak jsme hřbitov zdánlivě bez úhony opustili. Umrlec nás nenapadl a do márnice nás nic nezavřelo. Zcela bez následků se však přeci jen naše návštěva tohoto divného místa neobešla. Mě chvilku po opuštění Velhartic totálně ochromila zatím nepoznaná míra dehydratace, můj kolega ještě toho dne onemocněl a dlouho se pak z agresivní choroby vzpamatovával. Snad to ale bylo opravdu jen z toho horka!?
Velhartický hřbitov stojí na místě bývalého pohřebiště ještě z časů Velké Moravy a k popisované děsivé události zde podle všeho došlo krátce po tomto období. Jde tedy o legendu velmi starou, přestože Karel Jaromír Erben, který se jí inspiroval, situoval svou báseň do poněkud bližší minulosti. kostelVe starém příběhu i v Erbenově baladě se navzájem prolínají křesťanské i pohanské motivy. Proti starým temným nepřátelským silám a rituálům jsou nasazeny zbraně nového náboženství a vyhrávají. Vyhrávají, protože mají symbolizovat dobro, ale vítězství není vůbec snadné. Pověst přejímá funkci jakéhosi lidového kázání - vzorce správného chování: Vidíte, že zlo číhá na každém kroku, rodí se i z těch nejušlechtilejších citů a je potřeba se mít před ním stále na pozoru. Zachránit vás může jen "správná víra".
"Tělo do hrobu přísluší,
běda, kdos nedbal o duši!"
Jak to ale dopadlo doopravdy? Je možné najít nějaký důkaz, že nejde jen o pouhou místní pověst? Není známo, co se dál mělo dít s oživlou mrtvolou, zachráněnou ženou ani s tím, kdo zlo na hřbitově probudil. zahady1Stalo-li se to, pak příliš dávno. Všechny hmatatelné stopy, pokud kdy nějaké existovaly, jsou zřejmě navždy pohřbeny někde mezi velhartickými rovy a z děsivého příběhu tu tak možná zbylo jen něco divného, neměřitelného, něco čemu nerozumíme a působivá Erbenova poezie.
/www.moskyt.net

Na návštěvě v Muzeu pražských pověstí a strašidel

20. listopadu 2009 v 19:56 | www.zivotnistyl.cz |  Zajímavá místa

Na návštěvě v Muzeu pražských pověstí a strašidel

V kterém jiném městě na světě se najde taková koncentrace strašidel jako v Praze. Tajuplná pražská zákoutí a místa odjakživa lákala dobrodruhy, kterým nedaly spát všelijaké pověsti o pokladech, zakletých rytířích a čertech. I dnes mají tyto legendy své kouzlo přitažlivosti, kterým se nechá zlákat nejeden z nás… Třeba právě na návštěvu do Muzea pražských pověstí a strašidel…


Volné víkendové odpoledne či večer strávený ve společnosti strašidel je nepochybně zážitkem, na který se hned tak nezapomíná. Pokud se rádi bojíte, vydejte se za strašidly sídlícími v muzeu v pražské Mostecké ulici, kde můžete shlédnout nejenom stálou expozici, ale také vyrazit s průvodcem, jak jinak než pořádně strašidelným, na procházku starou Prahou.



Tajuplné podzemí
Nejpoutavější část muzea představuje podzemní ulička duchů. Sestoupíte do sklepení, kde vás pohltí atmosféra půlnoční Prahy před staletími. V jejích temných zákoutích se potkáte s nejslavnějšími pražskými strašidly jako je Bezhlavý templář, Turek z Ungeltu, Chlupáč, Skřítci z Pražského hradu, Bezhlavá Laura, Železný muž, Kostlivec z Jánského vršku, Vodníci či Nemluvně z Karlova mostu. Nechybí ani postavy z obecně známých pověstí: Faust s čertem, Čert z Vyšehradu a nebo Golem. Kdo se bojí, že na něj některé ze strašidel skočí či vybafne, strachuje se opravdu zbytečně. V uličce duchů je zastaven čas na půlnoci a nic se nehýbe. A tak stačí jen poslouchat průvodce a nasávat atmosféru Prahy dávno minulé, aniž by vás přitom kdokoli nehmotný rušil…



Duch Prahy
S pražskými pověstmi vás pak seznámí přízemní část expozice, v níž se nachází obří kniha pověstí, kterou otevírá osobně genius loci pragensis, tedy Duch Prahy. Stránky z knihy s originálními ilustracemi jsou rozvěšeny po celé místnosti a vy si v nich tak můžete číst podle zájmu. Třeba jen 25 pověstí označených červeným fáborkem, které se vážou k podzemní uličce. Ten zbytek si pak určitě dočtete v brožurce pověstí, která je zde k dostání, za dlouhých zimních večerů.



Co se skrývá pod pokličkou
Postavy z pražských pověstí vystupují nejenom na stránkách knih, ale zde také ze zdí, a co víc, nahlédnete např. pod pokličku dušičkových hrníčků vojvody českých vodníků. Uvidíte, co viděla kněžna Libuše, zatlučete si hřebík do kříže pobitého hřeby, a nebo v kouzelném zrcadle spatříte, jak byste vypadali, kdybyste byli strašidly.



Tajuplná procházka
Vedle prohlídky stálé expozice se také nechte zlákat jedním ze zdejších strašidel na procházku do pražských ulic, kde se seznámíte s dalšími pověstmi a třeba i potkáte jiná živá strašidla. Jedna trasa vede Malou Stranou, k Vltavě, přes Jánský vršek, Nerudovou ulicí na Pražský hrad a končí na Svatováclavské vinici. Od října se můžete vydat i dalšími třemi směry: Malou Stranou II a Hradčany, Starým městem a Josefovem a Novým městem a Vyšehradem.



Strašidelné večery
V muzeu se pořádají i různé tématické večery, které patří např. zamilovaným strašidlům, exotickým bubákům, skřetům, pověstným pražským čertům, vodníkům apod. Od října se zde v rámci speciálních lekacích večerů můžete nechat vystrašit v zákoutích tamní uličky duchů, která je ovšem jinak zcela bezpečná.



Mezi nebem a zemí
O tom, že není radno si s duchy zahrávat, svědčí následující historka: když se muzeum budovalo, vše se až neuvěřitelně dařilo, jedna šťastná náhoda střídala druhou až do chvíle, kdy vznikla postava čerta. Od toho momentu se všechno začalo ,,sypat" a muzeum vysvobodil až cinkot sklenky při slavnostním otevření za účasti primátora, kdy se rozbila sklenička a nastalo zase štěstí.
Rada na závěr
Jelikož se občas návštěvníci pochlubí s fotografií a poznámkou, že ve sklepení vyfotili něco, co tam nebylo, je zde fotografování nejenom dovoleno, ale i doporučeno - kde jinde se můžete vyfotit s duchem…


Kontakt: Mostecká 18, Praha 1
Otevírací doba: Po-Ne: 10.00 - 22.00 (po telefonické dohodě pro školy a větší skupiny lze i v jiný čas)www.zivotnistyl.cz

Tajemné světlo nad Moskvou. Lidé se báli UFO

20. listopadu 2009 v 18:08 | aktualne.centrum.cz |  Vesmír a UFO
Moskva - Minulé úterý se nad Moskvou znenadání objevil tajemný objekt, který vyděsil řadu lidí.
Na obloze se vznášel obří světelný kruh, který rozhodně nepřipomínal žádný přírodní úkaz, ale spíš létající loď z říše sci-fi.
Scéna, která na první pohled vypadá jako vystřižená z filmu Den nezávislosti, má nakonec mnohem racionálnější vysvětlení.
Mluvčí moskevské meteorologické služby brtiskému deníku Daily Mail záhadu jednoduše rozluštil. Vizuálně jedinečný jev je totiž pouhou hříčkou souhry klimatických vlivů.
"V posledních dnech se nad Moskvou přehnalo několik front, proniká k nám také arktický vítr a v daný moment svítilo ze západu slunce," vysvětlil hlavní příčiny vzniku tohoto optického unikátu.
Příležitosti poukázat na znečišťování ovzduší se okamžitě chopili ochránci životního prostředí, kteří tajemný mrak nad Moskvou vysvětlují jako následek velké produkce emisí.
Podle mluvčího je však tato teorie nesmyslná. "V dané době foukal silný vítr, proto není možné, aby zplodiny vytvořily takovýto útvar."
Z mimozemsky vypadajícího objektu se tak nakonec vyklubal meteorologický unikát.

Farmář prý utopil mládě mimozemšťana. Podívejte

20. listopadu 2009 v 18:04 | aktualne.centrum.cz |  Vesmír a UFO
Mexiko - Mexický farmář v květnu před dvěma lety utopil neznámé stvoření, jehož mrtvolu poslal vědcům k prozkoumání.
Univerzita až nedávno zveřejnila pozoruhodné výsledky testů, napsal teď německý bulvární deník Bild.
Podle informací listu našel farmář Marao Lopez tvora lapeného do jedné z pastí na zvěř.
Protože živočich vydával uširvoucí skřeky a očividně se trápil bolestí, rozhodl se jej utopit.
Po třech pokusech a několika hodinách držení zmítajícího se tvora pod hladinou se nakonec kýžený výsledek dostavil a živočich utonul.

Muž se koncem roku rozhodl mrtvolu poslat do místní univerzity k vědeckému průzkumu. Výsledky, které byly zveřejněny nedávno, přinesly zajímavé poznatky.
Neznámý živočich přezdívaný jako mimozemské dítě má kostru nejvíce podobnou plazům, jeho zuby nemají na rozdíl od lidí kořeny a dokáže dlouhou dobu vydržet pod hladinou. Tvor se ale v některých směrech velmi podobá lidem. Podle velkého mozku vědci usuzují, že byl velmi inteligentní.

Pomsta rodičů?

Kromě zmíněného nálezu dodává pozoruhodnosti případu i údajné následující dění kolem farmáře.
Podle informací amerického odborníka na UFO Joshuy P. Warrena totiž Marao Lopez uhořel ve svém zaparkovaném autě na kraji silnice. Teplota ohně prý byla mnohem vyšší než při běžném zapálení.
Vyvstávají tak různé teorie, z nichž asi nejpikantnější je verze, že se muži pomstili rodiče zabitého mimozemšťana.
Co si myslíte vy? Jde skutečně o mimozemskou bytost? O neznámého živočicha? Nebo je zpráva falešná? Dejte nám vědět v diskusi pod článkem.
aktualne.centrum.cz

Řádí v domě ve Strašicích poltergeist? Vědec nepomohl

20. listopadu 2009 v 18:00 | aktualne.centrum.cz
Strašice (Rokycansko) - Podivné jevy typu samovolného hoření zásuvek, praskání skel a žárovek v domku ve Strašicích o víkendu polevily, ale neustaly.
Nevysvětlitelné úkazy sužují obyvatele domku už pátý týden. Ani přivolaní odborníci na geofyziku ale nezjistili jejich příčinu.
Vědec, kterého v neděli na místo povolala obec, ani po téměř čtyřhodinovém měření nic závažného nezjistil, potvrdil starosta Jiří Hahner.
"Měřicí vůz Českého telekomunikačního úřadu má přijet v úterý. Měření jsme ale chtěli urychlit, a proto už jsme povolali odborníky sami," dodal.
Peníze na experty se budou řešit, až se zjistí příčina, tedy konkrétní viník, což má obec podle starosty domluveno s policií.

Měření? Vše je v normálu

"Povolal jsem přítele, profesionálního geofyzika a geoelektrikáře. Provedli jsme měření bludných proudů, tedy elektrických potenciálů v zemi," řekl místní vědec Martin Lang, který s měřením pomáhá.
Experti dále položili do země seismický geophon, aby zjistili vibrace půdy.
"Naměřili jsme v podstatě běžné pozadí, moc jsme se nechytili. Domníváme se, že to chce dlouhodobější monitoring," dodal Lang.Vědci prověřili elektrický potenciál v cizím proudovém poli, zdánlivý měrný odpor v zemi a provedli základní seismická měření, otřesy a dlouhé vlny.
"Neprojevilo se nic, co by nás okamžitě uhodilo do očí. Vše bylo v běžném normálu," dodal.


Vyženeme zlé duchy

Měřilo se okolo domku, uvnitř je to podle Langa záležitost ČEZ a ČTÚ. Výsledky musí vědci ještě propočítat. Protokoly o měření bude mít obec k dispozici do dvou dnů.
Starostovi chodí neustále nabídky od seriózních institucí po šamany, že v obci provedou kvalifikovaná měření.
"V pátek mi jich telefonovalo asi 200. Jeden člověk nabízel, že vyžene zlé duchy kouzly. Dále dostáváme dopisy lidí, že se za nás modlí," dodal.
Obecní policie hlídá, aby rodina v domku nepřebývala. Nařízení vydala obec a stále platí. Majitel nemovitosti tam má chodit jen na kontroly, aby neshořela.

Nepopsané jevy

ČEZ, obec, řada místních a dalších "mudrců", kteří do obce nyní hojně zajíždějí, nejčastěji problémy vysvětlují vysokofrekvenčním vlněním, které zařízení ČEZ neumí změřit.
"Nepotvrdilo se, zjistili bychom ho. Použitý přístroj byl více než dvacetikanálový a měli jsme možnost měřit vysoké i nízké frekvence," uvedl Lang.
Podle mluvčího ČEZ Martina Sobotky jde o jevy, které nejsou popsány v žádné odborné literatuře. ČEZ pokračuje v hledání zdroje záření.
aktualne.centrum.cz

Dům hrůzy

20. listopadu 2009 v 17:50 | /www.dumhruzy.estranky.cz |  Příběhy
V jednom domě se pevně držel určitý typ poltergeistra,ale parapsychologové stáli před záhadou.
Začalo to dne 23.srpna 1971 v domě od Maria Gomez Pereira in Bélmez.Kolem poledne stála Pereira po nakupování v kuchyni a byla zaměstnaná přípravami oběda.Náhle se objevil z ničeho nic znatelný obličej na podlaze kuchyně.Ukázal se strašidelný odraz nějakého muže.
Maria Pereira se zoufale pokoušela obličej z kuchyňské podlahy odstranit.Stejně je jedno co udělala-obličej zůstal.Svědkyně věří dokonce i vidí,že se tvář změnila.Asi po týdnu byla rodina Pereira zarmoucena.Přilepili a přikryli jednoduše na kuchyňskou podlahu nějaký
úšklebek.Prostředek ovšem zůstal bez úspěchu,naopak se objevovaly stále nové a nové obličeje od mužů a žen na podlaze a později i v celém domě.







Symboly z druhého světa
Hrozivá událost obličejů v domě rodiny Pereira se roznesla rychle kolem.Starosta nařídil obnovení podlahy a prošetření částí s ďábelskými obličeji.Chemická analýza a samotný rentgen-vyšetřování však nepodali žádné nové poznatky.Mělo by se tak podvodně a chybně jednat,když všichni dodržovali pokyny?Pro vyloučení možnosti způsobenou vlhkostním jevem byla udělána nová podlaha se spuštěnou fólií.Obličeje smrti se přesto ukazovali nadále.Když byla práce podlahy vyzkoumána,objevil se nález.Našla se lidská kostra bez lebky.Kromě toho se venku zjistilo,že dům stojí na zbytcích hřbitova ze 13.století.
Nakonec byli nalezeny obě pohřbené části kostry v Dorffriedhofu.Prostředek byl marný,neboť obličeje stále nezmizely.
Nyní vědci v domě vystavěli mikrofony,aby tak možná přišli blíže ke stopě,ale také ty nepodali žádný úspěch.Nahrály se akorát některé šumy podobné šeptání,naříkání,sténání nebo cizímu jazyku.Typické znaky pro poltergeistra.







Mobilní poltergeister
Dvě reportáže a jeden výzkumník se nalezli právě v domě od Marie Pereira,když byla sama svědkem jak z ničeho vznikl takový paranormální obličej na podlaze.''Bylo to neuvěřitelné,jak se ten obličej před mýma očima pomalu vytvářel.Na podlaze se zdánlivě objevoval v nesouvislých liniích,nakonec se spojil v okouzlující obraz nějakého obličeje''.Nikdo si nemůže podivuhodné zjevení v malém Bergdorfu vysvětlit. Maria Gomez Pereira byla samozřejmě taky překvapená sama mezi tucty vyrobených obličejů na podlaze.V roce 2004 zemřela Maria Pereira ve věku 85 let.Od té doby strašidlo nalézá nový domov.Je zdokumentováno více než 20 těchto obličejů
/www.dumhruzy.estranky.cz

Záhady V mém domě.

20. listopadu 2009 v 17:42 | wwwbloggercom-jezdec. |  Příběhy

Záhady V mém domě.

V Roce 1973 jsem se přistěhoval z Liberce do vesničky v krušných horách.9let jsme žily v obyčejném bytě .Po 9 letech jsme si koupily rodinný domek,to jsem pracoval ještě na šachtě v Jáchymově , v roce 1985 jsem skončil a začal jsem pracovat v místním statku jako krmič hovězího skotu.Nikdy předtím jsem nevěřil na žádné záhady,když jsem tento příběh někomu vyprávěl nikdo tomu nevěřil,já jsem se jim ani nedivil ,já bych na jejich místě tomu také nevěřil ale člověk to musí sám zažít ,a pak věřit začne.1 záhada, má žena se šla večer vykoupat a já dole v obýváku koukal na televizi a najednou strašný rámus po schodech ,jako když se šoupou po schodech skříně ,žena vyběhla s koupelny a křičela na mě co tam dělám,ale to už já běžel nahoru také ale přestalo to a nikdo z nás nic neviděl.Ráno jsem šel do práce a na mé řadě uškrcená jalovice.Další večer sedíme u televize a najednou se s pod dveří zvedl vítr ,koukaly jsme co se to děje.Druhy den jdu do práce a na mé řadě uškrcená další jalovice.Další večer,zase jako obvykle koukáme na televizi když se ozve nahoře v mezi patře rána jdu se podívat a s květinového stolku spadla kytka ale květináč se nerozbil ,skoušel jsem ho tam dávat různě na křivo ale květináč nespadl.Ráno na mé řadě další uškrcená jalovice.Takové věci se děli celí týden, Věděl sem že kdybych v noci šel do kravína, mohl jsem tomu možná zabránit.Takových záhad v našem domě bilo hodně.Od té doby věřím že existuje něco mezi nebem a zemí....Jezdec
zdroj:wwwbloggercom-jezdec.

Robbieho Williamse prý straší duch. Je to manželka Jindřicha VIII.

10. listopadu 2009 v 14:56 | /tn.nova.cz |  Paranolmární jevy

Robbieho Williamse prý straší duch. Je to manželka Jindřicha VIII.

Robbie Williams
Foto: internet
09.09. 05:39 | Aktualizováno 09.09. 06:14 | tn.cz / kap
Bydlet v historické budově někdy může přinášet nečekané zážitky. Přesvědčil se o tom i zpěvák Robbie Williams.
Williams s přítelkyní Aydou Fieldovou žije v domě ve Wiltshiru, který koupil za sedm milionů liber (210 milionů korun). Před pár stoletími ovšem patřil králi Jindřichovi VIII. a jeho poslední manželce Kateřině Parrové, kteří tu sídlili.

Kateřina Parrová
Foto: internet
"Myslím, že tam jsou duchové. Nic jsem neviděl ani neslyšel, ale něco jsem určitě cítil," popsal svoje dojmy Williams v deníku The Sun. "Děsivé to není. Jsem velmi, velmi potěšený, že to můžu říct," dodal zpěvák.

Setkání s duchem Williams zažívá i přesto, že v jeho ložnici nikdo z členů královské rodiny nebydlel. "Ve skutečnosti nebydlíme přímo v domě Catherine Parrové, ale v její stodole," upřesnil zpěvák.
Dům Robbieho Williamse ve Wiltshiru
Foto: profimedia.cz
Ten si prý venkovský život velmi užívá, i když si ho dřív neuměl představit. "Nemůžu uvěřit tomu, že já jako pětatřicetiletý mám dům, který je 500 let starý. Protože ve 26 nebo 27 by absolutně nebylo možné, abych si vybral bydlení tady ani nikde v okolí. Ale je to krásné," svěřila se hvězda kapely Take That.

Není to ostatně poprvé, co se Robbie Williams potkal s jevem, s nímž si věda neví rady. Minulý týden se v rozhlase svěřil, že v Los Angeles viděl UFO.

Legenda Štěchovického pokladu ožívá. Pátrala po něm i BIS

8. listopadu 2009 v 19:57 | /tn.nova.cz |  Záhady a pravdivosti

Zpravodajská služba teprve po dvaceti letech přiznala, že se zajímala o Štěchovický poklad.
Zní to až neuvěřitelně, ale ještě čtyřiašedesát let od války zůstává tajemství Štěchovického pokladu nerozřešeno. Místo toho se na povrch dostávají překvapivé zprávy. Tajná zpravodajská služba BIS teprve po dvaceti letech oficiálně přiznala, že se po svém vzniku zajímala o Štěchovický poklad.

Úkolem služby bylo prý zjistit, zda za kauzou Štěchovický poklad neexistuje nějaké neviditelné pozadí.

Bylo to v dobrodružných dobách na začátku 90 let, kdy nejznámější čeští hledači Helmut Genzel a Josef Mužík svorně tvrdili, že jsou jen kousek od velkého objevu. BIS měla zprávy, že v místech, kde by se údajný poklad měl nacházet, pohybují zahraniční agenti a chtějí poklad hned po vyzvednutí ukrást.

Některé zdroje ale uvádějí, že federální BIS dokonce sama aktivně poklad hledala. Tři týdny armádní vrtulník s lidmi z tajné služby a se speciální technikou pročesával lesy a hledal stopu.

A historici s Ústavu pro studium totalitních režimů, kteří teď materiály o Štěchovickém pokladu otevírají pro veřejnost, tvrdí, že po pokladu pátrala v devadesátých letech kromě kontrarozvědky i nová rozvědka.

ŠTĚCHOVICKÝ POKLAD: Fikce nebo realita?

8. listopadu 2009 v 19:50 | /www.lovecpokladu.cz |  Záhady a pravdivosti
Pamětníci dodnes vzpomínají, jak v posledních dnech války zajatci nakládali na nákladní vozy dřevěné bedny, které přivezl nákladní vlak. Vše však bylo pod přísným dozorem. Často z jednoho místa odjíždělo několik automobilů, z nichž byli některé prázdné, kvůli zmatení. Archivy, umělecké sbírky, prostě vše co mělo pro nacisty nesmírnou cenu, uschovali na místech, kam má člověk co nejtěžší přístup. Vybírali si třeba špatně přístupné skály v lese, štoly apod.

obr2Kromě toho že je takzvaný štěchovický poklad dosud největší nevypátranou historickou sbírkou na našem území, tak ho můžeme označit také jako šílenství, které postihuje již několik generací za sebou. Ke vzniku této legendy přispěli nacisté, kteří Protektorát Čechy a Morava pokládali za bezpečné místo před bombardováním. Když se blížil závěr války a cítili nevyhnutelnou porážku, snažili se na naše území přesunout, co se dalo.
Mezi hledače, kteří se pokusili poklad najít, patřili i Helmut Gaensel a Josef Mužík. Ovšem opět neúspěšně. První zmiňovaný již v roce 1968 jednal s československými úřady o vyzvednutí štěchovického pokladu. Příjezd okupačních armád však všechny aktivity likviduje, Gaensel opouští Československo, nějakou dobu působí jako doubleagent dvou států. V jižní Americe pátrá po nacistických prominentech, kteří se sem uchýlili z Německa. Gaensel se domnívá, že štěchovický poklad může dokonce obsahovat:
Vědecké poznatky, tajné zbraně. Například letadlo diskovitého tvaru, které se údajně vyvíjelo v Avii Čakovice. Součástky pro něj se měly vyrábět v tajné továrně v Lukách pod Medníkem. To, co by mohlo být zajímavé i šest desetiletí po válce, je způsob pohonu tohoto letadla. Podle některých spekulací, Němci se pokoušeli využít k pohonu antigravitace, což nedokážeme dodnes. Hovoří se i o experimentech s antihmotou - Němci údajně chtěli na tomto principu vyvinout jakési "paprsky smrti". V Prostějově firma Wichterle a Kovařík pracovala na projektu akustické rakety - i tyto dokumenty se zde mohou nacházet. Samozřejmě ale může jít i o zlato, umělecká díla nebo dokonce o přístupová hesla k nacistickým kontům ve švýcarských bankách.

obr3Druhým neúnavným hledačem je Josef Mužík, který o štěchovickém pokladu vydal i knižní trilogii. I přesto, že jeho bádání trvá už skoro dvacet let, rozhodně se nevzdává a dokonce tvrdí:
"Po tolika letech neustálého průzkumu, bádání v archivech a zpovídání nových svědků jsem si jist, že v oblasti kolem Hradištka se nachází sedm úložišť. Obsah čtyř z nich vyjmulo ministerstvo vnitra a zbývající tři se ještě musí prozkoumat."
Přesto, že se mu štěchovický poklad nalézt nepodařilo, nedá se říct, že by snad jeho hledání bylo neúspěšné. Např. v Třepšíně našel čtyři bedny s tiskovinami, kde se nacházely vkladní knížky z Peenemunde, z Usedomu, to znamená ze severního Německa, z Pobaltí, kde byl prováděn výzkum raket V-1 a V-2, kde byl Werner von Braun a tak dále. Je zajímavé, že na těchto vkladních knížkách bylo uloženo od dvou set tisíc říšských marek výše, to znamená, že to nebyli žádní břídilové. Vezměte si, že všechny tunely byly zabrány pro výrobu komponentů do tajných zbraní, vezměte si, že na Hradišťku u Medníku byla vybudovaná obrovská střelnice, která měla sloužit jako polygon nebo zkušební zařízení pro tyto rakety. Když pátrali dál, tak také zjistili, že tato střelnice není nic jiného než odpalovací základna pro rakety. Na stromech jsou dokonce dodnes vyobrazeny nákresy těchto raket, jak z nich šlehají plameny, což dosvědčuje to, že Němci chtěli tuto základnu použít k odpálení raket."
obr4


Toto je jen střípek z toho, co bylo nalezeno díky onomu "šílenství" způsobeného legendou o štěchovickém pokladu. Veškeré bádání je často závislé na sponzorech. Šlemínská rokle, kde by se měl poklad nacházet je totiž dlouhá asi kilometr, zajímavý úsek v Dušnu měří tak pět set metrů, musíte hledat na obou stranách, tak to znásobte dvěma a navíc hledáte v pásu širokém desítky metrů. Je to doslova hledat jako jehlu v kupce sena.
A o tom co měl vlastně poklad ukrývat, se spekuluje neustále. Přestože existuje svědectví o přesunu dřevěných beden, o tom co bylo, vevnitř se můžeme jenom dohadovat. Velmi pravděpodobné je, že v rokli Dušno je ukryt zbytek Frankova archivu. U Štěchovic mělo údajně skončit i 540 beden s poklady třetí říše, které měly původně absolvovat trasu Berlín-Madrid-Argentina. Vzhledem k rychlému spádu událostí koncem války museli nacisté hledat jiné řešení, a tím mělo být středočeské podzemí.

obr5Podle šeptandy z hledačských kruhů by se tu měl ukrývat i originál smlouvy Ribbentrop-Molotov, a pokud se posuneme až na nejzazší práh fantazie, na objevitele by tu mohla čekat slavná Jantarová komnata. Její poslední stopa prý mizí v dubnu 1945, kdy rozebraná a složená v bednách opustila na nákladních vozech Výmar.
Je až neuvěřitelné, kam sahá práh lidské fantazie. Řada historiků je však této otázce skeptická a má svůj důvod. Poklad se 50. let snažilo najít vnitro se všemi svými instrumenty, kde jinde než v Štěchovicích. Ovšem jak už jistě tušíte neúspěšně….
zdroj>www.lovecpokladu.cz

Duch ]a[

8. listopadu 2009 v 16:20 | /tn.nova.cz |  Paranolmární jevy

Mimozemšťané se schovali do truhlíků na oknech, stěžoval si muž

Mimozemšťan
Foto: tn.cz
02.03. 17:39 | Aktualizováno 18:27 | tn.cz / Mediafax / vrl
Německo opět možná navštívili mimozemšťani. Rusky mluvili na muže v jeho vlastním bytě.

V mém bytě poletují mimozemšťani a mluví na mě rusky, tvrdil muž z dolnosaského Gifhornu, který v noci na pondělí zatelefonoval na jednu ze služeben tamní policie.

Strážci zákona mu vyrazili na pomoc.

"Samozřejmě, že jsme mu nevěřili ani slovo, ale dospěli jsme k závěru, že potřebuje okamžitou pomoc," řekl mluvčí. Podle něj si čtyřicátník z Gifhornu stěžoval, že se v jeho bytě vznáší nad zemí šest zhruba patnácticentimetrových bytostí a konverzují s ním v ruštině. Nebyl ale schopen polici povědět, co mu říkali, ani zda vůbec mluví rusky.

Hlídce, která dorazila "na místo činu", tvrdil, že mimozemšťani již odletěli. "Řekl, že unikli dveřmi a schovali se do truhlíků na oknech," uvedl mluvčí.

Tam policie nic nenašla a místo pronásledování rusky mluvících mimozemských bytostí raději muže dopravila do nemocnice.
Tento případ není nijak ojedinělý. Nedávno natočili v jedné z britských hospod ducha kovboje, který se pohyboval po lokále. Ducha pozoroval a natočil i školák Reece Pitman.

John Brown

8. listopadu 2009 v 16:18 | /tn.nova.cz |  Příběhy

Tělo Johna Browna tlí už 150 let

Zajetí Johna Browna
09.05. 00:35 | Aktualizováno 09.05. 08:18 | tn.cz /kar
9. května 1800 se narodil slavný John Brown. Dnes po něm zbyla hlavně jedna písnička.

Černý muž pod bičem otrokáře žil,
černý muž pod bičem otrokáře žil,
kapitán John Brown to zřel.

Tuhle písničku zná každé české dítě. Ale jen málokdo ví, kdo to byl ten John Brown. Z textu písně vyplývá, že kdesi ve Virginii bojoval za svobodu černých otroků a nedopadlo to s ním úplně dobře. Skutečnost je ale mnohem zajímavější.

John Brown patří dodnes k nejrozporuplnějším postavám amerických dějin. Abraham Lincoln o něm napsal, že je to nebezpečný fanatik, Dodnes o něm někteří historici tvrdí, že byl jedním z otců terorismu, zatímco jiní ho chválí jako citlivého člověka, který předběhl svou dobu. Tak jak to bylo?

John Brown
Foto: internet

Říkal se John Brown - kluk jako ty

Obyčejný kluk z Connecticutu se od vrstevníků lišil jen v jediné drobnosti - od dětství nesnášel otrokářství. To mu zůstalo i v dospělosti. Stal se koželuhem, pěstoval dobytek,dvakrát se oženil a zplodil 20 dětí. V sedmatřiceti letech veřejně prohlásil: "Tímto slibuji, že zničím otrokářství!" Proti otrokářství bojoval nejprve jen ústně, ale roku 1856 přistoupil k drsnější akci.

Ulicí zatmělo, pak jen slabý břesk

Po přestěhování do státu Kansas totiž zjistil, že se místní otrokáři chovají neočekávaně drsně. A to jak k otrokům, tak k politickým odpůrcům. Brown se údajně dozvěděl, že se stane cílem útoku i jeho rodina. Rozhodl se jednat jako první. S několika přáteli a dvěma syny 24. května 1856 přepadl chaty, ve kterých sídlilo pět příznivců otrokářství. Celou pětici zajal a popravil je. Brown je nechal rozsekat širokými meči.

Dům Johna Browna
Foto: internet

Na tak krvavý masakr brzy reagovali nepřátelé: vojenská jednotka z Missoury se rozhodla Browna lapit. Koželuh se však ukázal být lepším taktikem, než se čekalo, a celou jednotku (23 mužů) zajal. Na podzim téhož roku se útok pokusila zopakovat další skupina z Missoury, tentokrát početnější. 200 mužů dosáhlo rychle úspěchů - zabili jednoho z Brownových synů a obklíčili Browna a jeho muže u Pottawatomie. Brown znovu všechny překvapil: přestože byl sedminásobně přečíslen, podařilo se mu nepřátele odrazit.Sám ztratil jen jednoho muže, zatímco nepřítel 60 vojáků. Pak Brown ustoupil do lesů, kde se po několik týdnů skrýval.

Třetí útok na Browna měl být zdaleka nejsilnější, zúčastnilo se ho 2700 mužů z Missoury. Naštěstí pro Browna zasáhl nový kansaský guvernér, který jakékoliv konflikty zakázal a oběma stranám udělil milost. Brown toho využil a i se syny uprchl na sever.

Zajetí Johna Browna
Foto: internet

Výkřik do ticha

Brownův krvavý ale statečný boj mu získal mnoho obdivovatelů. Další dva roky tedy odpůrce otrokářství strávil sháněním financí. A dařilo se mu.

Vrcholem jeho boje byl výpad do Marylandu. Tam se pokusil 16. října 1859 zmocnit obrovské zbrojnice v Harpers Ferry. Zbraně chtěl rozdat černošským otrokům, kterým měl pomoci s revolucí. Pokus to byl odvážný, ale už předem odsouzený k neúspěchu. Proti Brownovi a jeho 20 mužům (16 bělochů a 5 černochů) totiž stálo 250 vojáků, kteří hlídali přes 100 tisíc pušek a děl! Přes neuvěřitelnou přesilu se Brownovi podařilo získat muniční skald, ale to bylo všechno. Celou budovu neprodyšně obklíčila místní domobrana, Brownovi se podařilo jen vzít několik rukojmí a zabarikádovat se s nimi v hasičské stanici.

Pokus o vyjednávání selhal, na zbrojnici zaútočil ztečí podplukovník Robert Lee, který s devadesátičlenným oddílem námořní pěchoty udělal s obránci rychlý proces. Při útoku zemřelo 13 lidí, Brown byl zajat.

Proces "Stát Virgínie vs. John Brown" netrval dlouho - John Brown skončil na šibenici. Ale jak se zpívá v tábornické odrhovačce - John Brown mrtev jest a jeho tělo tlí, jeho duch však kráčí dál. Historici tvrdí, že jeho revolta se stala jedním z prvním signálů k válce Severu proti Jihu.

Japonský horor děsí ve Zbraslavi

8. listopadu 2009 v 16:11 | /tn.nova.cz |  Zajímavá místa

Japonský horor děsí ve Zbraslavi

Japonský Horor
Foto: Oficiální zdroj
27.09. 06:26 | tn.cz/kar
Máte posledních pár dní na to, navštívit zbraslavský zámek. Navíc zdarma.

Zbraslavský zámek najdete kousek od Prahy, městskou hromadnou dopravou je to ze Smíchova necelá půlhodina. Od roku 1939 zde sídlila Národní galerie. Tomu je ale letos konec - 30. září tady končí. Až do tohoto dne jsou ale vstupy na všechny výstavy zdarma.

V současné době na Zbraslavi probíhá několik výstav, které stojí za návětěvu. Jednou z nich je Japonský horor. Už od 18. století se v Japonsku vydávaly dřevořezové ilustrované knihy se strašidelnými příběhy zvanými kaidan. V nich se populární formou vyprávěly legendy a pověsti o strašidlech, duších zavražděných žen, bludných mniších, zlých skřetech z hor, bojovných pavoucích, zázračných hadech, ukrutných vodnících a jedovatých žabách, v nichž kulminovala středověká tradice potulných vypravěčů, zaznamenaná písemně jen v libretech her nó či v pohádkách otogibanaši, a proto nejstarší exponáty představují na výstavě právě ďábelské masky divadla nó.

Zámek Zbraslav
Foto: flickr.com

V 19. století se strašlivé příběhy ocitly i na scéně divadla kabuki i ve výtvarném zpracování na samostatných grafických listech tištěných technikou dřevořezu. V malbě hororů excelovali zejména Kunijoši, Kunisada a Jošitoši, kteří tvořili celé série ilustrací jak příběhů starých, tak krváků a duchařin ze současné doby. Strašidelné příběhy se vyprávěly, četly a prohlížely zejména v létě, protože při nich lidem mrazilo hrůzou, a tak se 80 japonských strašidelných objektů jeví jako vhodné letní téma i pro návštěvníky zámku Zbraslav.

Kromě výstavy hororů se ve Zbraslavi koná i výstava japonských krajin. V galerii je otevřeno každý den od 10:00 do 18:00.

V DOMĚ HRŮZY na Rokycansku hoří samo od sebe. Další záhady video 8.

8. listopadu 2009 v 15:58 | /tn.nova.cz


Strašidelný dům v Bobrové video 7.

8. listopadu 2009 v 15:57 | /tn.nova.cz


Reportáž ze Střepin o poltergeistovi z Bobrové video 6.

8. listopadu 2009 v 15:55 | /tn.nova.cz


Svědkové událostí ve Strašicích video 5.

8. listopadu 2009 v 15:55 | /tn.nova.cz


Jiří Zajíček, majitel elektrofirmy, popisuje události ve Strašicích video 4.

8. listopadu 2009 v 15:53 | /tn.nova.cz


Miroslav Zeman z ČEZ o úkazech ve Strašicích video 3.

8. listopadu 2009 v 15:52 | /tn.nova.cz


Vedoucí oddlělení ČEZ popisuje dění v domě ve Strašicích video 2.

8. listopadu 2009 v 15:51 | /tn.nova.cz


1.Záhada domu ve Strašicích: očitá svědectví drtí skeptiky

8. listopadu 2009 v 15:49 | /tn.nova.cz

Svědci, kteří viděli události v záhadném domě Mračků, tvrdí, že člověk za nimi nestojí.

Nevysvětlitelné úkazy ve Strašicích na Rokycansku po dvou týdnech ustávají. Debata o tom, co je způsobilo, ale nikoliv.

V domě shořelo několik zásuvek, praskaly žárovky, hořel ručník, tavily se igelitové pytlíky nebo ruplo akvárium.
Sousedé začali mít o rodinu, která v domku žije, strach.
Podle některých odborníků za jevy rozhodně nejsou paranormálními úkazy. Fyzik a člen Českého klubu skeptiků Sisyfos Luděk Pekárek si hoření zásuvek a prasklé akvárium vysvětluje lidským jednáním. Podle něj za takovými úkazy může stát dospívající dítě.


"Mladý člověk tímto způsobem může projevovat nespokojenost s tím, že ho rodiče berou stále jako malé dítě. Nebo tím chce na sebe upoutat pozornost, která je věnovaná mladším sourozencům," řekl tn.cz Pekárek.

Místo poltergeista čtrnáctiletý kluk

Svoji teorii opírá o případy, se kterými se setkal. Například před čtyřmi měsíci ho starosta menší obce ze Středočeského kraje povolal do bytového domu s osmi rodinami. Tam se záhadným způsobem přemísťovala křesla nebo vzduchem létal smeták. "Nakonec vyšlo najevo, že to dělal čtrnáctiletý hoch. Ve chvíli, kdy odjel z domu, záhada ustala," vysvětluje Pekárek.

Vydal se také do Strašic. Rodina ho ale do domku nevpustila, stejně jako pracovníky radiokomunikačního úřadu. "Nedivím se jim, určitě toho mají už dost," řekl Pekárek, který zkoumal alespoň detailní fotky od svědků událostí.

Tlumené blafnutí zásuvky a saze v domě bez elektřiny

Očití svědci z elektrofirmy a ČEZu, kteří byli na místě záhady jako první, ale s takovým názorem nesouhlasí. Proti je například vedoucí oddělení v ČEZ Distribuce Richard Panoška: "Můj vnitřní dojem je, že to člověk nedělá. Zdá se mi to celé podivné," řekl tn.cz.

Zvláštní chování domu zažil Panoška v pátek 23. října. V době, kdy bylo stavení odpojeno od elektřiny, tam došlo k nevysvětlitelnému zkratu zásuvky.

"Když jsem vstoupil do koupelny, slyšel jsem tlumené blafnutí. Pak jsem viděl jen kouř a saze," popsal. Poslechněte si, jak celou událost líčí:

Duchovia v Matejovciach?

8. listopadu 2009 v 15:43 | : david-850.blogspot.com |  Paranolmární jevy



15 august 2009

Duchovia v Matejovciach?

http://i255.photobucket.com/albums/hh140/david850/scheibiho_strasidelny_kutik.jpg
Médiami preleteli zvesti o strašidelnom dome v Matejovciach. Zistil som čo najviac informácií a prvé vydanie Strašidelného kútika venujem tomuto príbehu.

V dome začalo mátať po smrti suseda, s ktorým mali manželia vážne konflikty. Sused ich krátko pred smrťou preklial. Minulý týždeň suseda pochovali a takmer okamžite po pohrebe sa v dome začali diať nevysvetliteľné veci.

http://image.tvnoviny.sk/media/images///600xX/Aug2009//2082313.jpg
Údajný dom duchov v Matejovciach.

"Začali nám padať obrazy zo stien, v noci lietajú po izbách taniere a ďalšie veci. Vydesilo nás to, " povedal so strachom v hlase pre denník SME pán Peter. Neznáme sily im mali prehodiť skrine, rozbiť hodiny, či vybiť sklo na vchodových dverách.

http://image.tvnoviny.sk/media/images///600xX/Aug2009//2082312.jpg
Dielo duchov alebo človeka?

Situácia v posledných dňoch zašla tak ďaleko, že manželský pár odišiel k svojmu synovi do Popradu. Ani cesta však nebola bez problémov. "Auto sa zrazu nedalo ovládať. Báli sme sa, že zomrieme. Nakoniec sme skončili v priekope," opisuje záhadné udalosti pán Peter.

V dome dokonca horelo. Susedia našťastie požiar uhasili. Polícia to vyšetruje ako podpaľačstvo zo strany neznámej osoby. O duchoch zatiaľ neuvažujú.

Rodina si na pomoc prizvala aj miestneho kňaza. Ten nezaznamenal žiadne aktivity duchov. Podľa neho je zaujímavé, že neveriaca rodina zrazu verí na diabla.

Ani reportéri denníka SME či televízie Markíza v dome nezaznamenali paranormálnu aktivitu. Čo sa tam skutočne odohrávalo, či ešte odohráva, vedia zrejme len vydesení manželia.

Moře vydalo stvůru. Je to mimozemšťan nebo...? Koukněte na další nálezy

8. listopadu 2009 v 15:39 | tn.nova.cz |  Záhady a pravdivosti

Moře vydalo stvůru. Je to mimozemšťan nebo...? Koukněte na další nálezy

Montauk - tvor vyplavený na břehu moře poblíž New Yorku

Mořskou příšeru vyplavilo moře minulý týden poblíž New Yorku. Vědci se dohadují, o co jde. Jiné příšery se objevily už dřív.

Neobyčejný rozruch způsobil nález originálního zvířete či mutanta, který byl minulý týden nalezen na pláži poblíž New Yorku.

Malý netvor vypadá jako tlustý pes bez srsti s orlím zobákem. Podlouhlé končetiny má zakončené drápky. Zvíře dostalo název Montaukská příšera.

mořská příšera

Mezi vědci vypukla debata. Někteří si myslí, že se jedná o želvu bez krunýře nebo že jde o doposud neobjevený nový zvířecí druh. Objevily se ale i skeptičtější názory, které tvrdí, že snímek je falešný a vytvořený počítačem.

S o něco střízlivější teorií přišel server gawker.com, podle nějž by mohlo jít o reklamní tah před spuštěním nového amerického televizního kresleného seriálu.

Záhadní tvorové neplavou jen v moři

Záhadní tvorové fascinují lidstvo i ve 21. století. A zprávy o důkazech nejsou brány na lehkou váhu. Podívejte se na fotogalerii a přečtěte si o záhadných tvorech více.

Záhadný tvorZáhadný tvorZáhadný tvor - znetvořené mláděZáhadný tvorZáhadný tvor - mořská panna nalezena v MalajsiiNeznámý tvorZáhadné zvíře - mořská panna

Například v červenci přišla zpráva, že dvě britské laboratoře přistoupily k testům DNA na chlupech získaných v indické džungli. Údajně by mohly patřit bájnému yettimu. Podle prvních zkoušek vykazovaly lidské i opičí charakteristiky.

V roce 1992 údajně viděli horolezci v Mongolsku tvora, který měl lidskou podobu. Domorodci mu říkají Almas. Zvěsti o podobném zvířeti se ale objevují pravidelně po desetiletí. Pod názvy yetti nebo bigfoot.

Svět obletělo také několik snímků, jež měly údajně tohoto opočlověka zachycovat. Žádný ze záznamů ale není považován za skutečně důvěryhodný důkaz. Lidé jsou jimi ale dodnes fascinováni.
Další z posledních záhad se stala podle některých internetových serverů v roce 1992 ve Švédsku. Dělníci tam stavěli most přes jezero Storjon. Skupina studentů, kteří jim vypomáhali, vypověděla, že viděli na ostrově Froson obrovského vodního plaza.

Legendy o vodních tvorech patří vůbec k těm nejstarším. Přiživovali je již mořeplavci, kteří z cest vozili zvěsti o vodních hadech nebo mořských pannách. Příběhy ale přetrvávají. Před několika lety vznikly fotky, na nichž má být zachycena mořská panna na pláži v Malajsii.
Mořská panna z Malajsie
Mořská panna vyplavená na pláž v Malajsii

Jedním z nejznámějších tvorů je také britská lochnesská příšera. Mýty o obrovském vodním tvorovi vedly některé vědce k tomu, aby jezero prozkoumali speciální technikou. Po příšeře ale nebylo ani stopy. Vědci ale přiznali, že jezero je v některých místech tak hluboké, že je nelze probádat celé. Na druhé straně uvedli, že pokud by tvor ve vodě žil, pravděpodobně by ho odhalili.

Přesto vznikl snímek, v němž skupina lidí údajně našla zub z této příšer
Zatímco příběhy o těchto tvorech se spíše točí kolem falz, jsou také monstra, která skutečně existují. Někteří by mohli následující fotku považovat za důkaz podivného tvora, ve skutečnosti jde o znetvořený plod hospodářského zvířete.

Záhadný tvor - znetvořené mládě
Znetvořený plod domácího zvířete
Foto: internet

Jako bájná obluda působí také divočák, který se potuloval na jihu Georgie v USA. Prase dostalo příznačný název Hogzilla.
Hogzilla

Real ghost video

1. listopadu 2009 v 12:42 | karrelove
NO SUPER

Scary Ghost Pictures

1. listopadu 2009 v 12:31 | kingboo66

Duch v obchodním centru

1. listopadu 2009 v 11:46 | BlackBill |  Rodinné příhody
Tuto fotku vyfotil můj otec v obchodním centrum Galleria košice.
Postava na fotce mi přijdem jako muž z 19tého století soudím tak podle obleku vypada jako kvádro s té doby.