>Sběr různych článku s různych stránek<

Září 2009

Zone reality (2)

15. září 2009 v 21:01 | MICHAL







Zone reality (1)

15. září 2009 v 20:54 | MICHAL



Zvlášť strašidelní Simpsonovi

12. září 2009 v 18:53 | MICHAL
Je Halloween a děti si v domě na stromě vyprávějí strašidelné příběhy… Usnout však nemůže nakonec jen Homer, zcela vystrašený sugestivním podáním Poeova Havrana. A kdo by se mu divil - když neodbytný, zlověstný havran tolik připomíná Barta… Tři napínavé příběhy v historicky prvním strašidelném speciálu seriálu Simpsonovi.
Číslo epizody:S02E03 - 2. série - epizoda č. 16
Produkční kód:7F04
Originální název:Treehouse of Horror
Premiéra v USA:25. října 1990
Premiéra v ČR:30. dubna 1993
Scénář:Jay Kogen, Wallace Wolodarsky, John Swartzwelder, Sam Simon
Režie:Wes Archer, Rich Moore, David Silverman

Dům zlých snů

Simpsonovi se stěhují do osamoceného starého domu. Je hodně velký a přitom ani nestojí moc peněz. Už od začátku se jim však něco nezdá. V domě se totiž dějí divné věci. Po zdech teče krev a v kuchyni je ve stěně podivný vír. Předměty i lidé poletují vzduchem… Jediný Homer je pořád přesvědčený, že na tom není nic špatného, a tak přemluví všechny ostatní, aby v něm alespoň přespali. V noci ovšem dům přesvědčí každého z rodiny, aby zabil své bližní. Když se po domě honí se sekyrami a noži, zakročí Marge a s domem se pohádá. Pokouší se s ním domluvit, jestli by nemohli společně vycházet, ale dům se nakonec radši sám zničí, než aby musel se Simpsonovými žít…

Hrůzná hostina

Když Simpsonovi jednoho večera grilují na dvorku, přiletí k nim mimozemšťané a celou rodinu si vezmou k sobě na loď. Tam jim slíbí luxus a pohodový život. Vykrmují je a dávají jim všechno, co si jen přejí. Dokonce je nutí, aby se pořád cpali jídlem, což Líze začne připadat podezřelé. Jednou zabloudí do kuchyně a najde kuchařku "How to cook people" (Jak vařit lidi). Aby mimozemšťané dokázali, že je opravdu nechtěli sníst, sfoukne jeden z nich prach z kuchařky. Nyní na ní stojí "How to cook for people" (Jak vařit pro lidi). Líza ale sfoukne ještě další prach, a je tam "How to cook forty people" (Jak vařit čtyřicet lidí). Mimozemšťan ale najde ještě trochu prachu a nakonce je na kuchařce "How to cook for forty people" (Jak vařit pro čtyřicet lidí). To, že je Líza podezřívala, mimozemšťany rozzlobí, a celou rodinu zavezou zpět na Zemi.

Havran

V této epizodě čte Líza Bartovi klasický horor od Edgara Alana Poea. Příběh je vyprávěn z pohledu Homera. Někdo u něj v noci zaklepal na dveře, ale bál se jít otevřít. Sice ho to děsilo, ale nakonec otevřel a nikdo tam nebyl. Když se posadil, znova slyšel zaklepání. Když otevřel okno, vletěl mu do pokoje havran. Protože pořád říkal "Nikdy víc", Homera rozzlobil tak strašně, že rozmlátil celý pokoj a zůstal nehybně ležet…
Zvlášť strašidelní Simpsonovi
Zvlášť strašidelní SimpsonoviZvlášť strašidelní SimpsonoviZvlášť strašidelní SimpsonoviZvlášť strašidelní SimpsonoviZvlášť strašidelní SimpsonoviZvlášť strašidelní SimpsonoviZvlášť strašidelní SimpsonoviZvlášť strašidelní Simpsonovi


Zvlášť strašidelní SimpsonoviZvlášť strašidelní SimpsonoviZvlášť strašidelní SimpsonoviZvlášť strašidelní SimpsonoviZvlášť strašidelní SimpsonoviZvlášť strašidelní SimpsonoviZvlášť strašidelní SimpsonoviZvlášť strašidelní SimpsonoviZvlášť strašidelní Simpsonovi



Zvlášť strašidelní SimpsonoviZvlášť strašidelní SimpsonoviZvlášť strašidelní SimpsonoviZvlášť strašidelní SimpsonoviZvlášť strašidelní Simpsonovi




















Lovci tornád

10. září 2009 v 21:10 | MICHAL


Brutální efekty

9. září 2009 v 16:10 | MICHAL

Hororové postavy

9. září 2009 v 15:57 | MICHAL

Videa EVP

9. září 2009 v 14:55 | MICHAL
Co je to EVP?







Jack Rozparovač (Ripper)

6. září 2009 v 13:33 | MICHAL |  Záhady a pravdivosti
Jack Rozparovač (anglicky Jack the Ripper) byl vrah, který byl mezi srpnem a listopadem 1888 podezřelý, že v uličkách chudinské čtvrti Whitechapel na východě Londýna (East End) v několika pár týdnech roku 1888 zavraždil 5 prostitutek.
. Všechny žily v okruhu sotva pěti set metrů od sebe, tři z nich ve stejné ulici, dvě dokonce ve stejném domě. V této čtvrti žilo kolem 1.200 prostitutek. Jeho totožnost je neznámá, nikdy nebyl dopaden.
Počet obětí tohoto vraha není znám mimo všechny pochybnosti, nejčastěji se hovoří o pěti vraždách (jinak se počty pohybují od 4 do 9). První zavraděnou byla Mary Ann Nicholsonová. Poté Catharine Eddowesová, Annie Chapmanová, Mary Jane Kellyová, Mary Nicholsová a Elizabeth Strideová. Ženy byly nejprve uškrcena, potom jej vrah položil na zem a podřízl jim hrdlo, nakonec tělo rozporcoval. Podle toho, jak byla těla rozřezána, se usuzuje, že vrah měl podrobnější znalosti anatomie.
V průběhu vyšetřování dostávaly noviny dopisy - údajně - od vraha (v jednom z nich se podepsal jako Jack Rozparovač). V jednom balíčku byla ledvina, v té době možné zjistit zda ledvina patří nějaké oběti či ne.. Příběh tohoto sériového vraha zaujal mnoho spisovatelů např.Alan Moore. Dnes se vědci domnívají,že dopisy nepsal sám vrah.
V roce 1991 byl v domku na londýnském předměstí nalezen deník údajně Jacka Rozparovače. Jako autor byl identifikován James Maybrick. Celkem 12 znalců podrobilo deník o 65 stranách rozsáhlým pozorováním . Část znalců došla k názoru, že sice nelze jednoznačně potvrdit, že patří Jackovi, ale také není možné deník označit za padělek. Identita Jacka Rozparovače nebyla nikdy spolehlivě zjištěna.

Tajemné Bohnice - unikátní kostel i záhadný zpustlý hřbitov

6. září 2009 v 12:53 | MICHAL |  Zajímavá místa

Tajemné Bohnice - unikátní kostel i záhadný zpustlý hřbitov

Bohnice rovná se psychiatrická léčebna, a nebo drsněji řečeno blázinec. Přesně to se vybaví většině Pražanů při vyřčení tohoto názvu této okrajové části Prahy. Ale.... když už zavítate do starých Bohnic, ocitnete se v místě, které na Bás dýchne jakýmsi tajemnem...
Historie psaná na pergamenu...
Už od roku 1158 pocházejí první zmínky o kostelíku svatého Petra a Pavla. Dobu jeho vzniku dokládá pergamenová listina nalezená v olovněné krabici. Kostelík tak patří k nejstarším křesťanským stavbám v Čechách. Podoba původního románského kostela ale známa není. V roce 1805 byl kostel zcela přestavěn. Vůbec první zmínky o obci pocházejí z dob Karla IV., kdy pražskou diecézi arcibiskup Arnošt z Pardubic. V roce 1702 byly Bohnice připojeny k Liboci a samostatnými se staly opět v roce 1738.
Na skok do léčebny...
O zřízení ústavu pro "blázny" v Bohnicích u Prahy, bylo rozhodnuto v roce 1903. Zemský výbor koupil za 730 000 tehdejších korun bohnický velkostatek včetně objektů, polností a Čimiského háje.. Už v červenci 1904 sem přišly první transporty nemosných žen a mužů, kteří pomáhaly stavět budovy a vůbe cpěčovat o kolonii chromomyslných. Do roku 1912 tu bylo postavených 28 pavilonů, a to ještě nebyl definitivní rozmach léčebny.
Místo ze kterého mrazí -> Bohnický hřbitov >>BLÁZNŮ<<
Na bývalém bohnickém hřbitově, který leží trochu stranou od léčebny a na cestu se musíte zeptat místních, se pohřbývali pacienti. Celkem se tu nacházelo 4100 hrubů. Také tu odpočívají vojáci ze druhé světové války, kteří zemřeli v improvozovaném táboře v léčebně. Ten se nalézal v některých pavilonech léčebny, kde tehdy v lazaretu polehávalo 182 nemocných, evakuovaných z ústavu v italském Tridentu. K 1.1.1963 byl hbitov předán do správy Pohřební službě. Ta v něm nepohřbívala a nechala ho pustnout. Dnes už se zde nepohřbívá a místo odpočinku je ve smutném stavu. Je tajemné a pohled na rozbité kříže a rozpadlé hroby v člověku vyvolají pocit nostalgie...
Fotogalerie hřbitova >>Bláznů<<


Skřítek za dveřmi

6. září 2009 v 11:37 | BlackBill |  Rodinné příhody
Mojí teta má hodně skušenosti s různými nevysvětlitelnými jevy hodně toho viděla i slyšela v naši rodině stěží najdete člověka který neměl styk s nějakým duchem nebo něčím podobným a tak to je určitě i v mnoha jiných rodinách podle mě.

Nu teta se vzbudila pozdě večer vzbudili ji zvuky za dveřmi, říkala si že soused zase leze domu po večírku, no ale zvuky ne a ne přestát, tak vstala z postele opláchla si obličej v koupelně studenou vodou a zapálila si cigaretu v kuchyňi. Zvuky ji už nezajímali protože slábli a slábli, poté co si teta ulehla do postele zase začali zvuky rachoťit, nyní to bylo jako když někdo řeže pilkou na železo dřevo, teta už rozčílenosti vstala a přišla ke dveřím, odklopila zákrytku z dveří a podívala se do kukátka nu a co neviděla pod dveřmi seděla malá zakrněla bytost která byla velká jako dvoulitrová láhev od kofili, teta nevěděla jestli se má smát a nebo panikařit protože si říkala co se ji to snaží dostat do bytu. Bytost tam neustále škrábala do rohu dveří špičatou kovovou hůlkou. Teta zrychleným krokem zalezla do koupelny kde si opláchla obličej a když se vrátila a znovu koukla do kukátka nikde nic nebylo. Druhy den jsme přišli k tetě s mamkou na návštěvu o včerejší noci nám vyprávěla při odchodu jsem se podívali na spodek dveří, byli oškrábané a pod rohožkou byli piliny.Úžasný

Konec světa 2012 amaga.blog.cz

6. září 2009 v 11:24 | MICHAL |  Proroctví
V průběhu dějin lidstva se objevilo nesčetně prorockých zpráv o konci světa. V každém takovém případě se lidé upnuli k nějakému datu a očekávali nejhrůznější pohromy, které měly zpustošit Zemi. Nejinak tomu bylo i v případě posledního většího proroctví směrovaného k 11. srpnu 1999. Mnoho lidí tehdy očekávalo na podkladě Nostradamova slavného prorockého čtyřverší X/72 konec světa. Proroctví, které hlásalo, že toho roku přijde velký Král Strachu, bylo spojováno se zatměním slunce, které nastalo právě 11. srpna. Modré planetě i jejím obyvatelům se toho dne nic nestalo. Nepřišel ani konec světa spojený s příchodem roku 2000. Lidé přesto i nadále zánik očekávají.

Tentokrát se jejich pozornost obrátila k mayskému kalendáři a zejména k datu 21. prosince 2012. To je den, kdy končí třináctý baktunský cyklus mayského kalendáře, tedy období, které začalo v roce 1618. Mayští indiáni předpověděli, že uvedené období bude charakteristické zejména touhou vlastnit materiální statky, lidé se vzdálí přírodě, odcizí se duchovní podstatě, budou se zajímat především o vlastní ego a toužit po nadvládě. Třináctý baktunský cyklus je v kalendáři Mayů poslední. Co se stane po jeho skončení, je jen otázkou spekulací.

Někteří jsou toho názoru, že v roce 2012 může dojít ke zkáze vlivem srážky s planetou Nibiru (v některých případech je také zmiňována jako Madruk). Ta prý obíhá v protisměru kolem Slunce po velmi protáhlé elipse. Do blízkosti Země se vrací zhruba po 5500 letech a svým průletem způsobuje globální katastrofy. Její návrat je očekáván právě v roce 2012. V tomto směru existují spekulace, že vláda Spojených států amerických zná její přesnou dráhu, ale nechce tuto informaci z obavy před možnou panikou zveřejnit. Je zajímavé, že katastrofa způsobená vesmírným tělesem se objevuje i v předpovědi českého psychotronika Stanislava Brázdy. Ten tvrdí, že k jistému problému v souvislosti s vesmírným tělesem dojde v roce 2012, kdy by se s ním mohla Země srazit, a to v oblasti Číny na hranici s Mongolskem.

Zastánci mimozemských civilizací zas prohlašují, že v roce 2012 přistane na Zemi mimozemská posádka. Propagátorem této domněnky je zejména britský zpěvák Robbie Williams, podle kterého jsou mimozemšťané už na cestě a nejpozději do sedmi let na naší planetě přistanou. Stejného názoru je i sedmdesátiletý švýcarský fantasta Erich von Däniken. Pro německý týdeník Stern uvedl, že mimozemšťané přistanou právě v tajemném roce 2012. Podle jiných dostupných teorií by zmíněnými jinoplanetníky mohli být Annunakové. Ti podle sumerských písemných památek obývají planetu Nibiru, která je, jak jsme již uvedli, na cestě k nám.


Vědci se spíše kloní k možnosti zániku vlivem globální katastrofy. Na internetovém serveru YouTube je k vidění počítačová simulace případné srážky s meteoritem o průměru 230 kilometrů. Po jeho dopadu vznikne kráter, jehož průměr je odhadován na čtyři tisíce kilometrů s hlubokou sedm tisíc metrů. V obří díře se bude kupit žhavá láva, která se neuvěřitelnou rychlostí začne rozlévat do okolí. Vlivem této události dojde ke zvýšení teploty vzduchu na 40 °C, zvedne se vítr doprovázený ohnivými záblesky a bude dosahovat rychlosti tři sta metrů za sekundu. Voda v oceánech se vypaří, roztaje veškerý sníh a zanikne život. Podle odborníků stačí k naplnění takového scénáře i srážka s desetkrát menším kosmickým tělesem.

Podobný námět si vzali na mušku i tvůrci katastrofického filmu Den po zítřku. Dne 18. října 2012 dopadá na Zem meteorit, který způsobí nečekaně silné zemětřesení.
ZDROJ:/amaga.blog.cz

Koniec sveta v roku 2012

6. září 2009 v 11:21 | MICHAL |  Proroctví

Sluneční aktivita - 2012

6. září 2009 v 11:20 | MICHAL |  Proroctví

21.12.2012

6. září 2009 v 11:17 | MICHAL |  Proroctví

konec světa 2012

6. září 2009 v 11:16 | MICHAL |  Proroctví

Texaský Masakr Motorovou Pilou - The Texas Chainsaw Massacre

5. září 2009 v 16:29 | MICHAL |  Záhady a pravdivosti
Cover
Před xx lety, žil v texaském Travis County jeden klasicky spořádaný americký občan Thomas Hewitt. Tento zaměstnanec místních jatek byl svou řeznickou prací natolik fascinován, že se rozhodl v ní pokračovat i doma. Všichni řezníci mi dají jistě za pravdu, že řezničina a podobné jatka-style aktivity jsou zpočátku nejspíš velmi zábavné, ale časem omrzí a jako většina zaměstnání zevšední a stanou se tak stereotypními. Protože amíci mají jak je známo pod čepicí, tak vynalézavý Thomas Hewitt vymyslel radikální inovační ideu ve svém pracovním systému. Místo zvířat začal brutálně vraždit a především pak důkladně řezat, krájet a porcovat kolemjedoucí pocestné. Hewitt našel v těchto radovánkách své nové hobby a stal se z něj vášnivý sběratel mrtvých lidských těl, vzorků jejich kůže a všech druhů nejen lidských vnitřností, ale také zubů, kostí a podobných unikátů. O tom, že se bezpochyby jedná o svérázný druh uměleckého pojetí, svědčí i fakt, že si například z precizně odříznutých kůží z obličejů šil vlastní slušivé masky. Díky tomu si Thomas Hewitt vysloužil stylovou přezdívku Leatherface (Kožená Tvář).

V roce 1973 ovšem došlo díky bezesporu velmi zodpovědné práci všehoschopných amerických "cops", k Hewittově odhalení a nechtěnému ukončení jeho nádherného a na svojí dobu poměrně originálního koníčku. Následné investigativní vyšetřování odhalilo, že Hewittových obětí bylo minimálně 33, s tím, že se našel minimálně jeden "kousek" z každého z těl přímo na Hewittově pozemku. Tato událost z pochopitelných důvodů natolik otřásla celou americkou veřejností, že se o rok později (1974), penězchtivý producenti rozhodli celý tento happening zfilmovat.
Aniž by to tehdejší tvůrci v čele s režisérem Tobem Hooperem tušili, natočili sice opravdu velmi nízkorozpočtový, nicméně jak čas ukázal, naprosto totálně kultovní film. Spolu s dalšími flicky typu The Exorcist (Vymýtač Ďábla) atd., tak stanovil novou éru hororu. Původní The Texas Chainsaw Massacre se stal navíc velmi vděčným zdrojem na samplování brutálních zvukových efektů a atmosférických ploch pro mnoho současných hudebních formací. Za všechny stačí jmenovat dnes již téměř legendární projekt Nine Inch Nails Trenta Reznora, kdy na jednom z nejzásadnějších alb devadesátých let "The Downward Spiral" velmi hojně tyto samply využívá skladba Reptile. Kdo ví, vzhledem k tomu, že intenzivní pětiletá práce na novém NIN albu "Bleedthrough" se pomalu blíží ke svému závěru, není vyloučeno, že El Rezzo vysampluje rovněž aktuální provedení masakru.
Původní film se časem dočkal svých tří remakeů. První z roku 1986 natočil opět Tobe Hooper, který tentokrát do hlavní role, pravděpodobně kvůli podobnému příjmení obsadil Denise Hoppera. Druhý remake, který obsahoval řadu parodických prvků "Leatherface" vyšel v roce 1990. A doposud zatím poslední Masakr v Texasu v hlavních rolích s Rene Zellweger a Mattew McConaugheym z roku 1994. Všechna tato pokračování nejen že kvalitu originálu nepřekonala, ale dokonce se ji ani v nejmenším nevyrovnala. Naopak, v některých případech se jednalo o vcelku tragické propadáky a poměrně ukázkové příklady, jak zmrvit pověst kultovního hororu.

Začátkem roku do našich kin přišel s klasickým xx měsíčním zpožděním nový pokus o remake, snažící se o vzkříšení pomalu upadající slávy starého masterpiece hororu. Těžko říci, zda-li se mu to povede, ale minimálně lze prohlásit, že je nový kousek o 375% lepší, nežli jeho předchůdci s logickou výjimkou originálu. Ten nejspíš zůstane už z principu nepřekonán.
Režisérský post po Toby Hooperovi převzal talentovaný Marcus Nispel. Tento známý tvůrce televizních reklam a hudebních videoklipů (Cher, Spice Girls, Shaggy), si zde odbyl svoji filmovou premiéru. Jeho prvním filmovým debutem měl být sice několik let starý End Of Days (Konec Světa), ovšem nepohodl se s terminátorem a současným guvernérem Arnoldem Schwarzenegrem, který byl v hlavní roli. Nerozumět si s Arniem může znamenat 2 věci, apokalyptickou smrt, nebo vyhazov. V případě Marcuse Nispela to byla druhá varianta a tak si může svůj debut užít s novou motorovou pilou. Produkci si vzal na starost uznávaný Michael Bay, který se v poslední době proslavil snímky jako Mizerové, Armageddon nebo Pearl Harbor.
Co se týče hereckého obsazení, pak tvůrci vsadili na mladý talent a možná i díky opět nepříliš bohatému rozpočtu na nepříliš známé tváře. V hlavní roli vyniká hodně hezká Jessica Beil (The Rules Of Attraction), dále Eric Balfour, Jonathan Tucker, nebo Andrew Bryniarski, což je ten, co si nasadí masku mutanta a nažhaví motorovku. Nakonec musím zmínit excelentní výkony R. Lee Ermeyho (Full Metal Jachet, Se7en), který se zde naprosto dokonale zhostil role totálně psychopatického šerifa, kterého byste opravdu nechtěli potkat ve službě. Celkově herci odvedli velmi slušnou práci a rozhodně si není na co stěžovat. Především vedlejší role jako úchylný vozíčkář, vyšinutá prodavačka, nebo nádherně zmutovaný klučina jsou opravdu výjimečně ztvárněny.
Děj se nijak moc neliší od originálu. Parta převážně dostatečně mindless mladých lidí si jede dodávkou do Mexika koupit zásoby Marihuany, halucinogenů a podobných sraček a cestou narazí na velmi špatně vypadající holku bezmyšlenkovitě kráčící uprostřed silnice. Mindless banda zastaví a vezme kolemjdoucí k sobě do dodávky. Ta si ale v zápětí vytáhne z vagíny pistoli a se slovy "stejně všichni umřete" si s ní vystřelí mozek. Vzhledem k tomu, že není nikdo, kdo by měl žaludek se mrtvého těla zbavit, zajede banda do místní "civilizace". Snaha o vyhledání pomoci místního šerifa nevyjde, protože nejen šerif ale i komplet celý zbytek zdejšího obyvatelstva je totálně psychicky narušen a občas i stylově fyzicky zmutován. Psychopat s kůžemi tváří jiných lidí na hlavě pobíhající kolem, který vše co vidí (včetně sebe) řeže motorovkou, se nakonec ukáže být zdaleka nejsympatičtější ze všech místních. Až hlavní hrdinka Erin zajde na návštěvu do karavanu obývaného lokálními, velmi pohostinnými kráskami, pak pochopíte. Na to, že někdo z bandy, možná s výjimkou Erin přežije, asi hodně rychle zapomenete a stejně tak myslet si že někdo zemře "normální" rychlou smrtí by bylo asi hodně naivní. Leatherface si své obětí vyloženě vychutnává a poté co si je pověsí za žebra na hák, motorovkou odřízne jednu nohu, poté mu způsobenou otevřenou ránu začne vycpávat solí a v klidu pozoruje jak chudáček svojí nohou, která mu ještě zbyla, brnká na piano, které je pod ním.
Ostatní z produkčního týmu, jak výtvarníci Greg Blair a Richard Klote, tak práce s kamerou Daniela Perla, který mimochodem pracoval i na původní verzi, jsou více než dobré a kvalitu rozjetého masakru nijak nesnižují. Díky Nispelovým zkušenostem, získaných pravděpodobně tvorbou videoklipů, má celý film velmi pěkný design a celkově vypadá opravdu hezky. Kromě toho, že se jedná o pouhý remake a tedy nic nového, se nedá nové verzi masakru v podstatě nic vytknout.
Nejedná se sice o nic závratně intelektuálního, ale s tím asi ani nikdo nepočítá. Brutalita a jednotlivé morbidní scény jsou zobrazeny velice profesionálně. Okolní postavy jsou dostatečně divné a zvrhlé, hrdinové zemřou, takže spokojení musí být snad všichni. Nezbývá, než jeden z nejlepších snímků poslední doby jednoznačně doporučit.

Pravda o texaském masakru

5. září 2009 v 16:05 | MICHAL |  Záhady a pravdivosti
Toto jsou oběti texaského masakru známého jako Texasky masakr motorovou pilou, tyto těla objevily policisté v kůlně vraha : lee-amy.blog.cz

Pravda o texaském masakru sramek.estranky.cz

5. září 2009 v 15:54 | MICHAL |  Záhady a pravdivosti
PRAVDA O TEXASKÉM MASAKRU!
Sice v Texasu ani nikde jinde žádný masový vrah Thomas Hewitt nežil, ale film byl ovlivněn příběhem vraha, kanibala, nekrofila a bůh ví co ještě Eduarda Geina.... S motorovou pilou neměl nic společnýho, snad jen to, že se jeho poslední oběť našla zohavená v kůlně na dříví....Musím teda říct,že pravda je někdy krutá...
Eduard Gein
Narozen: 1906
Zemřel: 1984
Popis: Vrah, kanibal, nekrofil
Eduard Gein se narodil v roce 1906 na farmě ve Wisconsinu, sedm mil od města Plainfieldu. Žil tam se svým bratrem Henrym, matkou a otcem. Podle sousedů byl velmi plachý a uzavřený. Matka byla velmi věřící a podle toho syny vychovávala. Otec byl alkoholik a v roce 1926 zemřel. Za pár let zamřel i Henry, údajně při hašení požáru. Kdo ví jak těmto úmrtím Eduard pomohl. V roce 1945 mu zemřela i jeho milovaná matka.
Eduardovi bylo 39, byl sám, a začal se vyhýbat ostatním lidem. Začal číst lékařské knihy o anatomii a pitvách a zablokoval si všechny pokojena jeho farmě kromě ložnice a kuchyně. Nikdy se nesmířil s tím, že jeho matka zemřela, a několikrát se neúspěšně pokusil "Vykopat z hrobu" a vzít ji domů. Když se mu to nepovedlo, stáhl jí alespoň z kůže, a kůži si zachoval. Přiznal se, že se často převlíkal ženské "kůže" a rád nosil oblečení své matky. Tato úchylka se brzy stala posedlostí. První vážný signál jeho nemoci přišel, když v noci začal vykrádat čerstvé hroby. Bral si části lidských těl domů, kde si je zachovával. Podařilo se mu to uchovat v tajnosti několik let. Vzrušovaly ho myšlenky na svojí kastraci. Nakonec se rozhodl, že mu bude stačit, když si na sebe našije ženskou kůži. Brzy si ušil pás z lidských bradavek, triko ušité z lidské kůže, které nosil jen na "speciální příležitosti"nebo ozdoby vyrobené z lidských nosů. Z lebek si dělal mísy, nebo si je vystavoval v ložnici. Jeho potřeba vyrábět si z části lidských těl oblečení a věci se zvyšovala, ale všechny hroby už nebyly dostupné. V tu chvíli došlo k první "dokázané" vraždě. Jeho obětí se stala jednapadesátiletá Mary Hogan, která pracovala v hospodě Pine Grove, šest mil od Geinovy farmy. Zmizela 6. prosince v roce 1954. Jehou druhou obětí se stala Bernice Worden, matka místního šerifa. Zastřelil jí 16. listopadu 1957 v jejím železářství. Eduardu byly dokázány jen dvě vraždy. Berenice byla nahá nalezena v kůlně na dříví pověšená za nohy, bez hlavy, bez vnitřností a její srdce měl Ed v hrnci v kuchyni. Byly mu dokázány pouze dvě vraždy a drancování hrobů, ale ne ke kanibalismu a nekrofii. V zimě roku 1957 byl odsouzen k doživotnímu trestu. (já bych ho dal rovou na křeslo).... Zemřel 26. července roku 1984. Je pohřben v Planfieldu. Gein tvrdil, že zabité ženy mu připomínaly jeho matku. V jeho domě ale byly nalezené i ostatky jiných těl. Navíc se v těchto letech poblíž stratily dvě dívky, u ktrých se našli jen šaty - těla už nikdy.
Edem Geinem byl ovlivněn film: Texaský masakr motorovou pilou, Psycho a postava Buffalo Billa z Mlčení Jehňátek. Jeho samostatný příběh je zpracován ve filmu Zrůda Ed Gein (In the Light of the Moon).
Tady se to stalo: :-!!!
ZDROJ:/www.sramek.estranky.cz

Americký hotel nabízí přespání v márnici plné duchů

4. září 2009 v 20:38 | MICHAL |  Zajímavá místa

Americký hotel nabízí přespání v márnici plné duchů

Jen zřídkakdy mají lidé, kteří skončí v márnici, možnost vstát a odejít. Přesně to se však má stát co nevidět v Eureka Springs 31. října, tedy na Halloween. Loni totiž vytvořil Crescent Hotel and Spa, založený v roce 1886, halloweenský balíček. Bude obsahovat noc v apartmá v části hotelu, která ve 30. letech minulého století sloužila jako márnice.
Hotel je proslulý tím, že v něm straší.
Hotel je proslulý tím, že v něm straší.

středa 29. října 2008, 17:36 - EUREKA SPRINGS
Letos hotel uspořádal losování o tento balíček pro funebráckou dvojici. Výherci jsou již známi, strašidelnou noc přijedou strávit ze St. Louis. Jak oznámil Bill Ott, obchodní ředitel hotelu Crescent a jeho sesterského hotelu Basin, pár zde prožije nezapomenutelný víkend. O podivném víkendu informoval magazín VIPmag.
Crescent se nechvalně proslavil tím, že jsou tam údajně přítomni duchové a právě prostor márnice je místo, kde měl televizní štáb zachytit podobu jednoho z nich. Noční duchařské okružní jízdy městem končí v bývalé márnici, která dnes slouží jako údržbářská místnost.
Stínem muže v klobouku nad spícími ženami je hotel přímo pověstný.:. Stínem muže v klobouku nad spícími ženami je hotel přímo pověstný. Foto: Crescent Hotel
Jsou zde stále ještě pozůstatky z dob Normana Bakera, kdy bývalý varietní herec přeměnil hotel na doupě falešných nadějí pro nemocné rakovinou. Bakerův pitevní stůl stále zůstává v pokoji, právě tak jako bývalá lednice, kde Baker skladoval mrtvoly a části těl, které používal při svých experimentech. Pár kroků odtud je přístěnek, kde v nádobách uchovával další části těl. Dnes jsou na policích žárovky a plechovky s barvou.

Pitevní stůl jako odkládací pult

Pitevní stůl je stále ještě v provozuschopném stavu, i když je nyní využíván k poněkud konstruktivnějšímu účelu, je z něj odkládací pult. Napravo od mycího dřezu a pitevního stolu stojí kávovar, aby se hosté cítili lépe.
Pro očekávanou velkou noc sestěhuje personál hotelu nábytek do pokoje. Dvojice bude mít veškerý domácí komfort: postel, noční stolky a pitevní stůl. Má však možnost kdykoliv během noci odejít zpět do svého luxusního apartmá.

Duchové - chodí mezi námi?

4. září 2009 v 20:29 | MICHAL |  Příběhy

Duchové - chodí mezi námi?

Každý má na duchy svůj vlastní názor. Někdo v ně věří, jiní si zase myslí, že to jsou báchorky. I když se do teďka neví, zda-li existujou, je netočeno několik videí a nafoceno několik fotek, které dokazují, že duchové chodí mezi námi. Ve většině případů jsou popsáni jako vznášející se bílá mlha nebo jako bílý průhledný obličej, ovšem mnozí lidé tvrdí, že je to vytvořené moderní technikou.
http://www.proofparanormal.com/images/Ghost2-640_1_.jpg
Vyvolávání duchů
Vyvolávání duchů je "rituál ", kdy si lidé ( většinou děti ) sednou do kruhu, chytnou se za ruce, kolem sebe mají svíčky a se zavřenýma očima začínají vyvolávat duchy. Většinou se říká něco ve smyslu: Duchu ( př. Satana ), pokud jsi tady, dej nám znamení. Mnoho lidí tvrdí, že když vyvolávali ducha ať už Satana, Hitlera nebo Jana Husa, další den se jim něco zvláštního přihodilo. Nejčastější jsou příhody, kdy někomu druhý den umřel někdo blízký nebo si někdo z jeho okolí zlomil nohu nebo ruku.
http://www.oklibrary.org/ghostbusters.jpg
Dokážou zabíjet?
Jak je již víše řečeno, při vyvolávání duchů lidé i umírají. Jestli dokážou zabíjet, to se asi nezozvíme, kdyby ale ano, zabíjeli by pouze lidi, kteří jim něco udělali nebo je dokonce zabili. Ovšem je znám i jeden případ, kdy duch zachránil i život....
Jak to teda je?
Je mnoho vědeckých videí, kde se ukazují i malé náznaky toho, že duchové existují. Možná je to pravda možná taky ne. Někdo na duchy nezačne věřit, někomu se stane třeba to, že se zjeví duch jeho pradědečka. Jsou to jen spekulace, ale něco z našich předků zůstává na zemi. Buď v podobě bílého, vznášející se bílého dýmu, nebo v podobě kostry či prachu.....
Zdroj:zde
http://www.livestreetcam.com/ghost/ghost.jpg

Mše duchů

4. září 2009 v 15:51 | MICHAL |  Příběhy
Jedna z duchařských pověstí vypráví, že kdysi dávno v adventu se jedna selka z Růžového údolí u Krupky chystala jít ráno do kostela sv. Prokopa na roráty. Jelikož mše začínala vždycky velmi brzy ráno, šla si lehnout poněkud dříve, aby nezaspala. Když se probudila, ručičky na hodinách stály a venku byla pořád tma. A tak ze strachu, aby nezaspala, se raději už vydala na cestu. To ovšem netušila, že je teprve půlnoc. Když přicházela ke kostelu, již zdálky viděla, že jde přece jen pozdě. Kostel byl osvětlen, vrata otevřena a bylo již skoro plno. Proto si sedla do poslední lavice, aby nerušila ostatní. Otevřela zpěvník a chtěla začít zpívat, když ji náhle přepadla jakási úzkost. Rozhlédla se kolem sebe a uviděla samé známé tváře. Ne však tváře těch, s nimiž se denně stýkala, ale tváře známých, kteří byli již dávno pochováni. Chtěla okamžitě utéci, ale nemohla se najednou hnout z místa. Konečně zaznělo "Ite missa est". To už jí dávala nejbližší sousedka znamení, aby co nejrychleji odešla. Zvedla se tedy k odchodu, ale sotva došla ke dveřím, mše právě končila. Rychle se ohlédla a krev jí ztuhla v žilách. Všichni umrlci se k ní totiž kvapem blížili. Na nic nečekala a dala se na útěk. Když se dostala k hřbitovním vratům, podařilo se jednomu z nebožtíku dostihnout ji a chytit za plášť. Shodila jej a vrhla se za hřbitovní vrata. V tom okamžiku odbíjeli hodiny v Krupce jednu po půlnoci. Světla v kostele zhasla, dveře se s hřmotem zavřely a žena stála sama ve tmě. Když se vzpamatovala, utíkala celá vyjevená rychle domů. Když šli ráno lidé do kostela na jitřní mši, našli na každém hrobě útržek z pláště (že by se touto pověstí nechal inspirovat i Erben při psaní "Svatební košile"?), který selka ze sebe v poslední chvíli shodila. Ta byla ještě i doma tak smrtelně vystrašená, že musela ulehnout, těžce onemocněla a brzy zemřela, přičemž byla pochovaná na hřbitově duchů u kostela sv. Prokopa v někdejších Kirchlicích.
Půlnoční štědrovečerní mši duchů popisuje i Anatole Le Braz, kdy se jeho dědeček vracel z Paimpolu, kde si byl pro peníze. Když přijel ke zříceninám staré kaple, uslyšel bít půlnoc a vzápětí zvon svolávající na mši. Kaple stála v měsíčním světle jako nová a on žil v domnění, že ji zřejmě opravili. V kapli bylo plno lidí, ale naprosté ticho. Kněz upřeně zíral na dědečka a ten pocítil jakousi tíseň. Jako jediný z přítomných pak přijal svaté přijímání a kněz mu řekl: "Tři sta let jsme již zakleti a čekali jsme na někoho, kdo nás vysvobodí." Svíce zhasly a dědeček se ocitl sám ve zříceninách staré kaple. Za čtrnáct dní zemřel.
zdroj:http://vse-kolem-nas.blogerka.cz

Mlhovina na hřbitůvku

4. září 2009 v 13:59 | MICHAL |  Příběhy

Mlhovina na hřbitůvku
Posílám fotku, která byla focena na jednom hřbitůvku. Nevím, jestli je to souhra světel, ale každopádně při zvětšení jsem si všimla zajímavého tvaru. Jestli je to duch - nevím, ale...
Posílám fotku, která byla focena na jednom hřbitůvku. Nevím, jestli je to souhra světel, ale každopádně při zvětšení jsem si všimla zajímavého tvaru. Jestli je to duch - nevím, ale každopádně je to zajímavé...
Jedna fotka je normální a tu druhou jsem dala do sépiova, mám pocit, že ten tvar více vynikl...


Duchové?

4. září 2009 v 13:55 | MICHAL |  Příběhy
Přinášíme pár fotografií, které kolují internetem.
V rumunském hotelu vyfotili prý ducha kněžky v bílých šatech.
150482
A další fotografie:
14982425
Z ruské organizace Kosmopoisk:
f9f0b18df36d
1229460354

Záhadná postava na hradě Houska

4. září 2009 v 13:53 | MICHAL |  Zajímavá místa
Na hradu Houska byl před lety na akci FFC "Sfinga" vyfotografován podivný stín...
Při zkoumání byl vytvořen z další fotografie i podobný "stín" v druhém výklenku.
p4260021_houska_
Vyfotografovaný "stín"
p4260021_houska_1
Dotvořený "stín"
p4260021_houska_2

Strašidelný e-mail

4. září 2009 v 13:51 | MICHAL |  Paranolmární jevy
Hrůzostrašná fotografie koluje českými e-maily ...
Možná jste dostali také email s tímto textem a fotografií...
Mladík na fotce jel se svymi přáteli na prázdniny na Sundarbans a poprosil své přátele, aby ho vyfotili. Když se blesklo od fotoaparátu, upadl mladík do bezvědomí a dva dny poté umřel, podle nálezu na infarkt. Když poté jeho přátelé fotku vyvolali, dostali strach - všichni mohli přísahat, že v ten moment byl tehdy na místě focení sám. Jeden námořnický důstojník poslal tuto fotku 13 lidem, vědcům a krátce nato byl povýšen. Ředitel jedné společnosti tento e-mail vymazal, aniž by ho poslal dál a jeho firma šla krátce poté do konkursu. Přepošli obrázek 13 lidem a čekej, co se stane...
f20060612_duch
A náš komentář ?
P. Fiala: Je mi líto, že vyfocený student zakrátko zemřel na srdeční příhodu, ale to nemá (!!!) s tímto obrazem nic (!!!) společného. Otázky, které položím, jednoznačně vyvrací originalitu záběru.
1. Jak je možné, že duch má kraje jak od nůžek? Odpověď: Je to montáž.
2. Jak to, že hostogram vypovídá o manipulaci s obrazem? Odpověď: Někdo manipuloval obrazem.
3. Dále jsou pak jednoznačné důkazy o tom, že je to žert.
Pravděpodobnost ducha = 0%.
Můj názor: Vzpomínková fotografie na zesnulého dost blbě udělaná.
f20060612f_duch
Závěr: Jasná počítačová fotomontáž. Jak pravý rukáv, tak i nohavici kopíruje nepravidelný proužek původního pozadí, jelikož to autor špatně vymaskoval a navíc nejspíš neovládá práci s vrstvama, protože s jejich použitím by to takhle nedokonale nedopadlo.
Ovšem to není všechno. Od lotyšských přátel jsme dostali odkaz na stránky se záhadnými fotografiemi
http://maljva-010-.69.lv/?m=gshow&blog_id=3139, kde ve čtvrté řadě třetí v pořadí je právě tento "duch" na nějakém hřbitově.
Zdroj:WWW.KPUFO.CZ
f20060612_duch_lv

Soustředění v Beskydech

3. září 2009 v 15:52 | MICHAL |  Příběhy
Řeknu vám příběh, který se stal mě osobně. Chodila jsem do tanečního kroužku a jeli jsme na soustředění do Krásné (je to někde poblíž Beskyd, někde tam). Byla jsem v jednom pokoji společně s 4 holkama a naší vedoucí. V tom pokoji byl sklad. Skladovaly se tam deky, peřiny apod. Dřív tam jezdily tábory a vypadalo to tam trošku jinak. Ale to není podstatné. Jednou na ten tábor přijela jedna dívka jménem Beatris (teda abych to upřesnila, jí se tak pouze říká, její pravé jméno se neví). V tom skladu byl duch nějakého chlápka, kterému se tam dříve něco stalo a zemřel tam. Všichni měli zákaz do toho skladu chodit. Beatris se chtěla do toho skladu alespoň jednou podívat, ale její kámošky jí to nedovolily. Beatris to ale nedalo a do toho skladu vešla a navíc v noci. Ráno ji všichni začali hledat. Její kamarádky nakonec pověděly, že chtěla do toho skladu jít, ale už bylo pozdě. Policie prohledala celý sklad, nenašla ani tělo, ani kostru, krev...prostě nic. Přes noc se před tímto pokojem objevil velký černý kříž a spadla nedaleká kaplička. Každou noc, kdy je tam nová skupinka lidí prý Beatris vychází z toho skladu a fouká na lidi, aby šli do toho skladu a tím jí pomohli ven. Spala jsem přímo u toho skladu a opravdu jsme všechny holky v tom pokoji cítily přibližně ve stejnou dobu nějaký závan chladného, jakob mrtvého dechu. (Podotýkám, že okna i dveře byly zavřené.) Druhý den jsme se s holkama rozhodly Beatris vyvolat. Asi se nám to povedlo. Všichni byli s náma. Sice ne všichni vyvolávali, ale byli jsme všichni v jednom pokoji. Ta chata má dvě patra. V druhém jsou pouze ložnice. Sprchy, záchody, jídelna apod. jsou v prvním patře. Vyvolávaly jsme a vyvolávaly a ve chvíli, kdy jsme řekly "Beatris, jestli jsi zde, tak něco udělej" (už nevim přesně jak to bylo) začaly v prvním patře třískat dveře od záchodů. Nikdo tam nebyl a průvan to taky být nemohl, protože byla všude zima a tak bylo vše zavřené. Všechny jsme se tak vyděsily, že jsme porušily kruh. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale několik holek bylo dost vyděšených a tak jsme Beu radši zase odvolaly. V té chvíli všechno přestalo a byl klid.
AUTOR:?
Beskidy

Ghost video

2. září 2009 v 12:43 | MICHAL


Co je to EVP

1. září 2009 v 21:12 | MICHAL |  Paranolmární jevy
Představte si tuto situaci: člověk, sedí na pohovce a nahrává si zpěv své malé dcerky. Později si chce záznam poslechnout, pustí kazetu a z reproduktoru se ozve vedle dětského hlasu tajemné: "Jsme tady, nejsme mrtví!". Co asi bude následovat? Buď si tento člověk kazetu přehraje ještě šedesát třikrát a zavolá do časopisu o paranormálních jevech, kde zjistí, že byl svědkem EVP, nebo začnou běžet titulky.

EVP se na první pohled může jevit jako vystřižené z hollywoodského trháku, co ale představuje doopravdy?

EVP(Elektronic voice phenomena - fenomén elektronického hlasu) jsou hlasy zachycené na nahrávkách různých médií, které nepaří staré nahrávce ani rozhlasové stanici. Tyto hlasy jsou přisuzovány nejčastěji mrtvým. EVP je tedy způsob posmrtné komunikace s naším světem. EVP patří do široké skupiny, zahrnující všechny možné způsoby umožňující kontakt s mrtvými a podobnými bytostmi pomocí přístrojů, která se nazývá Instrumental TransCommunication ( - transkomunikace pomocí přístrojů).

Jeden z prvních případů EVP zaznamenal roku 1959 švédský malíř Friedrich Jungerson. Když uprostřed nahrávky ptačího zpěvu na jedné jeho magnetofonové nahrávce uslyšel hlasy volající: "Nejsme mrtví, žijeme, žijeme, uprostřed země…" po této zkušenosti nechal Jungerson prověřit magnetofon a vysílání ze kterého nahrával, ujistil se o původu hlasů a zkusil na jinou kazetu nahrát se svým známým rozhovor. Když si později záznam přehrávali slyšeli hlasy znovu zřetelně říkat: "Musíme zůstat u aparátu".
Od té doby nahrál Jungerson s pomocí odborníků a přátel přes 140 dalších hlasů.

O tento fenomén se poté začali zajímat lotyšský psycholog Konstantin Raudive, německý parapsycholog Hans Bender a další. V roce 1971 vydal Raudiv knihu o svých výzkumech. A EVP se začalo také označovat jako Raudivovy hlasy. EVP tedy není jen blábol, nebo pokus školáků. Je to jedno z mnoha odvětví vědního oboru parapsychologie.

Z nahrávek se údajně můžeme spojit nejen s mrtvými ale celkově s bytostmi z jiného světa. Jako příklady jsou uváděny:
Tzv. vesmírné hlasy, které znějí poměrně roboticky ale zato prý hlasitě a jasně. Jejich nositelé údajně často používají nám neznámá slova a jsou považováni za jinou inteligenci (mimozemšťané?).
Dále třeba neinteligentní astrální bytosti, které se oproti robotickým hlasům vyznačují spíše neohrabaností. Projevují se kvílením, voláním a šramocením a prý dokáží být i nebezpečné. Např. astrální upíři dokáží vysávat z člověka životní energii.

A jak vůbec na to?
Připravit by jste si měli nějaký přístroj na který budete nahrávat (kazeťák, CD, DVD, nebo počítač), na výběru tak moc nezáleží. Podmínkou ale je, že přístroj musí mít mikrofon (externí nebo zabudovaný) a dostatečně velkou paměť nebo dlouhý pásek, na který budete nahrávat. Nejlepší variantou je prý PC s programy, díky kterým můžeme jednoduše přehrávat, popřípadě odstranit rušivé zvuky a podobně manipulovat.

Nahrávat pak můžete kdekoli a kdykoli, doporučuje se ale vždy ve stejnou dobu a pokud možno pravidelně. Na začátku EVP sezení je dobré se představit a pak nechat přístroj nahrávat spolu s nějakým slabým zvukem v pozadí (muzika, televize, větrák atp.). Po dostatečně dlouhé době (více jak 1 hodina) nahrávání vypněte a přehrajte si záznam. Vzkazy většinou nebývají moc dlouhé a jsou řečeny velmi rychle. K poslechu je tedy potřebná i vytrvalost a dobrý sluch. Doporučují se také sluchátka, díky kterým můžete hlasy slyšet lépe.

Bytosti se vám nemusí samozřejmě ozvat už při prvním nahrávání, ale jakmile se vám přihlásí, můžou se ozývat i pravidelně. V pokročilém stádiu je také možné se hlasů ptát na otázky a nechat jim dostatečnou časovou mezeru na odpověď, kterou si poslechnete až při zpětném přehrání.

Teorií jak vše odůvodnit moc není (a těch které toto vyvracejí ještě míň). Nejznámější je asi Věčná teorie, podle níž je člověk bytostí, která je schopna fyzicky existovat jen díky svému tělu a když to potom umře, duše, já, se přemění k nefyzické realitě.

Samozřejmě můžeme všemi těmito teoriemi a nahrávkami opovrhnout, říci si, že je to jen výmysl. Ale na co tedy vědci ve vědeckých ústavech vynakládají takové úsilí? A co to je tedy za hlasy na nahrávkách?
ZDROJ:/www.evp.profitux.cz

EVP

5

1. září 2009 v 21:08 | MICHAL