>Sběr různych článku s různych stránek<

Duchařské povídky

23. srpna 2009 v 22:36 | MICHAL |  Paranolmární jevy

Duchové

Duchové> Duchové, pouštění ptáka z rukyv představách lidí a v hororech to obvykle bývají průhledné, světelkující bytosti, vznášející se nad zemía procházející skrze zdi a zavřené dveře. Bývají to duše lidí (nezřídka zavražděných a jinak dramaticky zemřelých), které se dají vyvolat pomocí spiritistické tabulky, či prostě jen tak straší. Je to ale skutečnost? Není to trochu jinak?SKUTEČNOST?"Duch" je dost možná jen stopou duše, která se zjevuje pomocí hmotné ektoplazmy, jež vzniká díky uvolňujícího se fluidu oduší (viz SMRT). Duchové, tančící duchIntenzita hmotné ektoplazmy by opravdu mohla být závislá na způsobu smrti. Pokud člověk umírá dlouho a jeho smrt předcházelo např. silné psychické či fyzické utrpení, může se zjevit jeho "duch" jako intenzivní stopa jeho duše. Pokud by to byla pravda, takový duch nám nemůže ublížit, nemůžeme s ním komunikovat, apod.VYVOLÁVÁNÍ DUCHŮ "Vyvolávat ducha" a "navazovat kontakt s duší zemřelého" jsou dvě rozdílné věci. Pod "vyvoláváním duchů" si obvykle představíme známou spiritistickou tabulku, svíčky a skupinu lidí, sedících okolo kulatého stolu, držících se za ruce a opakujících jednoduché věty. Obvykle jsou tyto skupiny přesvědčeny, že se jim podařilo vyvolat ducha, např. když zafouká vítr a zhasne svíce, apod. Opak je pravdou. Lidé by si měli uvědomit, že mají svou "vnitřní sílu", která je ještě umocněna strachem (který lidé při vyvolávání duchů často mají). Tato síla je využívaná i k magii a ve skupině je vytvářena energie ve větším množství, takže všechny úkazy spojené s vyvoláváním duchů, má na svědomí tato síla, vyvolána sugescí...Navazování kontaktu se zemřelýma je téměř nemožná věc. K takové činnosti je zapotřebí veliceduchsilného média (nebo skupiny), což bývá těžko k sehnání. Pokud vezmeme v úvahu ještě reinkarnaci, existuje riziko, že nenavážeme kontakt s osobou, se kterou chceme. Navazování kontaktu s dušemi zemřelých je tedy velice složitou a pro nenadaného člověka nemožnou činností...POLTERGEISTJe duch, který dělá randál. Ve skutečnosti je to ale zřejmě úplně jiná, rušivá energie, která nemá nic společného s hmotnou ektoplazmou, a tím pádem to není duch. Duchařské příběhy a legendy jsou ale navzdory skutečnosti, ať už je jakákoliv, krásné a zajímavé a určitě si je mnozí z vás rádi přečtete...

Duchové POLTERGEIST

Slovo řádění ducha poltergeistpoltergeist pochází z němčiny a znamená "hlučný duch". Jde o nevysvětlitelný jev při kterém v domech nebo bytech dochází k podivným zvukům (klepání, rány,sténání a výkřiky, kroky, řezání pilou...), samovolnému přesouvání nábytku, padání věcí (třeba váz a sklenic z polic či stolu), rozbíjení skleněných věcí, divné chování el.spotřebičů (začnou z nich třeba šlehat plameny, ale přivolaný opravář pak žádnou závadu nezjistí), vypojování el.spotřebičů ze sítě apod.Mnoho případů se dalo vysvětlit, třeba rezonancí s okolními objekty, stavbou metra v podzemí pod domem apod. Taky existují lidé, kteří trpí halucinacemi, nějakou psychickou poruchou nebo se prostě chtějí zviditelnit.Je zvláštní, že v mnoha obydlích, kde docházelo k těmto záhadným projevům, žili mladí lidé v pubertálním věku. Stalo se i, že řádění poltergeista nebylo spojeno s určitým domem, ale s člověkem. Jsou případy, že řádění neustalo ani když se rodina přestěhovala jinam a projevy přestaly až když pubertální dítě dospělo. V oblasti psychotroniky je proto nejčastěji akceptovaným vysvětlením poltegeistu existence dosud neznáme paranormální síly, která se uvolňuje ve spojení s nepřátelstvím a bolestí,hněvem a navenek se projevuje výše popsanými úkazy. V období puberty je mladý člověk nejvíce náchylný k extrémním projevům a jeho duševní vývoj prochází velmi závažným obdobím. Proto je údajně jev poltegeistu často vázán na pubescenty a jejich psychické projevy v období dospívání.
Některé případy:Enfieldský poltergeist-K paranormálnímu jevu docházelo na předměstí Londýna v pronajatm domě, kde žila rozvedená paní Harper se svými 3 dětmi. Jednoho dne, konkrétně večer 31.srpna 1977 uslyšela podivné šustění a pak se prádelník v pokoji sám posunul. S pomocí dětí ho vrátila na místo, ale on se opět posunul a pak už vrátit nešel. Ze zdí se ozývalo klepání a bouchání. Paní Harper zavolala sousedy a ti policii. Udivení strážníci sledovali jak se židle samy od sebe přemisťují a nemohli s nimi hnout. Během následujícího roku se pak dům ocitl pod vlivem poltergeista ještě několikrát. Docházelo tu k praskání žárovek, ohýbaní kovových předmětů, přesunům nábytku a dokonce i ke vzplanutí kousků papíru a šatstva. Zoufala paní Harper nakonec celou situaci psychicky nezvládla a rozhodla se odstěhovat. V době, kdy se tak rozhodla, činnost poltergista ustala a už se neopakovala.Odborníci si myslí, že řádění těchto sil bylo spojeno s její malou dcerou, která trpěla rozvodem rodičů a špatné emoce si nevědomky "vybíjela" tímto způsobem.
Yorkshirský poltergeist-Roku 1990 byl do dívčí školy přivolán anglikánský kněz, aby zde provedl něco na způsob vymýtání ďábla. Duch zde totiž zhasínal světla, dupal, bouchal a jednu dívku "pronásledoval" a strhal z ní šaty. Po zásahu kněze se to už neopakovalo.Krvaví poltergeisti-V jednom bytě v běloruské vesnici Dubnice se začaly objevovat podivní krvavé skvrny. Byla všude, ve všech pokojích, na stěnách i nábytku. Paní, která v bytě žila sice měla bércový vřed, ale rozmístění krvavých skvrn vypadalo jako by stříkaly přímo z tepny, navíc žena nebyla hospitalizována a sousedé nepřivolali záchranku, ale milici a novináře. Žena se záhy rychle odstěhovala a byt zůstal zamčený a neprobádaný.Takové krvavé skvrny se objevily i v jednom bytě v Maďarsku.
.

Proč polstergeisti straší tam,kde straší

Zdá se, řádění ducha poltergeist že místa, kde řádí poltergeisti, mají hned několik shodných rysů.Jakýchsi předpokladů pro to, aby se staly dějištěm hororu. Nejsilnějším motivem je smrt někoho z rodiny, případně osoby, která v místě žila kdysi. Nijak pokojná smrt, spíše tragická, nepochopitelná nebo přímo sebevražda. Za další spouštěcí mechanismus jsou považovány spory či staré křivdy v rodině. Také přítomnost dospívající mládeže pravděpodobně má svůj vliv. Děti v pubertě jsou velmi vnímavé a jejich dospívání provází záhadné jevy poměrně často.

Astrální Duchové

Astrální duchové čili duchové hvězdoví. astrální duch Na základě buddhistické nauky o stěhování duší, jakož i názorů z fetišismu plynoucích, vznikl jak v starověkosti u ctitelů těles nebeských, tak i v době křesťanství názor, že duchové zemřelých, dobrých nebo zlých, mimo to pak i duchové padlých andělů mezi nebem, zemí a peklem se vznášejíce na hvězdách přebývají, odkud rozmanitým způsobem na lidi na zemi žijící působiti mohou. Názoru toho přidržely se hlavně různé sekty gnostikův a manicheovcův učíce mimo jiné, že Kristus odešel se země této přebývá ve slunci aneb měsíci.

Mše duchů

Jedna duch u silnice z duchařských pověstí vypráví, že kdysi dávno v adventu se jedna selka z Růžového údolí u Krupky chystala jít ráno do kostela sv. Prokopa na roráty. Jelikož mše začínala vždycky velmi brzy ráno, šla si lehnout poněkud dříve, aby nezaspala. Když se probudila, ručičky na hodinách stály a venku byla pořád tma. A tak ze strachu, aby nezaspala, se raději už vydala na cestu. To ovšem netušila, že je teprve půlnoc. Když přicházela ke kostelu, již zdálky viděla, že jde přece jen pozdě. Kostel byl osvětlen, vrata otevřena a bylo již skoro plno. Proto si sedla do poslední lavice, aby nerušila ostatní. Otevřela zpěvník a chtěla začít zpívat, když ji náhle přepadla jakási úzkost. Rozhlédla se kolem sebe a uviděla samé známé tváře. Ne však tváře těch, s nimiž se denně stýkala, ale tváře známých, kteří byli již dávno pochováni. Chtěla okamžitě utéci, ale nemohla se najednou hnout z místa. Konečně zaznělo "Ite missa est". To už jí dávala nejbližší sousedka znamení, aby co nejrychleji odešla. Zvedla se tedy k odchodu, ale sotva došla ke dveřím, mše právě končila. Rychle se ohlédla a krev jí ztuhla v žilách. Všichni umrlci se k ní totiž kvapem blížili. Na nic nečekala a dala se na útěk. Když se dostala k hřbitovním vratům, podařilo se jednomu z nebožtíku dostihnout ji a chytit za plášť. Shodila jej a vrhla se za hřbitovní vrata. V tom okamžiku odbíjeli hodiny v Krupce jednu po půlnoci. Světla v kostele zhasla, dveře se s hřmotem zavřely a žena stála sama ve tmě. Když se vzpamatovala, utíkala celá vyjevená rychle domů. Když šli ráno lidé do kostela na jitřní mši, našli na každém hrobě útržek z pláště (že by se touto pověstí nechal inspirovat i Erben při psaní "Svatební košile"?), který selka ze sebe v poslední chvíli shodila. Ta byla ještě i doma tak smrtelně vystrašená, že musela ulehnout, těžce onemocněla a brzy zemřela, přičemž byla pochovaná na hřbitově duchů u kostela sv. Prokopa v někdejších Kirchlicích.Půlnoční štědrovečerní mši duchů popisuje i Anatole Le Braz, kdy se jeho dědeček vracel z Paimpolu, kde si byl pro peníze. Když přijel ke zříceninám staré kaple, uslyšel bít půlnoc a vzápětí zvon svolávající na mši. Kaple stála v měsíčním světle jako nová a on žil v domnění, že ji zřejmě opravili. V kapli bylo plno lidí, ale naprosté ticho. Kněz upřeně zíral na dědečka a ten pocítil jakousi tíseň. Jako jediný z přítomných pak přijal svaté přijímání a kněz mu řekl: "Tři sta let jsme již zakleti a čekali jsme na někoho, kdo nás vysvobodí." Svíce zhasly a dědeček se ocitl sám ve zříceninách staré kaple. Za čtrnáct dní zemřel.

Zajímavá povídka

V roce duch v pozadí1997 se po Píseckém předměstí v jihočeském Milevsku pohybovala bílá mlžná postava. Nejeden zdejší občan ji zahlédl za oknem svého bytu. Další tvrdí, že mu ta prapodivná mátoha seděla na radiátoru za záclonou. Těžko posoudit, co vlastně viděli, mlžný přízrak zmizel tak záhadně, jak se objevil.Podobný případ je hlášen i ze sousedního Sepekova. V místě, kde kdysi stával kostel, se ještě před třemi lety odehrávaly věci, při nichž naskakovala husí kůže. V domě, který částečně zasahuje na pozemek tehdejšího hřbitova, bylo slyšet dunivé kroky, klepání na okna nebo tam za nocí rozprávěly dvě osoby, podle hlasů muž a žena. Přitom současní obyvatelé domu viděli za stolem jakési průsvitné bytosti. Podle jedné pamětnice z Milevska má toto místo strašidelnou pověst už pěkně dlouho. Před lety tam přízraky trápení lidé, kteří v domě bydleli, pozvali faráře, aby obydlí vysvětil. Farář přišel, ale jakási neznámá síla s ním smýkla o zem. Od té doby nechtěl mít ani kněz s tímto místem nic společného.Za dalším příběhem se vypravíme do Žihle na Plzeňsku. Jeho pravdivost ověřovala pracovní skupina ze společnosti Sirius. O co šlo? Jedna tamní žena uslyšela za bouřlivého počasí klepání na okenní parapet. Nikdo venku nestál, ikdyž klepání zřetelně slyšel i její manžel. Později žena zpozorovala, že se za parapet drží jakási bílá ruka, která po chvíli zmizela. Na plechu před oknem po ní zůstaly zřetelné otisky prstů, které ne a ne smýt. Není bez zajímavosti, že podobné příhody se stávají většinou v místech, v jejichž místech, v jejichž blízkosti býval, nebo stále je hřbitov. Nebo v místech s bohatou a z negativního hlediska pestrou minulostí. Možná, že i k vám jednou duch příde.

Stodola

Tento příběh se údajně odehrál na podzim v malém německém městečku krátce po skončení druhé světové války. Událost, která se tu stala, ji přisuzována krutému německému poručíkovi. Jmenoval se Hagen a jeho chování se podobalo římskému vládci Nerovi. Když se to stalo, Hagen byl už dávno po smrti.Chlapec a dívka, říkejme jim Richard a Kateřina, se sešli na domluveném místě pod lampou na rohu hlavní třídy o deváté hodině večerní. V domnění, že společně prožijí krásný večer. Ruku v ruce kráčeli šerou hrubě dlážděnou ulicí. Vlasy jim cuchal chladivý podzimní vánek. Sem tam se ulicí mihly zlověstné stíny žebráků a bezdomovců a přes silnici přeběhla hladová polomrtvá krysa. Když měli duch holčičky na mostě obytnou část města za zády, vydali se prašnou polní cestou do staré opuštěné skoro rozpadlé stodoly. Nejedou je cestou k barabizně k smrti vyděsily zapadlé žlutozelené svítící oči vyzáblé zaběhnuté černé kočky.Když dorazili ke stodole, u vrat se houpala zrezavělá ještě hořící petrolejové lampa."Já se bojím, pojďme pryč!" řekla Kateřina svému společníkovi.Richard na její žádost nedbal, vzal lampu a začal otvírat vrata. Ticho podzimní noci rozřízl hlas úpějících léta nemazaných pantů. Oba strachy uskočili. Chvíli nehnutě stáli, než se odvážili vejít dovnitř. Ve stodole usedli na seno a zamilovaně si povídali. Po chvíli dívka řekla, že si potřebuje odskočit, ať na ni počká. Vyšla za stodoly. Byla pryč pár vteřin, když se ozval pronikavý nervy drásající dívčí jekot. V tom okamžiku Richardovi stuhla krev v žilách. Když se vzpamatoval z šoku, vyběhl ze stodoly jako opařený a hledal svou dívku. Třesoucím se hlasem volal její jméno, ale nikdo se neozýval. Zmateně pobíhal kolem stodoly a hledal svou milou. Za rohem narazil na krvavou stopu a ta ho zavedla k hromádce ještě horkého popela. Na ní ležely ohořelé zbytky kostry a na nich lebka, na které byl vyryt hákový kříž. Byla to lebka mladé dívky. Jak to hrůzostrašné zátiší Richard spatřil, složil se jako domeček z karet. Při tom upustil lucernu, která dokonala dílo zkázy. Ráno zemědělci, jdoucí robotovat na svá pole, uviděli místo stodoly hromadu ohořelých sutin a nedaleko ohněm poznamenané zbytky chlapcova těla. Tělo Kateřiny ani její pozůstatky se nikdy nenašly.

Stíny noci

Naposledy duch za dítětem ještě obešel hlídaný objekt a radostně vykročil ke strážní budce, kde už čekal jeho kolega, s nímž si měl vyměnit službu. Vše proběhlo hladce, prohodili spolu pár vět a on radostně vykročil k domovu. Podíval se na hodinky, bylo přesně 23:48 a on předpokládal, že v 0:30 už bude v posteli u své ženy vítat spánek.Pomalu, ale jistě poklidným krokem se blížil k domovu, už zbýval asi jeden kilometr. Zpozoroval, že celá jeho ulice a ulice jí nejbližší jsou zahaleny temnotou. Nesvítilo pouliční osvětlení, ani okna přilehlých domů. Pomyslel si cosi o neschopnosti elektrárny a v klidu vykročil do tmy.Vyšel měsíc a jeho mdlé světlo mu částečně osvětlilo cestu. Jeho dobrá nálada stále stoupala, hlavně proto že domů mu už zbýval slabý půlkilometr. Zabočil do temné uličky vedoucí přímo k jeho domovu. Ulička byla lemována garážemi na konci nich začínaly osaměle trčící topoly. Došel ke konci garáží, udělal pár kroků, když v tom ho zamrazilo. Před zraky se mu udál podivný výraz, jež mu málem vyrazil dech. Měsíc osvětloval cestu z levé strany na níž vrhaly své stíny stromy. Mezi prvními dvěma stíny se však zobrazovalo cosi, co tam nepatřilo. Zobrazoval se tam stín nějaké postavy. Co ale bylo divné, že mezi stromy, kde měla ona postava vrhající stín stát nebylo nic, zhola nic.Po zádech mu přeběhl mráz a pocítil podivný pocit, pocit ukrutného strachu, když se před ním začaly objevovat stíny další. Domů mu zbývalo jen pár kroků, ale v tuto chvíli to pro něj bylo více, než dost. Byl paralyzován strachem. S vyděšeným pohledem sledoval před sebou hrůzné divadlo, když se všechny stíny začaly zhmotňovat do temných postav jež lemoval slabý mlžný opar, který vydával mdlé bílé světlo. Chtěl utéci...nemohl...jako přikován musel očekávat, co se bude dít. Zakřičel, když viděl že postavy se začaly k němu přibližovat. Jejich oči rudě žhnuly a neustále ho sledovaly. Křičel stále více, dokud ho nepřerušila slova první postavy, která měla u pasu meč. "Máš to marné, stejně tě nikdo neslyší" " Kdo, kdo jste..." vykoktal ze sebe, když postavy kolem něj uzavřely kruh. Ta s mečem stála přímo proti němu. "Jsme stíny noci, jsme duchové zavražděných, kteří nenajdou klidu, dokud nepomstí svou smrt, to ty jsi náš vrah" Zašeptala postava, její hlas zněl ve větru, který se náhle zvedl smutně. "...Ale já..." vykoktal zase. "Ne teď, ne v tomto životě." Přerušila ho opět šeptající hlas, který zněl stále slaběji.Vítr zesílil a on cítil jeho tlak na svých tvářích. Zablesklo se... Mohutné světlo blesku ozářilo čepel meče nezadržitelně blížící se k jeho krku.............druhý den"... soudní pitva neprokázala cizí násilné zavinění ani usmrcení jedem" Sdělil moderátor místního radia posluchačům do éteru, pustil hudbu a otočil se na svou kolegyni... "slyšela jsi, že ten člověk, co ho našli dnes ráno měl úplně bílé vlasy i obočí?......jeho vytřeštěné oči ani prý nešly zatlačit...on snad zemřel strachem...

Tajemný roh

Jan byl úplně obyčejný starší muž, který si vklidu žil na předměstí.Jednoho dne ho přijel navštívit dávný přítel, s ktarým se neviděl už řadu let.Vyprávěli si co za tu dobu zažili a vzpomínali na staré dobré časy.Dostali se až k tomu, proč sem Mirek přijel.Byl to vetešník a prodával spoustu věcí stejně jako Jan. Přijel se s ním domluvit, jestli by nemohli vést obchod společně.Jan samozdřejmě nebyl proti a hned si začal prohlížet nové zboží. Velmi ho zaujal zaltý roh. Hned vyzvídal co je to zač."Jo, to je kamaráde hodně zajímavá věcička.Údajně patřila indiánům. Když někdo potřeboval pomoc, například když na něj útočili šelmy, zatroubil na tento roh a okamžitě přišla pomoc"."Snad bys takovým báchorkám nevěřil" vymíval se mu Jan, protože nebyl z těch, kteří hned skočí na jakoukoliv hystorku.Ale Mirek si stál za svým a víc už to neřešili.Navečer se strhla pořádná bouřka, kroupy padaly, vítr fičel, no prostě hrůza. "Půjdu už domů, než se to ještě zhorší" řekl Mirek a odešel.Šlo se mu špatně, protože v takovém počasí se nejde dobře asi nikomu. duch v katedráleZastavil se na zastávce a čekal na autobus. Počasí se stále zhoršovalo. Najednou se někde z dáli ozval zvuk...Když se do něj Mirek zaposlouchal, znělo to jako........ nějký roh. Pochvíli se to opět opakovalo. Ihned si vzpomněl na tu pověst a indiánech a dostal strach o svého přítele. Okamžitě se rozběhl zpět k obchodu. Dveře byly zamknuté, ještě od té doby co odešel, ale uvnitř se svítilo. Rychle našel klíče a vběhl dovnitř.Na zemi ležel Jan. Vůbec se nehýbal. Mirek rychle zavolal záchranku, která určila, že Jan dostal nejspíše infarkt a že kdyby ho tu Mirek včas nenašel, bylo by pozdě.Když záchranka odjela, uviděl Mirek na stole položený roh.Byl ve stejné poloze, jako když ho ten den pokládal na to samé místo. Ale když Jan dostal infarkt a nikdo jiný nebyl v obchodě, kdo tedy troubil na ten roh???

Stopař

Jedna rozmazaná postava duchažena se vracela z práce domů. Na zadních sedadlech vezla nějaké meteriály z práce. Bylo už trochu šero, ale v jejím novém autě si připadala prostě úchvatně. Najednou zahlédla v dálce stopaře. Okamžitě zastavila, protože i ona nedávno ještě stopovala auta aby se nějak dostala domů a tak věděla jak dlouho se může jeden člověk načekat.Proto okamžitě zastavila. Stopař otevřel dveře a velmi mile pozdravil a usmál se. Byl to asi nějaký boháč. Měl krásnou vypranou košili, sakovyžehlené jako podle pravítka, na hlavě nízký klobouk a v ruce kufřík. Ten byl velmi pěkný. Kožený se zlatými přezkami. Stopař si okamžitě nastoupil, kufřík dal pod nohy a stále se tvářil velmi mile. Jeli ani ne pět minut když se ten muž zeptal, jestli by si mohl sednout dozadu. Ženě nebylo jasné proč a tak jí musel vysvětlit že ve předu má strach z toho, aby do něčeho nenarazili a že vzadu se cítí klidnější.Za normálních okolností by ho Marta dozadu samozdřejmě pustila a teď, když vzadu byly ty materiály si nebyla jistá. Měla strach aby s nimi ten muž něco neudělal a tak mu situaci vysvětlila. "V tom případě mi prosím zastavte tady na této zastávce." řekl velmi podrážděně a když při odchodu začal nadávat a křičet radši žena šlápla na plyn a z místa ujela.Teprve doma si všimla že ten podivný stopař zapoměl svůj kufřík. Nedalo jí to a podívala se dovnitř. V tom jí došlo proč chtěl ten stopař sedět vzadu. V kufříku byla pečlivě smotaná škrtící struna...

Psychologie duchů

Jestli-že překročíme práh smrti, pak duch zesnulé osoby opět disponuje stejnými charakteristickými rysy chování a není to pouze nepředvídatelný duch bez osobnosti, inteligence...Podstata přirozené reality je založena na našem vnímání této reality. Domníváme se, že naše prostředí je založeno na našem porozumnění této skutečnosti. Našich pět smyslů formuje tuto skutečnost: zrak, sluch, chuť, čich a hmat. Jestli-že nevidíme, hmat či sluch obvykle nevnímáme jako nereálný.Ezoterický pohled naznačuje, že vesmír není nic jiného než energie ve specifickém poměru a na specifické vibrační frekvenci. Tento ezoterický pohled na skutečnost je v podstatě základem pro porozumnění metafyzických duchovních sfér. Během života se u člověka projevují charakteristické rysy chování, jako je osobnost, inteligence a emoce.Jestli-že překročíme práh smrti, pak duch zesnulé osoby opět disponuje stejnými charakteristickými rysy chování a není to pouze nepředvídatelný duch bez osobnosti, inteligence, či emocí. Jestli-že tato zesnulá osoba byla šťastná v pozemském životě, bude šťastná i jako duch. Naopak, jestli-že byla zlá za života, ponechá si tyto dispozice i po smrti a chová se stejným způsobem.Co jsem chtěl naznačit je to, že duch zesnulé osoby není jednoduchý, nepředvídatelný duch, postrádající lidské vlastnosti. Tito duchové nejsou stvořeni jen tak, ale je to přeměněná, nebo vyvinutá životní forma, která z neznámých důvodů (hlavně k rozsáhlé převaze populace) si vybrala setrvávat na Zemi jako duchové. My, jakožto lovci duchů, předkládáme typické důvody, proč duchové zůstávají na povrchu zemském, ale víme to určitě? Jak můžeme rozumnět jejich pohnutkám, když už selháváme na začátku, snažíc se pochopit tento úžasný a ohromující transformační proces, kterým procházejí?Naše duše znázorňuje spirituální podstatu našeho fyzického života. Co kdyby se naše duše stala vyvinutým lidským duchem? Tak proč je to tak důležité? Lovci duchů by měli být paranormální poradci, ne krotitelé duchů. Termín krotitel duchů odkazuje na osobu, která předvádí odstranění (či uvěznění) ducha, bez ohledu a bez obav o samotné duchy. Toto je nadřazené odsouzení těchto duchů jako zlých a jejich úkol je zbavit Zemi zla. Tento upjatý postoj je stejný jako měli Evropané, když přijeli do Ameriky a mysleli si, že to byl jejich Bůh, který jim dal právo zbavit Zemi Indiánů. Bohužel, tito Evropané pociťovali, že Indiáni jsou divoši a pohané a zaslouží si smrt. Tito domorodci se stali obětmi nepochopení bílých mužů jejich kultuře...

Mysl žije i po smrti

Existuje život po smrti a existuje lidská duše? To je otázka, kterou se zabývá lidstvo od prvopočátku, protože smrt se dotýká každého jedince. Shromáždění vědců na proslulém California Institute of Technology naslouchalo lékařům nemocnice v Southamptonu, kteří přinesli přesvědčivé důkazy, že lidské vědomí pokračuje ve své činnosti i poté, kdy mozek přestal fungovat a pacient je klinicky mrtvý. Přiznám se, že mě to nepřekvapuje. Moje tušení, nejasné zprávy, podněty a v neposlední řadě i touha, aby život smrtí nekončil mi naznačovalo, že po smrti těla zůstane duše a bude pokračovat dál. Britští lékaři referovali o studii, která vyšla letos ve vědeckém žurnálu Resuscitation. Sledovali 63 pacientů, kteří byli prohlášeni klinicky za mrtvé: jejich srdce se zastavilo, přestali dýchat a mozková aktivita zanikla. Po oživení, kdy se probrali z klinické smrti, s nimi lékaři dělali rozhovory. Část pacientů měla v době, kdy mozek nevykazoval jakékoli funkce, jasné a uspořádané myšlenkové procesy. Rozumně uvažovali a vytvářeli vzpomínky na to, že v době, kdy jejich tělo leželo bez známek života pod dohledem lékařů a přístrojů, komunikovali a pohybovali se mimo tělo. Mně samotné podali do nejmenších podrobností podobné svěděctví tři lidé, kteří byli v klinické smrti. Všichni tři popisovali, jak se jejich myslící a nehmotné - JÁ - odpoutalo od těla, jak se bez lítosti dívali na svoje nehybné tělo a rozruch kolem něj, jak se pak přibližovalo ke světlu, aby pak bylo najednou vráceno zpátky. Jeden pán dokonce říkal, že v okamžiku, kdy ho něco táhlo zpátky do těla křičel že nechce, měl snahu se bránit a pak se probudil na IPCE. černá kočka sedící na cestěVýsledky výzkumu v Anglii byly tak slibné, že lékaři založili nadaci zaměřenou na to, aby zkoumala zkušenosti blízké smrti na širším vzorku. Zatím shromáždili shodné prožitky u 3 500 osob. Pacienti sdělovali pocity míru, radosti a harmonie. Pro některé se zrychlil čas, zbystřily se smysly, ztratili vědomí svého těla, nepociťovali bolest. Viděli jasné světlo, dostali se do jiného prostoru a hovořili se svými mrtvými příbuznými. Jeden, který se označil za pohana, referoval o setkání s mystickou bytostí. O podobných stavech při přežití smrti existují zprávy staré i několik staletí. Zkušenosti pacientů, které shromáždil dr.Parnia, se shodovaly s těmi, které popsali před ním už lékařka Elisabeth Kübler-Rossová (O smrti a umírání) a psycholog Raymond Moody (Život po životě). Současná studie však pochází z prostředí velké renomované nemocnice a využila nejnovější technologické postupy. Jsem zvědavá a moc bych si přála, aby se vědcům podařilo poodhrnout roušku z tajemství lidské duše.

Duch svatý

Duchovní a božská skutečnost světa je vyjádřena ve všech náboženstvích. Životní síla, tvůrčí dech se spojuje ve Starém zákoně s dějinně a osobně působícím Jahvem, aniž by již bylo možno zřetelně vidět jej jako osobu Božské Trojice: mluví skrze proroky. V Novém zákoně věřící, kteří se k Ježíši hlásili jako ke Kristu, prožívali tohoto Ducha Ježíšova jako spásného a osvobozujícího pomocníka. Ježíš svým učedníkům slíbil zjevujícího Ducha svatého, který tak působí dále v církvi (viz letnice). Tímto vroucím duchovním společenstvím vyrůstá nábožensko-historicky nová intimita člověka s Bohem: věřící se pokládají za přijaté do trojjediné lásky, tajemství života Božího. Znamením toho je biřmování (konfirmace) jako vědomá účast na Duchu svatém, který je účinnou přítomností Ježíše v církvi a ve světě. Plody Ducha zaujímají mimořádné dary (prorokování, mluvení jazyky, vidění) a ještě více dobré síly každodenního života. Od 4. stol. je intenzivní teologická a filozofická snaha o pochopení Ducha svatého (viz filioque). Je jako třetí osoba Trojice podstatně sjednocující láskou v Bohu.

Přízrak made in Czech

bílá paníjste někdy potkali nějaké strašidlo? Někdy to tak možná už už vypadalo, ale nakonec jste s trochou zklamání museli konstatovat, že vysvětlení rádoby nadpřirozeného jevu je veskrze prozaické? Možná vás tedy potěší následující řádky. Patříme mezi země, které disponují minimálně jedním dokonalým strašidlem. Když se řekne Bílá paní, a nemyslíme tím známý míchaný nápoj, mnohé z nás příjemně zamrazí. Bez nadsázky lze říci, že tato dáma patří neodmyslitelně k řadě domácích hradů a zámků. Vystupovala dokonce ve filmu, stala se námětem básní i písní... Nejslavnější Bílou paní u nás je zřejmě paní Perchta z Rožmberka. Narodila se někdy mezi lety 1420 - 1430, byla dcerou paní Kateřiny z Vartenberka a Oldřicha II. z Rožmberka. V roce 1449 se provdala za Jindřicha z Hradce, hrubiána a násilníka i na dobové poměry. Jeho smrti tedy příliš neželela, žila v Jindřichově Hradci i dál a nechala přistavět celé jedno zámecké křídlo. Mezi mnohé její dobré skutky patřilo například rozdělování sladké kaše chudým na Zelený čtvrtek, které se udrželo i po její smrti. Kdykoli byl tento zvyk pak porušen, následoval hněv jejího přízraku. Od své smrti se paní Perchta zjevila prý mnohokrát, například když umíral její pravnuk, pan Jáchym z Hradce. Chodila také hlídat pana Petra Voka, když byl ještě malý. Bílou paní počítáme spíše mezi přízraky mírumilovné, lidumilné a jejím domovem jsou kromě jiných i další hrady a zámky, které patřily pánům z Hradce a z Rožmberka a kde dodnes často visí i její podobizna. Paní Perchta je dnes už ale přízrakem mezinárodním, Rožmberkové měli totiž příbuzné v dnešním Německu a paní Perchta logicky nevynechala při svých posmrtných návštěvách ani tato místa. Společným znakem všech u nás působících Bílých paní je to, že se zjevují v noci, mají na sobě dlouhou bílou řízu, špičatý klobouk se závojem, který za ní případně ve větrné noci symbolicky vlaje. Často nosí klíče. Podle pověstí navlékala i rukavičky bílé, mělo-li se narodit dítě, černé aby zvěstovala něčí smrt. Bílá paní ví prý také o mnoha pokladech, poctivého poutníka k nim zavede, chamtivého krutě potrestá. Do obecné představy o setkání s Bílou paní patří vznešená bílá postava jdoucí po cimbuří, pomalu a bez zakolísání, bez ohledu na místo či nepřízeň počasí. Promočeného turistu poutníka možná zavede k pokladu, možná ho ale také svrhne z hradeb dolů. Potkat Bílou paní dnes není velký problém, chce to jen trpělivost. A víru v existenci nadpřirozena i v moderním technickém jedenadvacátém století. Na zámcích či hradech vás asi přes noc nenechají, ale nevadí, Bílá paní je vidět i zvenku. Tato ušlechtilá bytost patří do českých legend, a pokud nemáte program na část prázdnin, můžete se vydat po jejích stopách. Její prokletí prý nezmizí, dokud bude stát jindřichohradecký zámek. A ten snad o letošních prázdninách ještě vydrží na svém místě...autor pověsti Dalmatika
ZDROJ:WWW.OVSEM.EU
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tess tess | 4. února 2012 v 23:06 | Reagovat

blog zajímavý ale ty blesky vadí na oči takže nemán šanci cokoliv v klidu přečíst

2 CabreraSONDRA21 CabreraSONDRA21 | E-mail | Web | 31. března 2012 v 0:40 | Reagovat

If you are in not good state and have got no money to get out from that, you will require to receive the <a href="http://goodfinance-blog.com">loans</a>. Because that will aid you unquestionably. I take term loan every time I need and feel OK just because of this.

3 Anonímíček :D Anonímíček :D | 3. dubna 2013 v 19:10 | Reagovat

Tralaláááá :D
Nůdáá píčo ;*

4 Anonímíček :D Anonímíček :D | 3. dubna 2013 v 19:11 | Reagovat

[1]: Asi táák ty píčo :D

5 Někdo Někdo | 29. září 2013 v 13:35 | Reagovat

čarodějky se zrodily z
popela dračího tak požádej
ďábla samotného jenž umři!
kdo si to přečetla tak do 5
dnů umře musela jsem to
napsat jinak bych umřela
do 5 dnů kdo si to přečetla
tak to napište do jiného
blogu nebo umřete do 5
dnů a to fakt!!

6 Tá neznámá :3 Tá neznámá :3 | 20. června 2015 v 23:27 | Reagovat

Jááj :D Řetězovka :D Ty tomu věříš? KIDE :D :D
Jinak..Boží blog :D :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama