>Sběr různych článku s různych stránek<

Srpen 2009

Tornada

24. srpna 2009 v 22:55 | MICHAL


Duch za dveřmi

24. srpna 2009 v 22:27 | MICHAL

Duch v bytě

24. srpna 2009 v 22:25 | MICHAL

Záře

24. srpna 2009 v 22:12 | MICHAL |  Paranolmární jevy
Přesně před rokem se tento titulek objevil na informačním studentském serveru DIONE.
Webová kamera namířená na fakultu elektrotechnickou (FEL) zachytila v noci nezvyklou záři. Takto vypadá pohled ve dne:
picture_4¨
A takto v noci, 24.1.2006 : webcam1
Úkaz se opakoval ještě jednou : webcam
Není jasné, od čeho osvětlení vzniklo. Nikdo se o řešení nepokusil.
Takže se o vysvětlení pokusím.
Podívejte se na první fotografii. Jak víme, jde o záběry z venkovní kamery, takže byla určitě umístěna v krytu pro venkovní kamery. Na této první fotografii můžeme vidět v levé části, ve stejném místě jako světelné efekty rozmlžení záběru, které při bližším zkoumíní připomíná stopy vody, či lehké námrazy na skle. Kryt venkovních kamer pochopitelně má před objektivem krycí sklo, venku je zima. To značí, že na skle krytu kamery pravděpodobně byly stopy vody, které namrzly.
Tato skutečnost každému fotografovi napoví, co se v takovém případě stane při nočním záběru, kdy je clona otevřena na maximum, pokud se v záběru objeví silnější zdroj světla. Podle zkresleného zbarvení pouličních lamp lze usuzovat na sodíkové lampy, které způsobí barevný posun celého snímku. Díky tomuto posunu lze usuzovat podle zbarvení světelných stop na druhém a třetím snímku na skutečnou barvu zdroje světla, který toto způsobil. Další indicií je skutečnost, že tyto světelné stopy se objevily pouze na dvou snímcích. Průmyslové rekordéry, či počítače, na které se záznamy z kamer nahrávají, zaznamenávají jen jeden snímek po několika vteřinách (kvůli kapacitě záznamu). To znamená, že zdroj světla trval pouze jen několik vteřin - po dobu záznamu dvou snímků.
Jak jsem psal výše, o námraze na skle krytu kamery v některých místech, už ti fotograficky zdatnější tuší, kam mířím - zdroj světla byl pouze na jednom místě a byl velmi silný (pro kameru), a díky vodě, či námraze na skle kamery se rozptýlil. Zdroj byl podle lokalizace na snímku nepohyblivý - alespoň po dobu těch dvou snímků - pak mohl odjet mezi snímky. Takže podle zbarvení na snímku s ohledem na barevný posun bych tipoval na dvě možnosti.
1) Xenonové reflektory automobilu, který rozsvítil a během pár vteřin po nastartování odjel
2) Někdo "dorážel" zásoby zábavné pyrotechniky ze silvestra
Franta Javůrek

Město duchů ČERNOBIL

24. srpna 2009 v 16:36 | MICHAL


Výprava na Špicberky (3.část - Město duchů)

23. srpna 2009 v 23:40 | MICHAL |  Zajímavá místa


Výprava na Špicberky (3.část - Město duchů)

Kostra soba, zrejme pozustatky po medvedím zákroku.
pokračování předchozí části: ....Po staré, travou částečně zarostlé důlní cestě jdeme k Rusanově boudě. Všichni jsme rádi, že jsme předchozí přechod kolem hory Lindströmfjellet a následný nebezpečný prudký sestup zvládli bez větších škod, či úrazů. Po cestě sbíráme rozlámané kusy pražců a zbytky dřevěné konstrukce staré železnice, abychom mohli rozdělat oheň na vysušení oblečení.
S neskrývaným nadšením vstupujeme do Rusanovy boudy. Za bytelnými dřevěnými dveřmi se skrývá temná malá vstupní komora s pár kusy dřeva, sekerou a dalším základním nářadím. Po levé straně uvnitř jsou pak další dřevěné dveře, které vedou do obytné místnosti chaty. Po stranách obytné místnosti jsou patrové postele, uprostřed se nachází stůl a v rohu, mezi dvěma malými okny, jsou kamna, nad nimiž visí šňůry na prádlo. Při pohledu na ně se všem zajiskří v očích.
Naproti vstupu jsou pak další dveře, za kterými nás čeká druhá, asi dvakrát prostornější místnost, která kromě noclehu slouží jako jednoduché muzeum ruského geologa a polárníka V.A Rusanova, který zde v roce 1912 na pověření cara hledal uhlí a prováděl pobřežní arktické výpravy.
Nasbíraným dřevem zatápíme v kamnech a hned nad ně rozvěšujeme mokré věci. Po vyždímání ponožek, z kterých teče voda proudem, přikládám ke kamnům mokré boty. Pohled mi padne na Matěje, který jde celou dobu v teniskách a já se přestanu zabývat drobnými mléčně bílými puchýřky na kůži chodidel nohou, které mám celé rozleptané od vody.
Vaříme večeři a užíváme si nepopsatelný, byť skromný luxus v teple a bezvětří. Při zasněném pohledu z okna si všimnu, že přímo před chatou sedí polární liška. Upozorňuji na to ostatní, když se však opatrně přiblížíme ke dveřím, nečeká a rychle mizí v kopci.
Po chvíli se Laďa zvedá a ptá se, zda se někdo k němu přidá na procházku na lehko po rozbité železnici směrem k opuštěnému dolu Grumantbyen. Nasazujeme s ženou dvě vrstvy tlustých ponožek a v sandálkách vyrážíme z tepla ven. V chatce zůstávají, tuším, dvě osoby. Jdeme několik minut zpět po cestě, kterou jsme přišli k chatě, až ke zbytku kolejí, které tu od 60-tých let minulého století chátrají. Kolem nacházíme starší kostry, ale i relativně čerstvé zbytky roztrhaných sobů. Sázíme na ledního medvěda.
Nad kolejemi se tyčí pozůstatky dřevěného zastřešení, které mělo za úkol chránit vagóny s uhlím před sněhem a jinými vlivy počasí. Několikrát překonáváme polorozbořené mostky přes potoky, které stékají z úbočí hor. Snažíme se vyhýbat promokřelým a zasněženým místům, ale asi po čtvrt hodině chůze nás zastaví sněhový návan, který mě, Verču a Pepu donutí se otočit, protože nemůžeme obětovat dvě vrstvy ponožek, které máme v sandálkách. Zatímco ostatní jdou dál, my se kocháme nádherným výhledem na moře, řídce rostoucí vzácnou místní květenou, množstvím sobího paroží a pozorujeme opodál pasoucí se soby.
Po návratu do chaty si prohlížíme starý deník, do kterého návštěvníci již několik let zapisují své pocity a vzkazy. Je mezi nimi i několik českých zápisů, převážně od českého polárního cestovatele a průvodce po extrémních oblastech Miroslava Jakeše. Pár lidí zkouší zapnout mobilní telefony a s radostí zvolávají, že se tu dá chytnout signál.
Je něco po 21.00 hod., venku samozřejmě stále denní světlo, tak si ukládám spacák do nejtemnějšího rohu místnosti, co nejdále od okna, a věřím, že se dnes konečně normálně vyspím.
Ráno vyrážíme v našich obvyklých 9.00h. Je zataženo, meteorolog Pepa hlásí 3,6°C, ale nefouká vítr, takže je opravdu příjemně, subjektivně teplo. Od předešlého večera mě však škrábe v krku, tak cumlám další Strepsils a preventivně polykám tabletku Paralenu. Opatrně přecházíme starý dřevěný most a vytahujeme pláštěnky, protože začíná pršet. Asi po půl hodině dorazíme do města duchů v zálivu Colesbukta. Tato ruská osada byla původně velrybářskou stanicí, po druhé světové válce se pak stala důležitým podpůrným přístavem pro těžbu uhlí v nedalekém lomu Grumant. V 50-tých letech minulého století tvořila společně s osadou Grumantbyen nejpočetnější osídlení na Špicberkách, údajně sem byli deportováni vězni na nucené práce. O deset let později byla kvůli nízké těžbě opuštěna. Rusové se sem znovu vrátili na průzkumné vrty na přelomu století, ovšem brzy místo ze dne na den opustili a nechali chátrat.
Za čistého dne bez mraků, osvíceno sluncem, se může jednat o velice pěkný, malebný záliv. Zatažená obloha mu nyní dodává tu správnou mystickou atmosféru. Sytě zelená z okolních svahů přechází přes černou uhelnou zeminu k temněmodré vodě, jejíž okraj ohraničují vyplavené zbytky tlejících mořských řas. Pár zbylých rozpadajících se budov v pozadí působí docela strašidelně a vzbuzuje v člověku otázky. Míjíme obří zbytky zdemolované železobetonové těžební konstrukce a blížíme se k přístavnímu molu, vedle něhož je navždy zakotvený ocelový vrak nákladní lodi. Kousek opodál kouká z moře rezavá kostra jeřábu. Břeh celého zálivu lemují rozeseté součásti nefunkčních strojů a vozítek, hromady rozbitých cihel, prázdné barely a jiné odpadky, nad kterými krouží hejna racků.
Míříme mezi opuštěné domy, zvědavost nám nedá a nakukujeme dovnitř. Vstupujeme do vlhké studené chodby, kterou se line podivný zatuchlý zápach. Otřískané, avšak plně zařízené místnosti působí, jakoby se v nich zastavil čas. Všechny věci jsou zanechány uprostřed procesu, jako když si jejich majitelé jen vyběhnou před dům zaplavat. Rozestlané postele, oblečení přehozené přes židli, rozepsané poznámky na stole, starý rozjedený guláš s kusem plesnivého chleba opřeného o okraj talíře. Co je mohlo takhle ve spěchu vypudit, že si nepobrali ani osobní věci, jako fotografie? Po zádech mi přebíhá mráz. Vím, že tu už několik let nikdo nežije, přesto mám pocit, jako bychom právě narušovali něčí soukromí. Pořizuji pár snímků a vycházím ven z budovy.
Po krátké prohlídce jdeme dál osadou a vydáváme se po pláži z černého štěrku na jih do údolí Colesdalen. Tam nás čeká první brodění, ústím řeky Coleselva, která údolí protíná. Cestou míjíme další vraky lodí, tentokrát vytažených na břeh. První členové skupinky, v čele s náčelníkem se před námi náhle zastavují a po chvíli se otáčejí a mávají na ostatní, že se musíme vrátit. Dozvídáme se, že řeka je ve svém ústí rozvodněná a její proud je příliš velký a silný na to, aby se dal přebrodit. Laďa, který tu byl již v loňském roce, říká, že je letos jaksi horší počasí. Sníh je tam, kde touto dobou nebývá, je chladněji a je všude víc vody a mokro.
Musíme tedy hlouběji do údolí, najít vhodnější místo kde bude možné dostat se na druhý břeh. Vracíme se kus cesty ke svahu a obcházíme mokřinami jezírko Tenndammen a na jednom vyvýšeném bodě zastavujeme. Půda je dost promokřelá, bažinatá a opět citím, jak mi začíná čvachtat v botech. Navíc je hodně vlhko a všichni se při chůzi dost potí. Laďa shazuje batoh a nalehko běží směrem k druhému břehu údolí, kde by se dalo přejít. My si zatím dáváme svačinu. Asi po dvaceti minutách ho vidíme v dálce, jak na nás mává a něco křičí, zřejmě, abychom šli za ním. Stále více mi natíká do bot. Vzhledem k tomu, že stejně budeme za chvíli brodit, zastavuji a přezouvám se do sandálek, abych zachránil boty. Ty přivazuji tkaničkami na bok batohu. Ledová voda mi při každém kroku sahá ke kotníkům. Než dorazím k místu plánovaného brodu, mám úplně červené nohy.....
Pokračování v přípravě....
Rusanova bouda

Vzácná místní květena

Pasoucí se sobi

Záliv Colesbukta

Vrak lodi v moři

Opuštěná osada duchů

Opuštěný vnitřek domu

Guláš starý téměř desetiletí

Jezírko Tenndammen

10 nejzajímavějších opuštěných měst na světě!

23. srpna 2009 v 23:37 | MICHAL |  Zajímavá místa

10 nejzajímavějších opuštěných měst na světě!

BalestrinoNa celém světě je mnoho měst, která musela být z různých důvodů náhle úplně opuštěna a zbyly tak prázdné domy, zcela vylidněné ulice, zahrady či stromořadí. Toto je seznam deseti nejzajímavějších "měst duchů" na světě.
  • BALESTRINO, ITÁLIE
V porovnání s ostatními místy v žebříčku, historie města Balestrino sahá až do 11. století, kdy zde žili většinou drobní zemědělci a to kvůli úrodné půdě pro olivovníky. V roce 1860 mělo město téměř 800 obyvatel. O několik let později však byla většina severozápadních regionů Itálie zničena několika zemětřeseními. Ti, co přežili, již nechtěli déle zůstat v oblasti častých otřesů půdy a tak opustili město. Trvalo téměř dalších 60 let, kdy roku 1953 opustili poslední obyvatelé kvůli geologické nestabilitě toto nádherné město.
Bodie
  • BODIE, KALIFORNIE
Bodie je pravé americké město duchů. Bylo založeno v roce 1876 jako malé hornické městečko a do roku 1880 se rozrostlo na 10.000 obyvatel. Dokonce zde byla založena i čínská čtvrť, kde několik stovek zaměstnanců, kteří přišli z Číny žít svůj americký sen, našlo své domovy. Přesto zdroje nebyly nekonečné a krátce po přelomu století lidé začali město opouštět. Město Bodie zůstalo trvale obydlené až do roku 1962, kdy posledních několik občanů opustilo město. V tomto roce bylo město prohlášeno za státní Historický park a od té doby je celoročně přístupný veřejnosti.
Centralia
  • CENTRALIE, PENSYLVÁNIE
Příběh Centralie přesně ukazuje, jak lidská hloupost a nedostatek zájmu dovedla ke zkáze celé město. Centralia byla jedno z prosperujících uhlířsko-hornických měst v Pensylvánii s obyvateli žijícími svůj maloměstský život. Katastrofa města byla způsobena tím, že obyvatelé házeli odpadky do obrovské díry, kterou později zapalovali. V roce 1962 se spalování odpadků vymklo kontrole a byl způsoben masivní podzemní požár uhlí. I přes 46 let pokusů tento požár uhasit, oheň stále hoří. Někteří odborníci se shodují na tom, že může trvat dalších 250 let. Všichni obyvatelé byli samozřejmě evakuováni, poslední z nich opustil město v roce 1992, kdy emise oxidu uhelnatého dosáhla kritické úrovně a začaly se na povrchu země objevovat hluboké díry.
Craco
  • CRACO, ITÁLIE
První zmínka o městě Craco byla již v roce 1060, kdy město patřilo arcibiskupovi Arnaldovi. Město bylo postaveno podobně jako mnoho jiných italských středověkých měst na skalnatém kopci se spoustou domů rozsetých okolo. Na konci 19. století mělo město více než 2000 obyvatel, ale pak přišly problémy. Před první světovou válkou více než polovina obyvatel město opustila. Tento trend pokračoval až do roku 1963, kdy se zbývajících 1800 lidí přesunulo do sousední vesnice. Hlavními důvody byla četná zemětřesení, sesuvy půdy a špatné podmínky pro zemědělství.
  • GankanjimaGUNKANJIMA, JAPONSKO
Ostrov Hashima nebo také Gunkan-jima (Ostrov válečných lodí) se řadí mezi 505 neobydlených ostrovů patřících Japonsku. Tento ostrov je však absolutně unikátní. Na přelomu 19. a 20. století zde společnost Mitsubishi plánovala obnovit těžbu uhlí, jako jednu z důležitých japonských komodit. Společnost začala s rozsáhlou výstavbou obrovských betonových budov pro ubytování zaměstnanců dolu. Společnost se velmi rychle rozrůstala a to až do roku 1959, kdy byla těžba uhlí nahrazena těžbou ropy a mnoho uhelných dolů bylo proto zavřeno, stejně jako ten na ostrově Hashima. Bývalí zaměstnanci dolu byli nuceni se stěhovat za prací. V současné době je celý ostrov z bezpečnostních důvodů uzavřen (hrozí riziko zřícení budov). Plánuje se rekonstrukce ostrova a vytvoření bezpečné turistické stezky.
  • Katoli´s WorldKATOLI´S WORLD, TAIWAN
Katoli´s World byl jeden ze zábavních parků na Taiwanu. Tento park byl však opuštěn po velkém zemětřesení 21. září 1990. Nikdo v parku nezemřel, protože ten den bylo úterý a v parku byl zavírací den. Ovšem okolo parku byly tisíce obětí. Zábavní park je nyní zarostlý tropickými rostlinami, avšak rez a zbytky atrakcí jsou všude kolem. Proto toto místo působí mnohonásobně depresivněji než ostatní opuštěná místa. Důvodem může být i to, že všechny ty barevné horské dráhy a pohádkové postavičky symbolizují bezstarostné dětství a štěstí, současný stav parku však symbolizuje spíše smrt a zklamání.
Pripjať
  • PRIPJAŤ, UKRAJINA
Pripjať je město na severu Ukrajiny, v černobylské oblasti. K této skutečnosti již není téměř co dodávat - před jadernou katastrofou v roce 1986, mělo město asi 50.000 obyvatel, z nichž většinu tvořili pracovníci nedaleké elektrárny. Po explozi elektrárny bylo město okamžitě opuštěno vzhledem k extrémně vysokému záření a proto představuje dokonalý skanzen sovětského způsobu života. Ale jako již to bylo v bývalém SSSR obvyklé, vše co stojí za to ukrást bylo ukradeno, včetně např. během roku 1990 byly odcizeny i takové maličkosti jako toaletní mísy. Je až pozoruhodné, že lidé byli ochotni riskovat svůj život pro tak obyčejné věci. Tato oblast nebude obyvatelná po mnoho let a bude trvat ještě déle, než lidé opět začnou k tomuto městu mít důvěru.
  • San ZhiSAN ZHI, TCHAJ-WAN
Tento opuštěný projekt lze nalézt přímo na okraji Taipei, Taiwan. Vypadá spíše jako neúspěšný pokus o založení města nějakou vesmírnou civilizací, než jako "pozemské" město. Při bližším pohledu se tvar neobvyklé konstrukce zdá být velmi praktický - je poměrně snadný na výrobu, dopravu i konstrukci a současně nabízí svým obyvatelům hodně prostoru. Původně mělo toto místo sloužit jako luxusní víkendové městečko s řekou na jedné straně a s horami na straně druhé. Výstavba však byla z důvodu nedostatku peněz a podivných nehod, které se během výstavby přihodily, zastavena. Nyní podle legendy město obývají duchové dělníků, kteří zde během výstavby při nehodě zahynuli a proto je velmi nepravděpodobné, že by došlo k obnovení plánovaného projektu.
Varosha
  • VAROSHA, KYPR
Varosha kdysi byla moderní turistickou destinací s hotely, plážemi a vším co k moderní turistické destinaci patří. V roce 1974 však do této oblasti Kypru pronikla turecká invaze a násilně zde zastavila rozvoj. Většina řeckých obyvatel opustila tuto oblast a to jen s nejdůležitějšími věcmi denní potřeby, protože se domnívali, že se brzy vrátí do svých domovů. Jejich představa však byla mylná. Turci postavili kolem celé oblasti plot z ostnatého drátu, aby zabránili původním obyvatelům v návratu. Jedinými obyvateli této zajímavé destinace jsou od té doby pouze želvy a další živočišné druhy. Současná vláda (řecká a turecká) pracuje na plánu obnovení destinace Varosha a nejnovější zprávy potvrzují, že by měla být tato oblast opět otevřena pro cestovní ruch v roce 2010.
Yashima
  • YASHIMA, JAPONSKO
Náhorní plošina Yashima měla být jednou z turistických zajímavostí Japonska. Yashima byla posvátné místo, které každoročně navštívilo mnoho poutníků. Proto bylo rozhodnuto, aby se z tohoto města, v době rozkvětu japonské ekonomiky, vybudovalo moderní letovisko 80. let minulého století. Bylo postaveno šest hotelů a mnoho dalších menších budov včetně aquaparku a lanovky, která měla zajišťovat dopravu návštěvníků na náhorní plošinu Yashima. Ale o několik let později nastala realitní krize, která způsobila, že mnoho drobných investorů, i velkých společností přišlo o své úspory, vývojáři tak byli nuceni vzdát se projektů a tak náhorní plošina Yashima zůstala opuštěná se zbožím, které stále leží v obchodech a nábytkem který zůstal v hotelech a čeká na hosty, kteří však nikdy nepřijdou...
Chtěli byste některé z těchto míst navštívit? Znáte nějaké "město duchů" v Česku?

Město duchů Rhyolite

23. srpna 2009 v 23:35 | MICHAL |  Zajímavá místa

Město duchů Rhyolite

Rhyolite
vydáno: 05.03.2004, 19:12 | aktualizace: 08.03.2004 12:35
Z většiny nevadských opuštěných měst a městeček, neboli měst důchů, jak se jim tady říká, už nezbylo vůbec nic. O to zajímavější je návštěva pozůstaků města s podivným jménem Rhyolite. V roce 1904 našel Shorty Harris v blízkých horách zlato, za pár měsíců již existovalo více než 2 000 klejmů, z nichž nejnadějnější byl
důl Montgomery Shoshone právě v blízkosti dnešního Rhyolite.

Duch na skotském hradě skutečně existuje!

23. srpna 2009 v 23:18 | MICHAL |  Zajímavá místa

Duch na skotském hradě skutečně existuje!


Ve Velké Británi je plno starých hradů a pošmourných mlhavých dnů. Snad každý druhý Brit věří na duchy a každý desátý ducha na vlastní oči viděl. Skotský hrad Tantallon je duchů prý plný..... "Pohádka pro děti", by si řeklo mnoho z vás. Vypravte se na hrad Tantallon sami a mnozí z vás po prohlídce hradu změní názor.....
O hradu Tantallonu koluje mnoho starých pověstí a legend. Podle jedné byl na hradě vězněn anglický král James V. ještě v letech kdy byl mladý. Král byl na hradě krutě mučen a vyvázl z několika zraněnímy. Podle pověsti se sem král má po smrti vrátit a strašit zde jako duch... Podle až mrazivě detailní fotografie pořízené loni se nemusí jednat o pouhou pověst.
Podivnou postavu ze starých časů zde vyfotil výletník Christopher Aitchinson.
Postava působí velice smutným dojmem.
postava připomínající dvořana s velkým límcem kolem krku, zírající z okna hradu

Návštěvník fotografii předal ve čtvrtek médiím které jí zveřejnily a způsobily tak všeobecný rozruch. Trojice expertů na Photoshop a podobné programy fotografii detailně prozkoumali a shodli se že fotografie nebyla upravována. Správce hradu také potvrdil že klíč od těchto míst má jenom on na svých klíčích. Tím je tedy vyloučeno že by zde mohl někdo být.
Christopher Aitchinson, který neměl ve chvíli focení ani potuchy o tom, že zachytil na svém snímku něco velmi netypického. Když se vrátil večer domů, prohlížel si vyfocené fotografie, než narazil na jednu, kde zřetelně uviděl neznámou postavu.
Specialisté na duchy se shodli že postava až nápadně připomíná krále Jamese V. Lidé popírající existenci duchů tvdí že duch vznikl světelným klamem. Fotografie je však na klam až příliš přesná.
Máme tedy možná řešení pouze Dvě: Turista byl domluvený se správcem hradu a umístil na místo nějákou figurínu aby získal slávu a psalo se o něm v novinách, nebo na se na hradě skutečně dějí věci mezi nebem a zemí.
ZDROJ:/inzahady.webnode.cz

Duchové na hradech sice děsí, žádným způsobem ale neškodí

23. srpna 2009 v 23:16 | MICHAL |  Zajímavá místa

Duchové na hradech sice děsí, žádným způsobem ale neškodí

Havlíčkobrodsko - Stísněné pocity, zdání, že slyšíte hlasy nebo vidíte postavy, které ve skutečnosti v místnosti nemohou být. Nevysvětlitelné jevy jsou součástí každého hradu. Každý má svou více či méně pohnutou historii a ani na Havlíčkobrodsku tomu není jinak.


Všechny hrady a zámky v Čechách, na Moravě i ve Slezsku mají své záhady. Výjimkou pochopitelně nejsou ani hrady na Havlíčkobrodsku.
Všechny hrady a zámky v Čechách, na Moravě i ve Slezsku mají své záhady. Výjimkou pochopitelně nejsou ani hrady na Havlíčkobrodsku.
Autor: DENÍK/Libor Plíhal
Své tajemství skrývá třeba hrad v Lipnici. "K Lipnici se váže několik zajímavých pověstí, je to starý objekt, který už něco pamatuje. Od některých lidí, co na hradě za tu dobu, co jsem kastelánem, přespali, jsem slyšel vyprávění, že viděli v Turnovském paláci černého muže, který procházel místnostmi. A to samozřejmě v době, kdy v celém hradě nikdo být nemohl," vypráví kastelán Lipnice Marek Hanzlík.
"Podle pověsti je to hradní pohůnek, který tady zavraždil černým mourem celou rodinu správce. Oběsil se ale dřív, než byl spravedlivě odsouzen a od té doby bloudí hradem," dodává Hanzlík. Že hrad měl pohnutou minulost, dokazují podle jeho slov i další legendy.

Poklad hlídá kostlivec

"Našly se tady i dvě zazděné kostry, které podle pověsti náleží Jindřichovi z Dubé a ženě zdejšího pána Čeňka z Vartenberka Kateřině, kteří se do sebe zamilovali. Čeněk je pak zabil. Další legenda říká, že je u Lipnice ukryt poklad, který hlídá kostlivec s diamantovýma očima," dodává kastelán, který na Lipnici působí už sedmnáct let, zatím prý ale žádného ducha neviděl. "Přesto i mně je tady občas úzko a cítím, že právě v tu chvíli tady nemám co dělat," zakončuje tajemně.

Tragické Vánoce

Také hrad v Ledči nad Sázavou má svého nadpřirozeného patrona, který o sobě čas od času dá vědět. Je jím Jan Burian Ledečský z Říčan, který za tragických okolností přišel o Vánocích v roce 1509 nejen o své dva syny, ale také o těhotnou manželku.
Marie Znojemská, kastelánka ledečského hradu, vyslechla zhruba před třemi lety autentické svědectví jedné z návštěvnic vernisáže, která ho při pobytu v hradních prostorách na vlastní oči spatřila.
"Vnitřně jsem velmi přesvědčivě cítila, že to byl právě pan Jan Ledečský," tlumočí svědectví ženy Marie Znojemská. Současně dodává, že také na Ledči, jako na každém správném hradě, bývají občas slyšet kroky, vrzání či podivné šramotění. Občas se na nádvoří sama od sebe rozsvítí, nebo naopak zhasne lampa.
"V každém případě držíme pana Jana Buriana Ledečského v úctě. A to myslím zcela vážně," uzavírá Marie Znojemská.
Andrea Bartůňková, Jaromír Kulhánek


Hrad Houska (Brána do pekel)

23. srpna 2009 v 23:11 | MICHAL
ZDROJ:GOOGLE

Hrad Houska

23. srpna 2009 v 23:05 | MICHAL |  Zajímavá místa

Hrad Houska stojí nad branou do pekla

Tajemných, záhadných, mystických míst je v našich krajích jak naseto. Bloudí po nich bílé paní, zlí skřetové, lítají černá spřežení či přinejmenším hvízdá divný vítr. "Babské povídačky," řekne si člověk, ačkoli o půlnoci by tam nešel ani za nic. Je ovšem jedna adresa, kde humor dojde skeptikům i v pravé poledne. Protože s branou do pekel se našinec nesetká každý den.
reklama

Tagy
50vik20 ()Hrad Houska při severním okraji Kokořínska! Když se před turistou putujícím od jihu vynoří nad stromy, vyhlíží romanticky. Už klasik mezi hradology Augustin Sedláček se nechal unést: "Za Mšenem vypíná se na vysoké hoře starožitný hrad Houska, znamenitý nejen svou stavbou, nýbrž i krásnou polohou, poněvadž hradiště obkličují na straně jižní lesnaté vysoké hory, kdežto k severu a západu otvírá se rozkošný pohled na krajinu až za Dubou a k Bezdězi. Hrad Housecký stojí na skalisku podobném čtverci nebo kostce, jehož severní, východní a západní strana úplně stěnám se vyrovnají..."
Traduje se, že kdysi tu stávalo dřevěné hradiště, které dal postavit Slavibor, kníže Pšovanů od nedalekého Mělníka. Jeho dcera Ludmila, později babička svatého Václava, sem možná zajížděla a vychutnávala magii místa, ale legenda spíš mluví o jejím krásném bratrovi jménem Housek, pro kterého tu Slavibor hrádek vybudoval a po němž mu také dal jméno.
Takto dávnou historii připomněl v Kronice české Václav Hájek z Libočan. Kamenný hrad tu vyrostl za krále Přemysla Otakara II., dokonce dříve než nedaleký Bezděz. Poprvé se o něm písemnosti zmínily v roce 1316, kdy ho držel Hynek z Dubé. V 1. polovině 15. století hrad získali Smiřičtí a po nich Hrzánové z Harasova, kteří se ve středověkém sídle zřejmě přestávali cítit dobře. Ne snad že by šlo jen o pohodlí, ony se tu jaksi děly divné věci. Už Václav Hájek z Libočan uvádí, že v místě, kde Houska stojí, kdysi pukla skála a v ní vznikla "díra, odkud duchové zlí se ukazovali a pozměňovali v zvířata, a proto hrad pustý zůstává."
V 16. století byl hrad přestavěný na zámek, v roce 1924 ho koupil prezident Škodových závodů Josef Šimonek, za války zabrali nacisté, po únoru 1948 stát a zřídil tu archív Národní knihovny. Za zmínku stojí, že v něm v 70. letech pracoval režimu nepohodlný farář Svatopluk Karásek a tehdy se na hrad sjížděla pestrá společnost. Mimo jiné tu vznikla vůbec první nahrávka skupiny Plastic People of the Universe. Ta muzika musela ve zdejších zdech znít dost přízračně a kdoví, k jakým čertovským uším se až donesla. Neboť právě někde tady se nachází ona brána do pekel, o které se zmiňoval už kronikář Hájek.
Kde je, v tom se ovšem názory poněkud rozcházejí. Podle jedné verze leží v těsné blízkosti hradu. Stával nad ní barokní kostelík, dnes už neexistuje, ale otvor do země zůstal. Traduje se, že hradní obyvatelé se ho kdysi pokusili ucpat, ale i když sypali jak diví, trvalo dlouho, než se to podařilo. Další verze tvrdí, že brána do pekel je skryta pod podlahou hradní kaple, a vskutku, citlivější člověk se v tom svatém prostoru necítí nejlépe, pár lidí tu dokonce omdlelo a psi odmítají vůbec vstoupit dovnitř.
50vik21 ()A konečně je tu ještě verze třetí, která se týká bývalé hradní studny. Podle legendy kdysi dokonce přemluvili jakéhosi vězně, že mu trest bude zrušen, pokud se nechá na její dno spustit. Když ho vytáhli, byl napůl šílený a vykládal cosi o strašlivém smradu a křiku, z nichž mu rozum přecházel. A tak lidé studnu zasypali...
Přesto tu jakási podivná atmosféra zůstala a záhadologové se s ní dodnes nevyrovnali. Kdo jsou ty podivné stíny, které se tu v noci vynořují a zase mizejí? Komu patří hlasy, ozývající se z očividně prázdné kaple? Jaká je příčina, že na hradní nádvoří padá tolik mrtvých ptáků? Proč tu psi kňučí a tahají svoje pány pryč? Odkud se berou tak intenzívní negativní síly, které záhadologům ukazují jejich virgule a další nádobíčka?
A proč je hradní kaple zdobená tak podivnými (v evropském měřítku dokonce unikátními) středověkými freskami? Jaký měli jejich autoři důvod zobrazit tu archanděly Michaela a Gabriela, v křesťanské mytologii hlavní bojovníky s ďábelskými obyvateli pekla? Proč je na malbách tolik alchymistických jinotajů? A tolik podivných bytostí, mimo jiné jakási lučištnická postava, napůl člověk, napůl lev? Což nepsal Hájek, že ze země vystupovali duchové zlí, kteří se pozměňovali v zvířata...?
Krásný hrad, opravdu. Zajímavý. Romantický. Vzrušující. Starý. Ale člověk je trochu rád, když je zase venku v lesích a místo pekla pod nohama má nebe nad hlavou.

Snímky / HN - Jan Šilpoch: Písemnosti se o hradu Houska zmiňovaly už v roce 1316, kdy ho držel Hynek z Dubé; Jedna z údajných "bran do pekla" nedaleko hradu
ZDROJ:/cestovani.ihned.cz

Duch na benzince

23. srpna 2009 v 22:51 | MICHAL

Baba Jaga

23. srpna 2009 v 22:45 | MICHAL

Duch v ložnici

23. srpna 2009 v 22:43 | MICHAL

Duch v restauraci

23. srpna 2009 v 22:42 | MICHAL

Duch v domě

23. srpna 2009 v 22:41 | MICHAL

Jak poznáte duchy?

23. srpna 2009 v 22:37 | MICHAL |  Paranolmární jevy

Jak poznáte duchy?

Projevy duchů Projevy skrze media vzhledem na prostředky (mediumita) jsou zcela běžné a je jich celá řada, uvedu zde příklady mediumity pro fyzické jevy, kde media si ani nemusí být vědoma, že jsou zdrojem těchto sil. Klepot a šramotv různých předmětech vzniká proto, že někteří duchové chtějí upozornit nejenom na svou přítomnost, ale i na nějakou významnou událost (úmrtí, nešťastná událost).- Pohybování stolů byl v minulosti velmi populárním prostředkem ve styku s duchovnem. Další projevy byly klepání stolku, kde počet klepnutí znamenal buď ano, či ne.- Přímé písmo je vzácnější projev. Do krabičky vložíme tužku a papír, převážeme a zapečetíme. Po procedurách položí přítomní ruce na papír a soustředěně vyčkávají. Po 10 až 30. minutách je slyšet škrábání od tužky a my získáváme velmi pěkné, přímé sdělení. Vezměte v úvahu také existenci přímého hlasu.- Materializac je jistě nejúžasnějším důkazem existence duchovního světa. Může to být jak materializace částečná, tak i celých, pohybujících se postav. Vzniká pomocí látky zvané ectoplasma často bílé, nebo šedé barvy, vycházející z těla media, dobře viditelná a fotografovatelná. Z této látky se mohou vytvářet pozemská těla zemřelých osob. Druhy médií Píšící( Komunikace tímto způsobem je většinou počáteční a od ní se odvíjí další a další schopnosti. Duchovní bytosti (ale i nejen ty) s vámi promlouvají přes vaší uvolněnou ruku. Pošlou vám do hlavy myšlenku, kterou ale nedokážete slyšet (nejste na to dostatečně vyspělí) a tak vám ji napíše vaše ruka. Většinou ve vašem jazyce. Tyto myšlenky jdou přes filtr vašeho vědomí. Informace jsou zkreslené a ne 100% pravdivé.) Slyšící Po nějaké době co jste si již osvojili schopnost automatického psaní a kresby (píšící médium) zjišťujete, že víte sdělení ještě dříve, než ho napíše vaše ruka. Přichází to postupně. Za čas už nestíhá ruka psát, odložíte tužku a stanete se slyšícím médiem. Dokážete ovládat telepatii.)Vidící( Slyšíte duchovní bytosti. Po čase se ale vyvíjíte dál. (Záleží na oddanosti těmto schopnostem). Dostanete novou schopnost -vidění aury, z které budete moci přečíst přímo průtrž informací. Aura není jen kolem lidí, ale také kolem věcí. Kromě aury se vám mohou zjevovat různí duchové (např. vaši zemřelí přátelé), ale i vidiny minulosti a budoucnosti.) Cítící (hmat) ( Při komunikaci můžete cítit pohlazení, lochtání. Třeba nakonec vznikne tradice, že vždy když s vámi mluví vaše zemřelá babička, ucítíte hlazení na levé ruce:))- Pro fyzické zjevy (Za pomocí vaší energie můžou duchové hýbat s různými předměty. Nižší duchové by vás mohli strašit, vyšší by mohli být nějak nápomocni. Např. ukázat ztracenou věc.) Mějte na paměti - Nechtěná materializace zlého ducha může být uskutečněna i takovým způsobem, že vezme na sebe podobu zemřelého, kterého všichni zúčastnění znali, aby vás oklamal. - Bude-li mezi vámi někdo, kdo si dělá z toho legraci, kontakt se přeruší, nebo se vůbec neuskuteční .- Otázky si připravte předem a neklaďte hloupé a nesmyslné dotazy (otázky typu: "Kdy zemřu?" nejsou rozumné).- Neustále se dotýkejte prsty talířku, vytváříte tím energii, která takto zásobuje ducha.- Také vás může navštívit duch šprýmař, neberte vážně vše, co vám tabulka řekne.
ZDROJ:WWW.OVSEM.EU

Duchařské povídky

23. srpna 2009 v 22:36 | MICHAL |  Paranolmární jevy

Duchové

Duchové> Duchové, pouštění ptáka z rukyv představách lidí a v hororech to obvykle bývají průhledné, světelkující bytosti, vznášející se nad zemía procházející skrze zdi a zavřené dveře. Bývají to duše lidí (nezřídka zavražděných a jinak dramaticky zemřelých), které se dají vyvolat pomocí spiritistické tabulky, či prostě jen tak straší. Je to ale skutečnost? Není to trochu jinak?SKUTEČNOST?"Duch" je dost možná jen stopou duše, která se zjevuje pomocí hmotné ektoplazmy, jež vzniká díky uvolňujícího se fluidu oduší (viz SMRT). Duchové, tančící duchIntenzita hmotné ektoplazmy by opravdu mohla být závislá na způsobu smrti. Pokud člověk umírá dlouho a jeho smrt předcházelo např. silné psychické či fyzické utrpení, může se zjevit jeho "duch" jako intenzivní stopa jeho duše. Pokud by to byla pravda, takový duch nám nemůže ublížit, nemůžeme s ním komunikovat, apod.VYVOLÁVÁNÍ DUCHŮ "Vyvolávat ducha" a "navazovat kontakt s duší zemřelého" jsou dvě rozdílné věci. Pod "vyvoláváním duchů" si obvykle představíme známou spiritistickou tabulku, svíčky a skupinu lidí, sedících okolo kulatého stolu, držících se za ruce a opakujících jednoduché věty. Obvykle jsou tyto skupiny přesvědčeny, že se jim podařilo vyvolat ducha, např. když zafouká vítr a zhasne svíce, apod. Opak je pravdou. Lidé by si měli uvědomit, že mají svou "vnitřní sílu", která je ještě umocněna strachem (který lidé při vyvolávání duchů často mají). Tato síla je využívaná i k magii a ve skupině je vytvářena energie ve větším množství, takže všechny úkazy spojené s vyvoláváním duchů, má na svědomí tato síla, vyvolána sugescí...Navazování kontaktu se zemřelýma je téměř nemožná věc. K takové činnosti je zapotřebí veliceduchsilného média (nebo skupiny), což bývá těžko k sehnání. Pokud vezmeme v úvahu ještě reinkarnaci, existuje riziko, že nenavážeme kontakt s osobou, se kterou chceme. Navazování kontaktu s dušemi zemřelých je tedy velice složitou a pro nenadaného člověka nemožnou činností...POLTERGEISTJe duch, který dělá randál. Ve skutečnosti je to ale zřejmě úplně jiná, rušivá energie, která nemá nic společného s hmotnou ektoplazmou, a tím pádem to není duch. Duchařské příběhy a legendy jsou ale navzdory skutečnosti, ať už je jakákoliv, krásné a zajímavé a určitě si je mnozí z vás rádi přečtete...

Duchové POLTERGEIST

Slovo řádění ducha poltergeistpoltergeist pochází z němčiny a znamená "hlučný duch". Jde o nevysvětlitelný jev při kterém v domech nebo bytech dochází k podivným zvukům (klepání, rány,sténání a výkřiky, kroky, řezání pilou...), samovolnému přesouvání nábytku, padání věcí (třeba váz a sklenic z polic či stolu), rozbíjení skleněných věcí, divné chování el.spotřebičů (začnou z nich třeba šlehat plameny, ale přivolaný opravář pak žádnou závadu nezjistí), vypojování el.spotřebičů ze sítě apod.Mnoho případů se dalo vysvětlit, třeba rezonancí s okolními objekty, stavbou metra v podzemí pod domem apod. Taky existují lidé, kteří trpí halucinacemi, nějakou psychickou poruchou nebo se prostě chtějí zviditelnit.Je zvláštní, že v mnoha obydlích, kde docházelo k těmto záhadným projevům, žili mladí lidé v pubertálním věku. Stalo se i, že řádění poltergeista nebylo spojeno s určitým domem, ale s člověkem. Jsou případy, že řádění neustalo ani když se rodina přestěhovala jinam a projevy přestaly až když pubertální dítě dospělo. V oblasti psychotroniky je proto nejčastěji akceptovaným vysvětlením poltegeistu existence dosud neznáme paranormální síly, která se uvolňuje ve spojení s nepřátelstvím a bolestí,hněvem a navenek se projevuje výše popsanými úkazy. V období puberty je mladý člověk nejvíce náchylný k extrémním projevům a jeho duševní vývoj prochází velmi závažným obdobím. Proto je údajně jev poltegeistu často vázán na pubescenty a jejich psychické projevy v období dospívání.
Některé případy:Enfieldský poltergeist-K paranormálnímu jevu docházelo na předměstí Londýna v pronajatm domě, kde žila rozvedená paní Harper se svými 3 dětmi. Jednoho dne, konkrétně večer 31.srpna 1977 uslyšela podivné šustění a pak se prádelník v pokoji sám posunul. S pomocí dětí ho vrátila na místo, ale on se opět posunul a pak už vrátit nešel. Ze zdí se ozývalo klepání a bouchání. Paní Harper zavolala sousedy a ti policii. Udivení strážníci sledovali jak se židle samy od sebe přemisťují a nemohli s nimi hnout. Během následujícího roku se pak dům ocitl pod vlivem poltergeista ještě několikrát. Docházelo tu k praskání žárovek, ohýbaní kovových předmětů, přesunům nábytku a dokonce i ke vzplanutí kousků papíru a šatstva. Zoufala paní Harper nakonec celou situaci psychicky nezvládla a rozhodla se odstěhovat. V době, kdy se tak rozhodla, činnost poltergista ustala a už se neopakovala.Odborníci si myslí, že řádění těchto sil bylo spojeno s její malou dcerou, která trpěla rozvodem rodičů a špatné emoce si nevědomky "vybíjela" tímto způsobem.
Yorkshirský poltergeist-Roku 1990 byl do dívčí školy přivolán anglikánský kněz, aby zde provedl něco na způsob vymýtání ďábla. Duch zde totiž zhasínal světla, dupal, bouchal a jednu dívku "pronásledoval" a strhal z ní šaty. Po zásahu kněze se to už neopakovalo.Krvaví poltergeisti-V jednom bytě v běloruské vesnici Dubnice se začaly objevovat podivní krvavé skvrny. Byla všude, ve všech pokojích, na stěnách i nábytku. Paní, která v bytě žila sice měla bércový vřed, ale rozmístění krvavých skvrn vypadalo jako by stříkaly přímo z tepny, navíc žena nebyla hospitalizována a sousedé nepřivolali záchranku, ale milici a novináře. Žena se záhy rychle odstěhovala a byt zůstal zamčený a neprobádaný.Takové krvavé skvrny se objevily i v jednom bytě v Maďarsku.
.

Proč polstergeisti straší tam,kde straší

Zdá se, řádění ducha poltergeist že místa, kde řádí poltergeisti, mají hned několik shodných rysů.Jakýchsi předpokladů pro to, aby se staly dějištěm hororu. Nejsilnějším motivem je smrt někoho z rodiny, případně osoby, která v místě žila kdysi. Nijak pokojná smrt, spíše tragická, nepochopitelná nebo přímo sebevražda. Za další spouštěcí mechanismus jsou považovány spory či staré křivdy v rodině. Také přítomnost dospívající mládeže pravděpodobně má svůj vliv. Děti v pubertě jsou velmi vnímavé a jejich dospívání provází záhadné jevy poměrně často.

Astrální Duchové

Astrální duchové čili duchové hvězdoví. astrální duch Na základě buddhistické nauky o stěhování duší, jakož i názorů z fetišismu plynoucích, vznikl jak v starověkosti u ctitelů těles nebeských, tak i v době křesťanství názor, že duchové zemřelých, dobrých nebo zlých, mimo to pak i duchové padlých andělů mezi nebem, zemí a peklem se vznášejíce na hvězdách přebývají, odkud rozmanitým způsobem na lidi na zemi žijící působiti mohou. Názoru toho přidržely se hlavně různé sekty gnostikův a manicheovcův učíce mimo jiné, že Kristus odešel se země této přebývá ve slunci aneb měsíci.

Mše duchů

Jedna duch u silnice z duchařských pověstí vypráví, že kdysi dávno v adventu se jedna selka z Růžového údolí u Krupky chystala jít ráno do kostela sv. Prokopa na roráty. Jelikož mše začínala vždycky velmi brzy ráno, šla si lehnout poněkud dříve, aby nezaspala. Když se probudila, ručičky na hodinách stály a venku byla pořád tma. A tak ze strachu, aby nezaspala, se raději už vydala na cestu. To ovšem netušila, že je teprve půlnoc. Když přicházela ke kostelu, již zdálky viděla, že jde přece jen pozdě. Kostel byl osvětlen, vrata otevřena a bylo již skoro plno. Proto si sedla do poslední lavice, aby nerušila ostatní. Otevřela zpěvník a chtěla začít zpívat, když ji náhle přepadla jakási úzkost. Rozhlédla se kolem sebe a uviděla samé známé tváře. Ne však tváře těch, s nimiž se denně stýkala, ale tváře známých, kteří byli již dávno pochováni. Chtěla okamžitě utéci, ale nemohla se najednou hnout z místa. Konečně zaznělo "Ite missa est". To už jí dávala nejbližší sousedka znamení, aby co nejrychleji odešla. Zvedla se tedy k odchodu, ale sotva došla ke dveřím, mše právě končila. Rychle se ohlédla a krev jí ztuhla v žilách. Všichni umrlci se k ní totiž kvapem blížili. Na nic nečekala a dala se na útěk. Když se dostala k hřbitovním vratům, podařilo se jednomu z nebožtíku dostihnout ji a chytit za plášť. Shodila jej a vrhla se za hřbitovní vrata. V tom okamžiku odbíjeli hodiny v Krupce jednu po půlnoci. Světla v kostele zhasla, dveře se s hřmotem zavřely a žena stála sama ve tmě. Když se vzpamatovala, utíkala celá vyjevená rychle domů. Když šli ráno lidé do kostela na jitřní mši, našli na každém hrobě útržek z pláště (že by se touto pověstí nechal inspirovat i Erben při psaní "Svatební košile"?), který selka ze sebe v poslední chvíli shodila. Ta byla ještě i doma tak smrtelně vystrašená, že musela ulehnout, těžce onemocněla a brzy zemřela, přičemž byla pochovaná na hřbitově duchů u kostela sv. Prokopa v někdejších Kirchlicích.Půlnoční štědrovečerní mši duchů popisuje i Anatole Le Braz, kdy se jeho dědeček vracel z Paimpolu, kde si byl pro peníze. Když přijel ke zříceninám staré kaple, uslyšel bít půlnoc a vzápětí zvon svolávající na mši. Kaple stála v měsíčním světle jako nová a on žil v domnění, že ji zřejmě opravili. V kapli bylo plno lidí, ale naprosté ticho. Kněz upřeně zíral na dědečka a ten pocítil jakousi tíseň. Jako jediný z přítomných pak přijal svaté přijímání a kněz mu řekl: "Tři sta let jsme již zakleti a čekali jsme na někoho, kdo nás vysvobodí." Svíce zhasly a dědeček se ocitl sám ve zříceninách staré kaple. Za čtrnáct dní zemřel.

Zajímavá povídka

V roce duch v pozadí1997 se po Píseckém předměstí v jihočeském Milevsku pohybovala bílá mlžná postava. Nejeden zdejší občan ji zahlédl za oknem svého bytu. Další tvrdí, že mu ta prapodivná mátoha seděla na radiátoru za záclonou. Těžko posoudit, co vlastně viděli, mlžný přízrak zmizel tak záhadně, jak se objevil.Podobný případ je hlášen i ze sousedního Sepekova. V místě, kde kdysi stával kostel, se ještě před třemi lety odehrávaly věci, při nichž naskakovala husí kůže. V domě, který částečně zasahuje na pozemek tehdejšího hřbitova, bylo slyšet dunivé kroky, klepání na okna nebo tam za nocí rozprávěly dvě osoby, podle hlasů muž a žena. Přitom současní obyvatelé domu viděli za stolem jakési průsvitné bytosti. Podle jedné pamětnice z Milevska má toto místo strašidelnou pověst už pěkně dlouho. Před lety tam přízraky trápení lidé, kteří v domě bydleli, pozvali faráře, aby obydlí vysvětil. Farář přišel, ale jakási neznámá síla s ním smýkla o zem. Od té doby nechtěl mít ani kněz s tímto místem nic společného.Za dalším příběhem se vypravíme do Žihle na Plzeňsku. Jeho pravdivost ověřovala pracovní skupina ze společnosti Sirius. O co šlo? Jedna tamní žena uslyšela za bouřlivého počasí klepání na okenní parapet. Nikdo venku nestál, ikdyž klepání zřetelně slyšel i její manžel. Později žena zpozorovala, že se za parapet drží jakási bílá ruka, která po chvíli zmizela. Na plechu před oknem po ní zůstaly zřetelné otisky prstů, které ne a ne smýt. Není bez zajímavosti, že podobné příhody se stávají většinou v místech, v jejichž místech, v jejichž blízkosti býval, nebo stále je hřbitov. Nebo v místech s bohatou a z negativního hlediska pestrou minulostí. Možná, že i k vám jednou duch příde.

Stodola

Tento příběh se údajně odehrál na podzim v malém německém městečku krátce po skončení druhé světové války. Událost, která se tu stala, ji přisuzována krutému německému poručíkovi. Jmenoval se Hagen a jeho chování se podobalo římskému vládci Nerovi. Když se to stalo, Hagen byl už dávno po smrti.Chlapec a dívka, říkejme jim Richard a Kateřina, se sešli na domluveném místě pod lampou na rohu hlavní třídy o deváté hodině večerní. V domnění, že společně prožijí krásný večer. Ruku v ruce kráčeli šerou hrubě dlážděnou ulicí. Vlasy jim cuchal chladivý podzimní vánek. Sem tam se ulicí mihly zlověstné stíny žebráků a bezdomovců a přes silnici přeběhla hladová polomrtvá krysa. Když měli duch holčičky na mostě obytnou část města za zády, vydali se prašnou polní cestou do staré opuštěné skoro rozpadlé stodoly. Nejedou je cestou k barabizně k smrti vyděsily zapadlé žlutozelené svítící oči vyzáblé zaběhnuté černé kočky.Když dorazili ke stodole, u vrat se houpala zrezavělá ještě hořící petrolejové lampa."Já se bojím, pojďme pryč!" řekla Kateřina svému společníkovi.Richard na její žádost nedbal, vzal lampu a začal otvírat vrata. Ticho podzimní noci rozřízl hlas úpějících léta nemazaných pantů. Oba strachy uskočili. Chvíli nehnutě stáli, než se odvážili vejít dovnitř. Ve stodole usedli na seno a zamilovaně si povídali. Po chvíli dívka řekla, že si potřebuje odskočit, ať na ni počká. Vyšla za stodoly. Byla pryč pár vteřin, když se ozval pronikavý nervy drásající dívčí jekot. V tom okamžiku Richardovi stuhla krev v žilách. Když se vzpamatoval z šoku, vyběhl ze stodoly jako opařený a hledal svou dívku. Třesoucím se hlasem volal její jméno, ale nikdo se neozýval. Zmateně pobíhal kolem stodoly a hledal svou milou. Za rohem narazil na krvavou stopu a ta ho zavedla k hromádce ještě horkého popela. Na ní ležely ohořelé zbytky kostry a na nich lebka, na které byl vyryt hákový kříž. Byla to lebka mladé dívky. Jak to hrůzostrašné zátiší Richard spatřil, složil se jako domeček z karet. Při tom upustil lucernu, která dokonala dílo zkázy. Ráno zemědělci, jdoucí robotovat na svá pole, uviděli místo stodoly hromadu ohořelých sutin a nedaleko ohněm poznamenané zbytky chlapcova těla. Tělo Kateřiny ani její pozůstatky se nikdy nenašly.

Stíny noci

Naposledy duch za dítětem ještě obešel hlídaný objekt a radostně vykročil ke strážní budce, kde už čekal jeho kolega, s nímž si měl vyměnit službu. Vše proběhlo hladce, prohodili spolu pár vět a on radostně vykročil k domovu. Podíval se na hodinky, bylo přesně 23:48 a on předpokládal, že v 0:30 už bude v posteli u své ženy vítat spánek.Pomalu, ale jistě poklidným krokem se blížil k domovu, už zbýval asi jeden kilometr. Zpozoroval, že celá jeho ulice a ulice jí nejbližší jsou zahaleny temnotou. Nesvítilo pouliční osvětlení, ani okna přilehlých domů. Pomyslel si cosi o neschopnosti elektrárny a v klidu vykročil do tmy.Vyšel měsíc a jeho mdlé světlo mu částečně osvětlilo cestu. Jeho dobrá nálada stále stoupala, hlavně proto že domů mu už zbýval slabý půlkilometr. Zabočil do temné uličky vedoucí přímo k jeho domovu. Ulička byla lemována garážemi na konci nich začínaly osaměle trčící topoly. Došel ke konci garáží, udělal pár kroků, když v tom ho zamrazilo. Před zraky se mu udál podivný výraz, jež mu málem vyrazil dech. Měsíc osvětloval cestu z levé strany na níž vrhaly své stíny stromy. Mezi prvními dvěma stíny se však zobrazovalo cosi, co tam nepatřilo. Zobrazoval se tam stín nějaké postavy. Co ale bylo divné, že mezi stromy, kde měla ona postava vrhající stín stát nebylo nic, zhola nic.Po zádech mu přeběhl mráz a pocítil podivný pocit, pocit ukrutného strachu, když se před ním začaly objevovat stíny další. Domů mu zbývalo jen pár kroků, ale v tuto chvíli to pro něj bylo více, než dost. Byl paralyzován strachem. S vyděšeným pohledem sledoval před sebou hrůzné divadlo, když se všechny stíny začaly zhmotňovat do temných postav jež lemoval slabý mlžný opar, který vydával mdlé bílé světlo. Chtěl utéci...nemohl...jako přikován musel očekávat, co se bude dít. Zakřičel, když viděl že postavy se začaly k němu přibližovat. Jejich oči rudě žhnuly a neustále ho sledovaly. Křičel stále více, dokud ho nepřerušila slova první postavy, která měla u pasu meč. "Máš to marné, stejně tě nikdo neslyší" " Kdo, kdo jste..." vykoktal ze sebe, když postavy kolem něj uzavřely kruh. Ta s mečem stála přímo proti němu. "Jsme stíny noci, jsme duchové zavražděných, kteří nenajdou klidu, dokud nepomstí svou smrt, to ty jsi náš vrah" Zašeptala postava, její hlas zněl ve větru, který se náhle zvedl smutně. "...Ale já..." vykoktal zase. "Ne teď, ne v tomto životě." Přerušila ho opět šeptající hlas, který zněl stále slaběji.Vítr zesílil a on cítil jeho tlak na svých tvářích. Zablesklo se... Mohutné světlo blesku ozářilo čepel meče nezadržitelně blížící se k jeho krku.............druhý den"... soudní pitva neprokázala cizí násilné zavinění ani usmrcení jedem" Sdělil moderátor místního radia posluchačům do éteru, pustil hudbu a otočil se na svou kolegyni... "slyšela jsi, že ten člověk, co ho našli dnes ráno měl úplně bílé vlasy i obočí?......jeho vytřeštěné oči ani prý nešly zatlačit...on snad zemřel strachem...

Tajemný roh

Jan byl úplně obyčejný starší muž, který si vklidu žil na předměstí.Jednoho dne ho přijel navštívit dávný přítel, s ktarým se neviděl už řadu let.Vyprávěli si co za tu dobu zažili a vzpomínali na staré dobré časy.Dostali se až k tomu, proč sem Mirek přijel.Byl to vetešník a prodával spoustu věcí stejně jako Jan. Přijel se s ním domluvit, jestli by nemohli vést obchod společně.Jan samozdřejmě nebyl proti a hned si začal prohlížet nové zboží. Velmi ho zaujal zaltý roh. Hned vyzvídal co je to zač."Jo, to je kamaráde hodně zajímavá věcička.Údajně patřila indiánům. Když někdo potřeboval pomoc, například když na něj útočili šelmy, zatroubil na tento roh a okamžitě přišla pomoc"."Snad bys takovým báchorkám nevěřil" vymíval se mu Jan, protože nebyl z těch, kteří hned skočí na jakoukoliv hystorku.Ale Mirek si stál za svým a víc už to neřešili.Navečer se strhla pořádná bouřka, kroupy padaly, vítr fičel, no prostě hrůza. "Půjdu už domů, než se to ještě zhorší" řekl Mirek a odešel.Šlo se mu špatně, protože v takovém počasí se nejde dobře asi nikomu. duch v katedráleZastavil se na zastávce a čekal na autobus. Počasí se stále zhoršovalo. Najednou se někde z dáli ozval zvuk...Když se do něj Mirek zaposlouchal, znělo to jako........ nějký roh. Pochvíli se to opět opakovalo. Ihned si vzpomněl na tu pověst a indiánech a dostal strach o svého přítele. Okamžitě se rozběhl zpět k obchodu. Dveře byly zamknuté, ještě od té doby co odešel, ale uvnitř se svítilo. Rychle našel klíče a vběhl dovnitř.Na zemi ležel Jan. Vůbec se nehýbal. Mirek rychle zavolal záchranku, která určila, že Jan dostal nejspíše infarkt a že kdyby ho tu Mirek včas nenašel, bylo by pozdě.Když záchranka odjela, uviděl Mirek na stole položený roh.Byl ve stejné poloze, jako když ho ten den pokládal na to samé místo. Ale když Jan dostal infarkt a nikdo jiný nebyl v obchodě, kdo tedy troubil na ten roh???

Stopař

Jedna rozmazaná postava duchažena se vracela z práce domů. Na zadních sedadlech vezla nějaké meteriály z práce. Bylo už trochu šero, ale v jejím novém autě si připadala prostě úchvatně. Najednou zahlédla v dálce stopaře. Okamžitě zastavila, protože i ona nedávno ještě stopovala auta aby se nějak dostala domů a tak věděla jak dlouho se může jeden člověk načekat.Proto okamžitě zastavila. Stopař otevřel dveře a velmi mile pozdravil a usmál se. Byl to asi nějaký boháč. Měl krásnou vypranou košili, sakovyžehlené jako podle pravítka, na hlavě nízký klobouk a v ruce kufřík. Ten byl velmi pěkný. Kožený se zlatými přezkami. Stopař si okamžitě nastoupil, kufřík dal pod nohy a stále se tvářil velmi mile. Jeli ani ne pět minut když se ten muž zeptal, jestli by si mohl sednout dozadu. Ženě nebylo jasné proč a tak jí musel vysvětlit že ve předu má strach z toho, aby do něčeho nenarazili a že vzadu se cítí klidnější.Za normálních okolností by ho Marta dozadu samozdřejmě pustila a teď, když vzadu byly ty materiály si nebyla jistá. Měla strach aby s nimi ten muž něco neudělal a tak mu situaci vysvětlila. "V tom případě mi prosím zastavte tady na této zastávce." řekl velmi podrážděně a když při odchodu začal nadávat a křičet radši žena šlápla na plyn a z místa ujela.Teprve doma si všimla že ten podivný stopař zapoměl svůj kufřík. Nedalo jí to a podívala se dovnitř. V tom jí došlo proč chtěl ten stopař sedět vzadu. V kufříku byla pečlivě smotaná škrtící struna...

Psychologie duchů

Jestli-že překročíme práh smrti, pak duch zesnulé osoby opět disponuje stejnými charakteristickými rysy chování a není to pouze nepředvídatelný duch bez osobnosti, inteligence...Podstata přirozené reality je založena na našem vnímání této reality. Domníváme se, že naše prostředí je založeno na našem porozumnění této skutečnosti. Našich pět smyslů formuje tuto skutečnost: zrak, sluch, chuť, čich a hmat. Jestli-že nevidíme, hmat či sluch obvykle nevnímáme jako nereálný.Ezoterický pohled naznačuje, že vesmír není nic jiného než energie ve specifickém poměru a na specifické vibrační frekvenci. Tento ezoterický pohled na skutečnost je v podstatě základem pro porozumnění metafyzických duchovních sfér. Během života se u člověka projevují charakteristické rysy chování, jako je osobnost, inteligence a emoce.Jestli-že překročíme práh smrti, pak duch zesnulé osoby opět disponuje stejnými charakteristickými rysy chování a není to pouze nepředvídatelný duch bez osobnosti, inteligence, či emocí. Jestli-že tato zesnulá osoba byla šťastná v pozemském životě, bude šťastná i jako duch. Naopak, jestli-že byla zlá za života, ponechá si tyto dispozice i po smrti a chová se stejným způsobem.Co jsem chtěl naznačit je to, že duch zesnulé osoby není jednoduchý, nepředvídatelný duch, postrádající lidské vlastnosti. Tito duchové nejsou stvořeni jen tak, ale je to přeměněná, nebo vyvinutá životní forma, která z neznámých důvodů (hlavně k rozsáhlé převaze populace) si vybrala setrvávat na Zemi jako duchové. My, jakožto lovci duchů, předkládáme typické důvody, proč duchové zůstávají na povrchu zemském, ale víme to určitě? Jak můžeme rozumnět jejich pohnutkám, když už selháváme na začátku, snažíc se pochopit tento úžasný a ohromující transformační proces, kterým procházejí?Naše duše znázorňuje spirituální podstatu našeho fyzického života. Co kdyby se naše duše stala vyvinutým lidským duchem? Tak proč je to tak důležité? Lovci duchů by měli být paranormální poradci, ne krotitelé duchů. Termín krotitel duchů odkazuje na osobu, která předvádí odstranění (či uvěznění) ducha, bez ohledu a bez obav o samotné duchy. Toto je nadřazené odsouzení těchto duchů jako zlých a jejich úkol je zbavit Zemi zla. Tento upjatý postoj je stejný jako měli Evropané, když přijeli do Ameriky a mysleli si, že to byl jejich Bůh, který jim dal právo zbavit Zemi Indiánů. Bohužel, tito Evropané pociťovali, že Indiáni jsou divoši a pohané a zaslouží si smrt. Tito domorodci se stali obětmi nepochopení bílých mužů jejich kultuře...

Mysl žije i po smrti

Existuje život po smrti a existuje lidská duše? To je otázka, kterou se zabývá lidstvo od prvopočátku, protože smrt se dotýká každého jedince. Shromáždění vědců na proslulém California Institute of Technology naslouchalo lékařům nemocnice v Southamptonu, kteří přinesli přesvědčivé důkazy, že lidské vědomí pokračuje ve své činnosti i poté, kdy mozek přestal fungovat a pacient je klinicky mrtvý. Přiznám se, že mě to nepřekvapuje. Moje tušení, nejasné zprávy, podněty a v neposlední řadě i touha, aby život smrtí nekončil mi naznačovalo, že po smrti těla zůstane duše a bude pokračovat dál. Britští lékaři referovali o studii, která vyšla letos ve vědeckém žurnálu Resuscitation. Sledovali 63 pacientů, kteří byli prohlášeni klinicky za mrtvé: jejich srdce se zastavilo, přestali dýchat a mozková aktivita zanikla. Po oživení, kdy se probrali z klinické smrti, s nimi lékaři dělali rozhovory. Část pacientů měla v době, kdy mozek nevykazoval jakékoli funkce, jasné a uspořádané myšlenkové procesy. Rozumně uvažovali a vytvářeli vzpomínky na to, že v době, kdy jejich tělo leželo bez známek života pod dohledem lékařů a přístrojů, komunikovali a pohybovali se mimo tělo. Mně samotné podali do nejmenších podrobností podobné svěděctví tři lidé, kteří byli v klinické smrti. Všichni tři popisovali, jak se jejich myslící a nehmotné - JÁ - odpoutalo od těla, jak se bez lítosti dívali na svoje nehybné tělo a rozruch kolem něj, jak se pak přibližovalo ke světlu, aby pak bylo najednou vráceno zpátky. Jeden pán dokonce říkal, že v okamžiku, kdy ho něco táhlo zpátky do těla křičel že nechce, měl snahu se bránit a pak se probudil na IPCE. černá kočka sedící na cestěVýsledky výzkumu v Anglii byly tak slibné, že lékaři založili nadaci zaměřenou na to, aby zkoumala zkušenosti blízké smrti na širším vzorku. Zatím shromáždili shodné prožitky u 3 500 osob. Pacienti sdělovali pocity míru, radosti a harmonie. Pro některé se zrychlil čas, zbystřily se smysly, ztratili vědomí svého těla, nepociťovali bolest. Viděli jasné světlo, dostali se do jiného prostoru a hovořili se svými mrtvými příbuznými. Jeden, který se označil za pohana, referoval o setkání s mystickou bytostí. O podobných stavech při přežití smrti existují zprávy staré i několik staletí. Zkušenosti pacientů, které shromáždil dr.Parnia, se shodovaly s těmi, které popsali před ním už lékařka Elisabeth Kübler-Rossová (O smrti a umírání) a psycholog Raymond Moody (Život po životě). Současná studie však pochází z prostředí velké renomované nemocnice a využila nejnovější technologické postupy. Jsem zvědavá a moc bych si přála, aby se vědcům podařilo poodhrnout roušku z tajemství lidské duše.

Duch svatý

Duchovní a božská skutečnost světa je vyjádřena ve všech náboženstvích. Životní síla, tvůrčí dech se spojuje ve Starém zákoně s dějinně a osobně působícím Jahvem, aniž by již bylo možno zřetelně vidět jej jako osobu Božské Trojice: mluví skrze proroky. V Novém zákoně věřící, kteří se k Ježíši hlásili jako ke Kristu, prožívali tohoto Ducha Ježíšova jako spásného a osvobozujícího pomocníka. Ježíš svým učedníkům slíbil zjevujícího Ducha svatého, který tak působí dále v církvi (viz letnice). Tímto vroucím duchovním společenstvím vyrůstá nábožensko-historicky nová intimita člověka s Bohem: věřící se pokládají za přijaté do trojjediné lásky, tajemství života Božího. Znamením toho je biřmování (konfirmace) jako vědomá účast na Duchu svatém, který je účinnou přítomností Ježíše v církvi a ve světě. Plody Ducha zaujímají mimořádné dary (prorokování, mluvení jazyky, vidění) a ještě více dobré síly každodenního života. Od 4. stol. je intenzivní teologická a filozofická snaha o pochopení Ducha svatého (viz filioque). Je jako třetí osoba Trojice podstatně sjednocující láskou v Bohu.

Přízrak made in Czech

bílá paníjste někdy potkali nějaké strašidlo? Někdy to tak možná už už vypadalo, ale nakonec jste s trochou zklamání museli konstatovat, že vysvětlení rádoby nadpřirozeného jevu je veskrze prozaické? Možná vás tedy potěší následující řádky. Patříme mezi země, které disponují minimálně jedním dokonalým strašidlem. Když se řekne Bílá paní, a nemyslíme tím známý míchaný nápoj, mnohé z nás příjemně zamrazí. Bez nadsázky lze říci, že tato dáma patří neodmyslitelně k řadě domácích hradů a zámků. Vystupovala dokonce ve filmu, stala se námětem básní i písní... Nejslavnější Bílou paní u nás je zřejmě paní Perchta z Rožmberka. Narodila se někdy mezi lety 1420 - 1430, byla dcerou paní Kateřiny z Vartenberka a Oldřicha II. z Rožmberka. V roce 1449 se provdala za Jindřicha z Hradce, hrubiána a násilníka i na dobové poměry. Jeho smrti tedy příliš neželela, žila v Jindřichově Hradci i dál a nechala přistavět celé jedno zámecké křídlo. Mezi mnohé její dobré skutky patřilo například rozdělování sladké kaše chudým na Zelený čtvrtek, které se udrželo i po její smrti. Kdykoli byl tento zvyk pak porušen, následoval hněv jejího přízraku. Od své smrti se paní Perchta zjevila prý mnohokrát, například když umíral její pravnuk, pan Jáchym z Hradce. Chodila také hlídat pana Petra Voka, když byl ještě malý. Bílou paní počítáme spíše mezi přízraky mírumilovné, lidumilné a jejím domovem jsou kromě jiných i další hrady a zámky, které patřily pánům z Hradce a z Rožmberka a kde dodnes často visí i její podobizna. Paní Perchta je dnes už ale přízrakem mezinárodním, Rožmberkové měli totiž příbuzné v dnešním Německu a paní Perchta logicky nevynechala při svých posmrtných návštěvách ani tato místa. Společným znakem všech u nás působících Bílých paní je to, že se zjevují v noci, mají na sobě dlouhou bílou řízu, špičatý klobouk se závojem, který za ní případně ve větrné noci symbolicky vlaje. Často nosí klíče. Podle pověstí navlékala i rukavičky bílé, mělo-li se narodit dítě, černé aby zvěstovala něčí smrt. Bílá paní ví prý také o mnoha pokladech, poctivého poutníka k nim zavede, chamtivého krutě potrestá. Do obecné představy o setkání s Bílou paní patří vznešená bílá postava jdoucí po cimbuří, pomalu a bez zakolísání, bez ohledu na místo či nepřízeň počasí. Promočeného turistu poutníka možná zavede k pokladu, možná ho ale také svrhne z hradeb dolů. Potkat Bílou paní dnes není velký problém, chce to jen trpělivost. A víru v existenci nadpřirozena i v moderním technickém jedenadvacátém století. Na zámcích či hradech vás asi přes noc nenechají, ale nevadí, Bílá paní je vidět i zvenku. Tato ušlechtilá bytost patří do českých legend, a pokud nemáte program na část prázdnin, můžete se vydat po jejích stopách. Její prokletí prý nezmizí, dokud bude stát jindřichohradecký zámek. A ten snad o letošních prázdninách ještě vydrží na svém místě...autor pověsti Dalmatika
ZDROJ:WWW.OVSEM.EU

Dům u hřbitova

23. srpna 2009 v 22:07 | MICHAL
To co Vám tady napíšu se nestalo mě, ale mé sestře. Všechno to vlastně začalo tím, že dostala nápad zajet k babičce na dovolenou.
Babička bydlela sama ve starém domě na vesnici s výhledem na hřbitov a kostel nad ním. Není divu, že tam nikdo nechtěl přes noc spát. Přes den tam běžně bouchaly zavřené dveře a otáčely se klíče v zámku. V noci zase vrzaly parkety, jako kdyby se po nich někdo procházel. Sám jsem to v noci zažil - šlápoty, které se odmlčely, aby zase pokračovaly, do toho odbíjely kostelní hodiny. Za okny se mihotaly svíčky z náhrobků, atmosféra víc, než tajemná. Šel z toho všeho mráz po zádech.
Poté, co se má sestra ubytovala i se švagrem u babi, nastala očekávaná noc. Zprvu všichni poklidně usnuli a vypadalo to, že je všechno v pohodě a čeká je klidná noc. Sestru však po půlnoci probudilo hlasité mluvení. Byl to její muž, který vedle ní se zavřenýma očima někomu odpovídal. Po chvíli ho vzbudila, když zaslechla, jak říká a stále opakuje, že nikam nepůjde... Po probuzení se od něho dozvěděla, jak se mu ve snu zjevil postarší muž, který ho lákal nahoru na půdu, že mu tam něco ukaže. Těžko říct co.
Záhy se však zjistilo, že to nebyl nikdo jiný, než náš praděda, který byl pochován na onom hřbitově za barákem. Švagr ho vlastně vůbec neznal, ale když ho uviděl na fotce, kterou mu ukázala babička, rozklepaly se mu kolena a řekl, že to je on.
Samozřejmě, že po tom nastalo balení a bylo po dovolené. Nutno dodat, že ten tón, kterým ho lákal na půdu, nebyla prosba, ale rozkaz.
Těžko říct, jak by to dopadlo, kdyby nebyl probuzen. Podle svých slov se tam chystal ve spánku jít..
ZDROJ:/zahady.mysteria.cz

Schátralý hřbitov

23. srpna 2009 v 15:29 | MICHAL
Zdravím všechny lidi, kteří choděj na tyto stránky, rád bych se s Váma podělil o můj zážitek.

Před rokem jsme s kamarády trávili dovolenou v jedné staré a vlastně již skoro opuštěné vesničce na Šumavě, kde byl i starý, rozbořený kostelík, teda včetně nádherně schátralého hřbitova.
Jednou jsme nějak popíjeli a kamarád se se svoji holkou vydali na hřbitov. Jenomže opilost sehrála svojí roli a kamarád neudělal nic jiného, než že se šel vymočit na jeden z hrobů a pak se oni ještě intimně zblížili přímo v kostele.
Další den jsme našli okolo hrobu vypálenou, asi dvoumetrovou skrvnu.
Příští noc jsme viděli v kostelíku světlo, po prozkoumání tam byla zapálená svíčka. Po zahašení, ani ne po 5 minutách, jí někdo, nebo něco zapálilo. To se nám stalo asi třikrát, pak tam již nikdo nešel.
Těsně před odjezdem kamaráda uštkla zmije, takže to byl už celkem průser. Po návratu na jeho přítelkyni spadla taška ze střechy, naštěstí se jí nestalo nic vážného.

Nevím, možná, že to byla jen souhra náhod...
ZDROJ:WWW.ZAHADY.MYSTERIA.CZ
AUTOR:HONZA

Strašidelné domy

23. srpna 2009 v 15:05 | MICHAL
ZDROJ:GOOGLE

Židovský hřbitov a duch

23. srpna 2009 v 14:56 | MICHAL
Zdravím. Chtěl bych Vám tímto článkem sdělit moji příhodu s duchem. Fotky, které jsem inkriminovanou noc nafotil, najdete zde http://paranormalnijevy.blog.cz/0810/pribeh-o-ceste-domu-a-duchu. Vím, že to vypadá jako blbá reklama mého blogu, ale proč znova uploadovat fotky, když už je někde mám ;-) Ale k věci.

Před asi dvěma roky jsem šel po tmě domů. Šel jsem kolem židovského hřbitova směrem přes les až do vesnice, ve které bydlím. Protože jediný můj zdroj světla byla stará SE K700i, tak jsem musel svítit tím způsobem, že jsem otevřel kryt fotoaparátu a stiskl na klávesnici hvězdičku. Každých pět minut jsem musel vyfotit jednu fotografii, aby mi světlo nezhaslo a abych to nemusel celé pouštět znovu.
Když jsem chtěl po týdnu promazat mobil, bylo tam asi kolem osmi set fotek z toho večera. Zkopíroval jsem si to do počítače, protože v tom byly namíchané i moje osobní fotky. Tak jsem si říkal, že všechny, co jsou "černé", okamžitě vymažu, ale protože jsem měl čas, tak jsem si jednu po druhé projel. Udělal jsem velice dobře, protože jestli jste si najeli na odkaz výše a skoukli ty fotky, tak musíte uznat, že je to obdivuhodné.
Řekl bych, že to byl duch. Koho, to nevím, ani se se mnou nesnažil ten duch komunikovat, ale jedno je jasné. Člověk to rozhodně nebyl! Pokud ano, proč by mu chyběla hlava a na prvním obrázku, jak můžete vidět, je zformovaná noha do nepřirozeného úhlu. Čili bych to tipoval na ducha.
Přiznám se, že jsem pocítil, když jsem šel okolo židovského hřbitova, silnější vítr a jako by prudké snížení teploty, ale nevěnoval jsem tomu pozornost.

Od té doby se zabývám paranormálními jevy. Určitě Vás bude zajímat lokace tohoto místa. Je to v okolí Jihlavy na Vysočině. Víc Vám neřeknu, ať si taky užijete hledání. Jen Vám prozradím, že v tomto městě bylo zaznamenáno více paranormálních jevů. Mějte se a bojte se.

PS: Foceno kolem 23:00 hodiny.
ZDROJ:paranormalnijevy.blog.c

Podivné jevy na hřbitově

23. srpna 2009 v 14:48 | MICHAL
Nikdy jsem na podobné jevy nevěřil a ti, co o tom psali, tak jsem byl přesvědčenej, že si vymeješlej. Ale poté, co se mi to dnes stalo, mám nějakej divnej pocit a začínam na ,,cosi,, věřit.

Bydlím na vesnici, kde máme s kámošema takovou malou chatku, které říkáme klub. Seděli jsme tam dnes večer, bylo nás tam pět a jeden kámoš pařil něco na mobilu, v kamnech hořel oheň a jinak jsme se nudili. Jelikož nám bylo vedro, tak jsme řekli, že si půjdem něco koupit do večerky asi 0,5 km vzdálené. Tam jsme si něco koupili a pak jsme si šli sednout na místní hřbitov. Chodíme tam takhle za tmy často, protože je tam taková zvláštní atmosféra a prostě ticho a dobře se tam kecá.
Sedli jsme si tam na lavičky a kecali jsme. Asi po čtvrt hodině se nám začali dít divné věci. Já jsem si zrovna něco psal na mobilu a kamarád stále na mobilu pařil. Najdenou se nám oběma ve stejnou chvíli začaly vypínat a zapínat mobily (kamarád si nevymýšlel, viděl jsem, jak se mu vypíná a zapíná) no a třetímu kamarádovi, který zrovna fotil čtvrtého kamaráda mobilem, aby měl nějaké fotky na profil, najednou z ničeho nic nešel foťák na mobilu, ať mačkal spoušt jak mačkal. Po pěti minutách to začlo jít. Stáli jsme tam ještě chvíli dál a ten kámoš, kterému nešlo fotit, měl na mobilu tlumeně puštěný mp3 přehrávač (jeden ploužák od Pink Floydů (High Hops) a najednou se mu to v kapse přeplo na nějaký black metal, který měl asi o dvacet písniček dál.

Na závěr bych chtěl dodat, že si opravdu nevymýšlím.
ZDROJ:WWW.ZAHADY.MYSTERIA.CZ

Tajemný hřbitov

23. srpna 2009 v 14:44 | MICHAL
Znám jeden hřbitov ve středních čechách, který určitě stojí za shlédnutí. Je velmi starý a dnes už se na něm nepohřbívá. Sám o sobě mi příjde jako kouzelný svojí atmosférou, polorozpadající se náhrobky obrůstající okolní přírodou, nádherné sochy a těžko čitelné náhrobky, dokonalé romantické místo snad pro svoji odlehlost dosud nepodlehl nájezdům vandalů a zlodějů soch.

Uprostřed se nachází kaple, která je myslím útočištěm nějaké skupiny vyznávající černou magii nebo něco podobného. Uvnitř jsou často uspořádány kameny do tvaru pentagramu nebo obráceného kříže, zbytky svící i tajemné nápisy, celé to uvnitř působí podivně a strašidelně. Rychle jsem z kaple prchala na světlo, když jsem to poprvé viděla. Nemám z tohoto místa žádný zážitek s duchy nebo podobně, nicméně jedna podivná událost se mi tu přihodila.

Byla jsem tam jednoho odpoledne, procházela hřbitov a četla nápisy na náhrobcích. Jeden mě natolik upoutal svoji morbidností, že jsem si ho zapamatovala a hned jsem ho doma odrecitovala svojí rodině a všichni jsme se tomu pousmáli. No, zkuste si představit na svém hrobě nápis: "Slunce zašlo za horu a já musím do hrobu.." Fakt síla.

Po pár měsících na jaře jsme se tam opět vypravili i s rodiči a sestrami a samozřejmě jsem jim náhrobek chtěla ukázat. Prošli jsme několikrát hřbitůvek hrob od hrobu, nic jsme nevynechali, ale ten hrob prostě zmizel. Byl to velký jednoduchý pomník a možnost, že by byl odstraněn mi přišla dost nepravděpodobná. No, ale prostě tam nebyl. Sice nám to všem přišlo podivné, ale dál jsme to neřešili a jeli jsme domů.

V létě mě to tam zase začalo táhnout, jen tak se podívat, jestli je vše v pořádku, jestli vandalové ještě hřbitov neobjevili, tak jsem sedla do auta a vyrazila se podívat. Asi mi nebudete věřit, ale po pár krocích hned u vstupu se na mě zdálky díval TEN náhrobek a přímo mě bodal do očí svým morbidním nápisem! Jeho přehlédnutí naprosto vylučuji. Málem mě to posadilo do trávy, to vám povím!

No, možná to není až tak strašidelný příběh, ale když teď někdy zaslechnu, že se na strašidelném hřbitově třeba přemisťují hroby, tak vím o čem je řeč! Nepovažuji tenhle hřbitov za strašidelný, možná tak lidské dění v podzemí té kaple, je to malebné místo, kde přímo cítíte klid odpočívajích duší a vtipkování na účet jejich hrobů se zřejmě nevyplácí..
ZDROJ WWW.ZAHADY.MYSTERIA.CZ

Duch v pokoji

23. srpna 2009 v 14:29 | MICHAL

Strašidelný hřbitov

22. srpna 2009 v 22:03 | MICHAL
Jeden strašidelný dům je v Černošicích u Prahy, nikdo tam nevydrží déle jak 2 roky. A vždy se tam stihne něco přihodit. Teď je dlouho prázdný a když jedu v noci kolem, tak mi naskakuje husí kůže...

Co je ale opravdu prověřené - je strašidelný hřbitov nedaleko Okoře, u malé vesnice Noutonice.
Můj táta tam trávil mládí ( ve vesnici ) a vyprávěl různé příhody. Dodnes tam místní před soumrakem přestávají chodit a raději obcházejí zkratkou 2 km.
Místní báby vyprávějí, že je tam večer slyšet "nářek mrtvých..." Jezdím tam na Dušičky a nemám tam dobrý pocit. Občas slyším šepot, skřípot z jedné hrobky...

Jednou jsem přicházela a paní, která vycházela mi řekla, že bych tam neměla chodit, že se tam "pohybují" hroby. Nic takového jsem tehdy neviděla, ale jakobych viděla mezi hroby stíny.

Zvedl se vítr, začalo před hřbitovem houkat moje auto, tak jsem utekla taky
/ZDROJ:www.zahady.mysteria.cz

Noutonický hřbitov

22. srpna 2009 v 21:59 | MICHAL
Příběh o Noutonickém hřbitově mě zaujal už od začátku a četl jsem i o těch výpravách o natočení dokumentu.

Na inetu jsem našel několik fotek noutonického hřbitova. Jsou to úplně normální fotky, i když na jedné jsem se nějak zasekl. Přiblížil jsem si jí a prostě vidím na hrobce obličeje.

Takových fotek už jsem viděl spoustu na cizích stránkách.

No řekněte sami, co vidíte? : ZDROJ: zahady.mysteria.cz

Záhadná kostka

22. srpna 2009 v 21:28 | MICHAL |  Příběhy
Byla jedna dívka která se jmenovala Katka. Měla dvě najlepší kamarádky, které se jmenovaly Markéta a Julie. Rodiče řekli Katce že pojedou někam na oslavu tak si Katka tajně domů pozvala Markétu a Julii, své 2 najlepší kamarádky. Už uplynulo pár hodin a holky se pořád nudily. Katka si jen tak z nudy vzala kostku a házela si s ní. Katka s kostkou hodila a až se zastavila jí chtěla Katka opět vzít do ruky, jenomže než jí stačila vzít kostka se pohla ze 2 na 1. Katka se udivila a zavolala k sobě ostatní holky. Holky to začaly zkoumat jenže v tom uviděla průhlednou uškrcenou postavu. Katka se zděsila, protože ta postava byla Julie. Promnula si oči, ale postava tam už nebyla. Pvěděla to holkám, ale ty řekly že se jí to jenom zdálo. Katka pokračovala v házení s kostkou. Opět se zastavila (ta kostka) a než jí Katka stihla vzít kostka se pohla z 5 na 2. V tom všechny 3 holky uslyšely příšerný zvuk jako když někdo střílí a někdo křičí. Najednou holky uviděly tělo mrtvé tělo. Tělo které mělo vyrvané oči z důlku, vytrhnutý jazyk a rozervanou hruď. Holky se začaly opravdu bát. Katka kostku nechala být a dělala něco jiného. Za hodinu se začaly tak bavit, že na to co se stalo ůplně zapoměly. Najednou si Julie nevšimla stolku na kterém ležela ta kostka a drcla do něj, kostka spadla a překulila se na 3. Holky si toho nevšimly a hrály si dál. Když v tom Markéta začala mluvit divným hlasem. Jako kdyby byla někdo jiný a ten hlas říkal: DNES O PŮLNOCI ZEMŘETE!!!!!!!!! Markéta upadla do bezvědomí, ale za pár minut se zase probrala a byla v pořádku. Potom si Julie a Katka všimly že je kostka opět na zemi. Katka si uvědomila, že to všechno asi způsobila ta kostka. Proto neztrácela čas a tu kostku hodila z okna. Nyní si holky opět začaly hrát. Kostka se ovšem někde daleko po odvození převrátila na 4. V tu chvíli začala strašná vichřice a holkám v pokoji praskly okna a hned vichřice přestala. Foukalo už jen trochu a protože byla kostka lehká opět se převrátila na 5. Holky si pořád hrály, ale najednou v pokoji začalo všecho létat a uslyšely zlověstný smích. Holky se hrozitánsky bály a proto utekly z Katčiného domu chtěly jít k Markétě domů. Tak běžely a běžely. Holky už byly skoro tam. Na cestě byla ta kostka, ale holky si jí nevšimly. Běžely dál. Julie Kopla do kostky, ale nevšimla si toho proto běžela dál. Kostka se tedy převrátila na 6. Ještě než byly holky u domu začali kolem holek polétávat duchové. Padly do bezvědomí. Když se potom probudily byly v nemocnici a jejich rodiče jim řekli, že byly 2 měsíce v bezvědomí. Markéta, Julie a Katka o tom vyprávěly svým rodičům, ale oni jim nevěřili. Holky už tohle nikdy nechtěly zažít.

Zakázaná otázka

22. srpna 2009 v 21:20 | MICHAL |  Příběhy
Když se vyvolávají duchové,nesmí se nikdo nikdy zeptat na jednu věc:Kdy on sám zemře!!!!Několik mladých lidí jednou pořádalo seanci.Všichni drželi ukazováček a prostředníček na jedné sklenici.Když pokládali otázky,pohybovala s sklenice mezi písmeny a číslicemi napsanými na bílém listu papíru.Najednou se jeden kluk zeptal:Kdy umřu????!!!!????Ostatní ztuhli hrůzou!!!!Pozorovali,jak se sklenice pohybuje po papíře a píše datum 12.března téhož roku.Do toho data zbýval rovný týden.Chlapec se dal do smíchu,protože nevěřil tomu,že zemře,bylo mu teprve 13-let.Ale zemřel.12března ho cestou domů ze školy srazilo auto.
ZDROJ:/anisuper.blog.cz

Záhadný stařík

22. srpna 2009 v 20:59 | MICHAL |  Příběhy
Tenkrát mi bylo 9 let. Byli jsme na návštěvě u příbuzných v Německu. Sluníčko krásně svítilo, senza příležitost někam vyrazit. Tak jsme se sestřenkou popadly kola a jely. Prostě někam, kde je hezky. Dojely jsme do lesa, u kterého byl na kraji starý park. První pohled byl strašidelný a mrazivý, ale co, vlezly jsme tam. Já jsem omylem zabouchla starobylá vrátka, které se málem rozbily. Prohlížely jsme si to tajemné místečko. Po chvilce něco šustlo. Myslely jsme, že je to nějaké zvíře, ale ne! Za chvíli z keře vylítnul podivný stařík a něco na nás zakřičel, ale my jsme mu nerozuměly a stály jsme jak opařené na tom samém místě. Samo, že jsem začali křičet a potom zdrhat, ale nemohly jsme otevřít tu zatracenou branku. Koukala jsem na toho muže, zatím co sestřenka se mermomocí snažila přesvědčit tu branku, aby povolila. Ten stařík byl malý a ušmudlaný. V roce něco držel. Pytel! Byl ode mne tak půl metru a já myslela, že mě do toho pytle strčí. Záhadně branka povolila a my jsme o 106 jely z toho lesa ven. Něco za námi křičel, ale nerozuměly jme mu. Nikdy bych se tam už nevrátila! Potom jsme zjistili, že v tom lese byla nalezena v pytli mrtvá holčička! :-(
ZDROJ:/anisuper.blog.cz

Horor v lese

22. srpna 2009 v 20:56 | MICHAL |  Příběhy
O prázdninách jsme s mým spolužákem Honzou šli tábořit do Beskyd. Vzali jsme si s sebou stan a spacáky. Honza přišel na to, že by jsme si měli vzít taky maskáče a batohy, abychom byli jako zálesáci. Tak jsme vykročili do lesů. První den jsme se potulovali, živili se lesními splodinami a zvěří, jako bažant na špeku, zajíc na smetaně a srnčí na rožni. Srnčí bylo dobrý ale ten rožeň mě doteďka tlačí v žaludku. Druhý den jsme se dostali do ještě opuštěnějšího lesa, ve kterém byly podivné kosti rozházené na jehličí a na stromech satanistické znaky. Vyhnal nás odtamtud naštvaný režisér Záhady Blair Witch, prý jsme mu vlezli do záběru. Na tom filmu je to prý doteďka poznat. Než jsme mu utekli, nastal soumrak. Chystali jsme se spát pod stanem ale vypadalo to na bouřku, takže jsme hledali nějaký skalní převis, jeskyni, nebo hotel. Bůh Perun na nás nezapomněl, (i když jsme víc uctívali Radegasta) a najednou jsme před sebou uviděli chatrč. Nebyla zamčená, bylo v ní sucho a počet švábů nepřesahoval standard Evropské Unie, takže jsme se v ní zabydleli. Zevnitř byla dokonce i závora, kterou jsem zavřel. Usnuli jsme jako zabití. Kolem druhé hodiny ranní jsem se probudil. Ne, to snad nemůže být pravda! Někdo tluče na dveře! Rychle jsem zatřásl Honzou a druhou nohou jsem si balil věci. Náhle se dveře rozpadly a za nimi stál podivný muž, v jedné ruce měl pochodeň, v druhé velkou sekeru a ve tváři šílený výraz! Rozkopl jsem okno a vyskočil ven, Honza za mnou. Utíkali jsme jako střelení do nočního lesa. Náhle si Honza uvědomil, že si v chatě zapomněl boty. Já bych ho v tu chvíli asi zabil! Nakonec se rozhodl se pro ně vrátit. Já jsem se ho rozhodl doprovázet (být v noci v lese sám není hezké). Schovali jsme se za strom u chaty a pozorovali okolí. V chatě byla tma, nic nebylo slyšet. Honza teda prolezl oknem a sebral boty. Najednou se z rohu chaty vynořil ten chlap a hodil po něm sekeru. A od té doby má Honza prdel na TŘI půlky…
ZDROJ:/anisuper.blog.cz

Mrazící vagony

22. srpna 2009 v 20:49 | MICHAL |  Příběhy
Jednoho pátečního večera přijela na nádraží řada mrazících vagonů.Jeden ze železničářů měl projít všechny vagony,odečíst údaje tlakoměrů a dalších přístrojů a zapsat je do protokolu.Když vešel do prvního vagonu,zabouchly se za ním velké,těžké,oplechované dveře.Nikdo neslyšel,jak do nich buší!!!!Bylo mu jasné,že nemá šanci přežít víkend ve dvaceti osmi stupních pod nulou,když má na sobě jen tenké letní šaty.Začal si zapisovat,jak jeho tělo reaguje:
5minut:Chodím je mi zima
10minut:Mrznou mi nohy
15minut:Nemám cit v nohou
V pondělí ráno otevřeli kolegové dveře od vagonu a našli ho tam mrtvého.Na podlaze ležela spousta řada lístků se zápisy,jak mráz postupoval jeho tělem.Mrazení ale nebylo zapnuté,muže zabila jeho vlastní představivost!!!!
Mrazící vagony

Strašidelné hotely 2

22. srpna 2009 v 20:07 | MICHAL |  Příběhy
Tyto slova ve spojitosti můžeme slýchávat zhruba od začátku devadesátých let, kdy se tenhle jev začal prosazovat. Existuje mnoho hotelů, kde byla prokázána přítomnost něčeho nadpřirozeného. Představte si, že usínáte a najednou z Vás někdo stáhne deku, i když víte, že nikdo jiný v místnosti není. Nebo se začne rosvícet a zhasínat lampička, které jste se ani nedotkli. Když vytáhnete přípojku ze zásuvky, začne se v koupelně pouštět voda. Pokud jste normální a to už na Vás začíná být trochu moc, asi vyběhnete z pokoje a vrátíte se až ráno a taxíkem, který je před hotelem, rychle odjíždíte pryč. Pokud jste se do onoho hotelu dostali za účelem, aby se Vám něco z těchto věcí stalo, tak Vás to jistě nepřekvapí, přikryjete se zase dekou, otočíte se na bok a spíte dál. Zatím jsem neslyšela o tom, že by některý strašidelný hotel byl i v naší republice, ale mnoho se jich vyskytuje v USA, ve Velké Británii a v Kanadě. Jsou také v jiných zemích, ale ne v tak veliké míře.
ZDROJ:?

Strašidelné hotely

22. srpna 2009 v 20:04 | MICHAL |  Příběhy

Co se v nich skrývá? Jaké je jejich tajemství...............
Snad každý hotel má svůj strašidelný pokoj. Některé hotely mají dokonce vynechané celé třinácté patro. Za nejstrašidelnější pokoje se považují ty, co jsou v třináctém patře a součet jejich číslic se rovná třinácti. Vemte si třeba hotel Delfín v nejmenovaném městě. Když jedete výtahem, máte po dvanáctém patře hned čtrnácté. Ve čtrnáctém patře najdete pokoj číslo 1408. Součet číslic tohoto pokoje je 13 a i přesto, že jsme podle výtahu ve čtrnáctém patře, jsme vlastně ve třináctém. Podle historie tohoto pokoje se tam jako první ubytoval pan McSeiler, který tam spáchal sebevraždu. Od té doby tam spáchalo sebevraždu dalších dvanáct lidí a třicet zamřelo přirozenou smrtí. Uklízečky, které tam chodily uklízet náhle dostávaly cukrovku a jiné trvalé nemoci. Shoda náhod? Nebo v tom pokoji opravdu žije něco, co vás přivede k šílenství? Proto si dejte pozor na to, kde se ubytujete.
AUTOR:Veloki a Carr

Ghost video 2

21. srpna 2009 v 19:55 | MICHAL



Freddy běží zabíjet....

20. srpna 2009 v 23:02 | MICHAL |  Příběhy
Tenhle
příběh se nestal přímo mě ale mojí kamarádce Verče,
která mi ho vyprávěla ona je astmatička a proto jela do
lázní. Saznámila se tam s jednou holkou která si pořád
broukala písničku 1,2,3,4,5 Freddy běží zabíjet. I
když jí přemlouvala aby toho nechala tak nepřestal no a
tak se k ní Verča přidala. Když byly večer na pokoji a
povídaly si začala se jim z podedveří valit studená
mlha. Šly se tam tedy podíval a viděly bíle oděnou
postavu s vysokým kloboukem. Strašně se lekly a
vykřikly. Ta postava se otočila byla to blondýna s rudě
svítivýma očima. Vyděsily se ještě víc a rychle se
rozběhly pro vedoucí ta jim nevěřila, ale šla s nimi.
Když přišly na "tu" chodbu nebylo tam po mlze ani po
dívce ani vidu ani slechu. Vedoucí je měla za blázny,
ale oni věděli, že tam ta postava byla, a že tu
způsobyla ta písnička!.........."
ZDROJ:WWW.KLAMY.BLOG.CZ


Tajemný měsíc

20. srpna 2009 v 22:59 | MICHAL |  Příběhy
Jednou jsme u nás na zahradě opékali buřty a přišly moje dvě nej kámošky Anička a Valérka . Nacpaly jsme se špekáčky a pak jsme všechny tři vyšli na ulici. Krásně svítil měsíc, byl zrovna v úplňku. Anička na něj fascinovaně koukala. Měla jsem pocit že ji to snad omráčilo- vzápětí se totiž stalo něco hrůzostrašného! Běžela do naší kůlny, tak jsme pospíchali za ní. Ona tam popadla sekeru a začala s ní proti nám mávat! My jsme vřeštěly jako pominuté a snažily se uhýbat, asi nad námi bděl náš anděl strážný, že nás ani neporanila! A pak se zničehonic zase vzpamatovala a koukala na své ruce, kde se v nich vzala sekera! Vůbec nic si nepamatovala! Nechaly jsme to bez komentáře. Jenomže když jsme vyšly z kůlny ven, tak ten měsíc pro změnu omráčil Valérku! Chovala se prostě úplně zničehonic, ale úplně divně. Řekla nám: Holky, mám o půlnoci vždycky otevřenej džusbar, nechcete ochutnat? Ráda vám jeden dám úplně zadarmo! Ale to nebyla žádná pravda, protože ona takový džusbar vůbec nemá! A potom, až ji to přešlo, tak si taky nic nepamatovala. Mě to naštěstí neomráčilo, protože jsem se na ten pitomej měsíc ani jednou nepodívala! Muselo to být jedině tím, napadlo mě to, jak to z Anči přešlo na Valču
ZDROJ:WWW.KLAMY.BLOG.CZ

Tornada

20. srpna 2009 v 22:44 | MICHAL
ZDROJ:GOOGLE

Blesky

20. srpna 2009 v 22:36 | MICHAL
BLESK JAK S HORORU
ZDROJ:GOOGLE

Tajemná dívka

20. srpna 2009 v 22:16 | MICHAL |  Příběhy
Jednou jel starý řidič do Prahy a zahlédl na silnici mladou stopařku. Zastavil jí a ona nastoupila , byla to dívka která měla hrozně škaredý obličej měla ho popálený, řidič se jí trochu bál ale odvezl ji na to místo kam chtěla jet. Hledal to město ale nikde takové nebylo zeptal se tedy dívky jestli se nespletla. Ona už tam jen ležela a nikoho nevnímala, řidič ihned zavolal zahranku a holčičku si odvezli. Když pak mu zachranka řekla že měla važné poranění hlavy a že zemřela před 3 rokami. Divili se že byla v autě a od té doby starý řidič nikoho nevozil!

Vrah a psík

20. srpna 2009 v 22:14 | MICHAL |  Příběhy
Jedna dívka měla spát sama doma. Nebála se, protože u sebe měla svého psíka. Ten vždycky spával pod její postelí, a když děvče dostalo strach, vystrčilo ruku ven z postele a pes ji začal olizovat. To dívku vždycky uklidnilo.
Večer si vlezla do postele a poslouchala rádio. Náhle přerušil program hlasatel a oznámil, že z nedaleké věznice prchl nepříčetný vrah, který požírá lidské maso. Bylo nutné zhasnout všechna světla, nebť nebezpečného šílence přitahovalo maso, krev a světlo.
Dívka zhasla lampu a vystrčila ruku z postele. Cítila, jak ji psík začal olizovat, uklidnila se a usnula. Po chvíli se ale vzbudila, protože měla dojem, že slyší, jak jde někdo po schodech. Vystrčila ruku z postele, cítila jak jí psík začal olizovat, uklidnila se a usnula.
Za chvíli se vzbudila podruhé, Zdálo se jí, že z koupelny slyší mlaskavé kapání, Ale zase jen vystrčila ruku z postele, ucítila jak jí psík začal olizovat, uklidnila se a usnula. Spala klidně až do rána.
Když druhého dne vešla do koupelny, uviděla svého psa zavěšeného nad vanou na sušáku na prádlo. Byl podřezaný a všechna krev z něho vytekla do vany. Na zrcadle bylo krví napsáno:
,,I lidé dovedou olizovat ruce".
ZDROJ:micky.blbne.cz

Duchové v Beskydech

20. srpna 2009 v 18:20 | MICHAL |  Paranolmární jevy
Rozeznáváme několik druhů psychokinetických jevů je to dosti rozsáhlá škála jevů,která patří do oblastí kvantové fyziky vyššího řádu.
1.Telekineze-Hýbání s předměty na dálku s pomocí energetického působení člověka.
2.Telegnoze-Detekování různých událostí a dějů v přítomnosti nebo budoucnosti. Dále se dělí na Jasnozřivost a Jasnovidnost. Tyto jevy se zbývají předpověďmi do budoucnosti a vidění například orgánů v těle a jiných subjektů.
3.Telepatie-Přenášení myšlenek na dálku.
4.Radiestezie-Zabývání se detekcí s pomocí pomůcek jako je kyvadlo,virgule L dráty,pružina a podobně.
5.Psychofonie-Tento jev se vyskytuje na místech kde došlo nějakým událostem a tyto jsou jakoby zaznamenány v nábytku a předmětech. Projevují se různými zvuky popřípadě hudbou hlasy a dalšími různými zvuky.
6.Atmokineze-Je jevem kdy subjekt s pomocí vlastní energie dokáže vyvolat déšť, nebo naopak ho zastavit. Toto vychází z principu ovládání hmoty pomocí energie ducha, vyvolané subjektem. Patří to mezi schopnosti z oblast Šamanismu a pro tuto schopnost musí mít člověk určité vlohy.
7.Bilokace-Vědomí člověka se objevuje na několika místech současně.
8.Chiromantie-Vykládání z ruky podle patologických čar.
9.Kartomantie-Vykládání událostí s pomocí karet nebo různých pomůcek jako jsou křištálové koule a nefritové koule.
10.Geokineze- Čistění minerálů s pomocí vlastní energie,zvláště u křišťálu.
11.Penetrace- Dochází k pronikání hmoty v určitém úseku a ke změně struktury v daném místě.
12.Duchové a zjevení-Různé typy úkazů vyvolaných citlivými osobami které navštívily místa kde došlo k tragédiím a proto se dají využít informace citlivou osobou ke zmaterializování zhmotnění informace, v podobě siluety člověka nebo různých druhů oparů,mlh a jiných projevů.Na místě je vždy spolupřítomen úbytek teploty v blízkém okolí a následné vyvolání stresu.´Projevuje se úbytkem energie v dáném místě.
13.Vampyrismus-Vysávání energie z citlivých lidí pro svůj vlastní prospěch,dotyčná osoba vždy ožije když se někde nasaje energií ostatních živých tvorů.
14.Upírství-Vysávání krve různým živočichům i člověku.Existuje druh netopýra v oblasti Amazonie,který se živí krví zvířat a nepohrdne ani člověkem,který usne někde v přírodě.Vzácně popisovaný jev se vyskytuje i u člověka, naposledy zaznamenán v Polsku v roce 1979.Jinak se tento jev sem tam objeví i ve Spojených Státech Amerických.
14.Elektrokineze-Jev kdy subjekt je schopen nabíjet baterie nebo naopak je i vybíjet,dále dochází k tak silnému náboji energie že může dojít i k praskání žárovek nebo zářivek.
15.Pyrokineze-Subjekt je schopen ovlivnit plamen svíčky .
16.Teleportace-Přemístění hmotných předmětů nebo osob na velké vzdálenosti s pomocí existence stovek černých děr,Subjekty zmizí na určitém místě zde jsou nematerializovány a zase následně na jiném místě zmaterializovány.
17.Poltergaisti-Tento jev je vyvolán pravděpodobně subjektem s pomocí vlastní Psychokineze a tak zmizí když dojde k Exorcismu, nebo k jiným rituálům například z oblast Šamanismu.Osoba tento jev způsobující se zahltí energií a dojde ke zklidnění jejího projevování se na této úrovni.
18. Logurgie-přenos bioplazmatického náboje na léčenou osobu. Dnes se používá nový název Biotronika.
Ektoplazmatické výboje a jiná rezidua.
Měl jsem možnost spolu s kolegou ze sdružení Agartha Brno,panem Kamilem pokorným, navštívit štolu na Stránské Skále v Brně,a zde provádět společný výzkum zvláštního jevu na určitém místě,ke kterému dochází v této lokalitě již od roku 1948. Vždy při vstupu do štoly se objevuje zvláštní jako by bílá mlha,která zaujímá určité kontury,jako jsou lidské obličeje které se různě vyskytují na různých místech v těchto štolách.
Dnes již mohu potvrdit to co jsem slyšel od různých pamětníků že to je přinejmenším zajímavý úkaz,nemluvě o tom co se stane když jen tak fotíte v úplné tmě s fotoaparátem s nejvyšší citlivostí a infračerveným filtrem. Nechávám pouze na každém z vás, kdo uvidí tyto fotografie,aby si ponechal svůj zážitek i úsudek. Dne 5.4.tohoto roku jsme spolu s panem kolegou vstoupily kolem 11.00 do štoly na Stránské blízko tramvajové zastávky. Ve štole nebyl vůbec přítomný žádný mlžný opar nebo něco takového. Procházeli jsme chodbou k zadním plazivkám a tu a tam jsme fotily jen tak na různých místech kde docházelo k reakci virgule. Za války tyto štoly měly sloužit jako přístupy k letecké továrně,kterou němci již nestačili přemístit. V roce 1938 zde zahynula tragickou smrtí Anička Dostálková, která zde skončila svůj život pádem ze skály.Jiná žena se podle výpovědí pamětníků se zde v roce 1950 na trámu ve štole 2 oběsila a zde také byla nalezena podle výpovědí pamětníků, kterých již moc není. No nyní by jsem chtěl pokračovat v líčení zážitků ve štole. Když jsme se dostali k místu se zvláštním nosníkem u stropu tak se reakce s virgulí dostavily hodně intenzívní a virgule pružina, se začala otáčet v rukou,jako při velmi silných rezonančních polích. Najednou proběhl kolem nás zvláštní závan chladu a mě začaly mrznout prsty. Vzal jsem fotoaparát a provedl jsem několik snímků. Jaké bylo moje zděšení,když jsem na prvních snímcích měl jen čisté záběry bez mlžného oparu a potom ve spojení se zvláštními pocity, jsem měl na záběru nahoře na trámu nějakou siluetu obličeje ženy a na dalších dvou záběrech ještě výraznější podobu lidské postavy . V případech výskytu jakýv koliv paranormálních jevů nás můžete kontaktovat na tel.723039250 nebo e mail caryfuk1@seznam.cz taktéž budeme rádi když nám napíšete Váš názor.
S pozdravením Váš Čáryfuk Jaroslav Drábek

A zde konečně můžete vidět několik fotografií z průzkumu této štoly a také několik fotek z měření rezonančního pole v této lokalitě.

V příštím roce 2010 bude se konat opět na jaře další symposium pod hlavičkou ČMslu v lokalitě Stránská skála.
Pro zasmání.
Pozor není učeno pro škarohlídy!
Rozeznáváme tři druhy duchů!
1 Duch- neboli EPRV jev
2 Prduch- bez komentáře
3 Duchcát-pro zasvěcené ( existuje na to vtip)
Další aktivity v roce 2009.
Včas dáme vědět.
Sledujte aktualizace!


Vážení a milí příznivci mých stránek.

Po určité době Vám znovu přináším ucelený soubor fotografií paranormálních jevů, tentokrát z druhého symposia, které se konalo v Brně na Stránské skále dne 8.11.2008 pod záštitou Česko Moravského svazu Léčitelských umění a časopisu Meduňka. Tato akce byla prezentována jako výlet na Medůvku.
Na této velké akci se sešlo asi 50 lidí z celé republiky a dokonce zde byli i dva zahraniční hosté. Počasí nám sice nepřálo, ale to vůbec nevadilo průběhu přednášek, které vesměs stejně probíhaly v prostorách podzemí.

Na akci promluvil i zástupce spolku Atoz Brno pan Dvořáček Bohuslav o aktivitách tohoto sdružení. Jako hlavní host zde pohovořil o koncepci svazu léčitelů pan Jaroslav Švenda, který sdělil přítomným lidem důležité informace o vzdělávání léčitelů u nás a také pohovořil o léčitelství v naší zemi, v duchu že je zapotřebí zkvalitnit práci léčitelů a jejich přístup k pomoci lidem. Po ukončení informačního bloku jsme se přesunuli do prostor štoly č.1 kde následovala přednáška o lokalitě Stránské skály a jejího podzemí.

Dále následovala přednáška o paranormálních jevech,jejich detekci a řešení jejich výskytu. Následně všichni zúčastnění dostali na zahřátí šálek výborného čaje, a po obědě jsme se přesunuli do míst štoly č.2.kde proběhly praktické ukázky práce s virgulemi a kyvadlem.
Následně došlo k přesunu do štol č.2 a 3. kde jsme procházeli tato místa a měli jsme možnost obdivovat krásu tohoto místa. Potom jsme se přesunuli do poslední části podzemí, a to do štoly č.4 u tramvajové zastávky. Zde již při vstupu docházelo k divným pocitům všech zúčastněných. Následovala krátká přednáška o výskytu paranormálních jevů v tomto místě a potom jsme se přesunuli do zadních prostor plazivek kde jsme zažívali všichni nepopsatelné pocity. Na závěr jsem provedl opět měření v oblíbeném místě pod trámem ,a opět rezonoměr ukázal hodnoty kolem 100 rezenů a mnozí zaznamenali úbytek teploty až o osm stupńů . Následné fotografie , které Vám nabízím mluví samy za sebe.

Zase nashledanou na Stránské skále v příštím roce na jaře na dalším symposiu.
S úctou k Božímu řádu.
Váš poutník na cestě k Pravdě.
Jaroslav Drábek as Čáryfuk
ZDROJ:WWW.JAPROROK.CZ


Věřte nevěřte 3x07-Spropitné

20. srpna 2009 v 18:03 | MICHAL



Věřte-nevěřte 3x11-Halloween

20. srpna 2009 v 18:00 | MICHAL